Dekapitace a následná transplantace hlavy zní jako sci-fi. Oddělení hlavy od těla znamená pro člověka prakticky okamžitou a nezvratnou smrt, proto jde ostatně o častý způsob rituální popravy. Mozek je nesmírně citlivý na nedostatečné prokrvení a napojení hlavy na nové tělo je otázkou delikátní přesnosti a nepředstavitelné rychlosti. Ale již koncem 19. století začali lékaři vážně uvažovat o tom, jak provést transplantaci lidské hlavy. Ve 20. století se chirurgům více či méně úspěšně podařilo transplantovat hlavy psů, myší i opic.
Proč uříznout hlavu?Cílem transplantace je kromě vědeckého přínosu možnost dát nemocnému či zraněnému člověku nové zdravé tělo. Zároveň představuje transplantace významnou metu, která může přinést nové poznatky v oblasti regenerace míchy a nervů. |
Italský chirurg Sergio Canavero z Turína věří, že do roku 2017 se transplantace hlavy uskuteční i na lidech. Poprvé svůj projekt představil už v roce 2013. Nyní v názorovém článku pro časopis Surgical Neurology International popsal podle něj realistický scénář, jak lidskou hlavu pacienta oddělit a především jak ji připojit ke zdravému tělu dárce.
Klíčové jsou podle Canavera dva momenty: oddělení hlavy musí být provedeno přesným tenkým řezem, čímž se zabrání zbytečnému poškození tkání. „Speciální diamantová mikropilka je jednou z možností, dalším je nano-nůž s tenkou vrstvou nitridu křemičitého,“ píše Canavera. Druhým klíčovým momentem je „spojení tkání a podpora růstu neuronů“, aby došlo k napojení nervů transplantované hlavy na dárcovo tělo.
Zmrazit, uříznout, sešít. A doufat
Vypustit krev a ochladit na 10 °C |
Canavero není jediný, kdo pracuje na rozvoji metody pro transplantaci hlavy. Podobné technice se věnuje i čínský chirurg Xiao-Ping Reg z Harbin Medical University. Při náročné operaci chtějí chirurgové využít podchlazení těla, podobně jako tomu je u experimentální techniky pro operace postřelených (více v našem předchozím článku).
Procedura „Gemini“, kterou Canavera popisuje, vypadá následovně:
- nalezení vhodného dárce těla
- podchlazení těla pacienta i dárce
- naříznutí krků a napojení důležitých žil a tepen na hadičky
- co nejjemnější přeříznutí páteře
- spojení míchy pacientovy hlavy a dárcova těla
- podpoření srůstání míchy
- napojení žil a tepen, svalů a kůže
- uvedení pacienta do umělého kómatu na několik týdnů
- elektrostimulace nových nervů
- v případě odmítnutí dárcova těla podávání imunosupresantů (léků pro potlačení imunitního systému)
- probuzení pacienta z kómatu
- dlouhodobá rehabilitace (až jeden rok)
Po celé proceduře by pacient údajně měl být schopen postavit se na nohy. To je samozřejmě velmi optimistický scénář. Technika doktora Canavera počítá s více variantami - experimentálně je potřeba potvrdit, co bude a nebude fungovat.
Na rozdíl od běžných poranění páteře je mícha při chirurgické amputaci přerušena čistým řezem. To podle Canavera „umožní snadnější spojení sousedících axonů“. Ke spojení chce použít například polyethylen-glykol, případně i kmenové buňky. „Musí dojít ke spojení dostatečného počtu axonů s jejich protějšky,“ uvádí Canavero ve studii. „Zřejmě dojde ke spojení jen malé části z nich (asi 10 - 15 %), ale i to by mělo stačit ke zotavení, když zvážíme plasticitu zraněného centrálního nervového systému.“
Kde budou lékaři hledat dárce těla? Může se jednat o oběti střelných zranění hlavy či o pacienty, kteří nevykazují mozkovou aktivitu, ale jejich tělo bezchybně funguje. Není to samozřejmě nic jednoduchého, a stejně obtížné - eticky, lidsky, prakticky - je i hledání vhodných pacientů. I proto jsou zatím příklady transplantací hlavy známé jen z říše zvířat.
U psů a opic se transplantace povedla, není to hezký pohled
Transplantace hlavy je sice pro člověka podle Canaverových kritiků nedosažitelná meta, ale u zvířat už vědci úspěšné transplantace hlavy provedli. První známý případ transplantace hlavy je přišití psí hlavy na druhého živého psa. Americký fyziolog Charles Guthrie tak v roce 1908 vytvořil dvouhlavého psa. Cévy napojil tak, že krev proudila z těla „celého psa“ do hlavy druhého psa a pak zase zpět. Mezi dekapitací a obnovením krevního oběhu ale uběhlo příliš času (asi 20 minut) a mozek v přišité hlavě si zřejmě neuchoval mnoho ze svých funkcí.
Psí hlava přišitá na tělo jiného psa (Vladimír Demichov)
V 50. letech se sovětskému vědci Vladimíru Demichovovi podařilo zkrátit čas potřebný k „přešití“ amputované hlavy a dvouhlaví psi takto dokázali přežít i několik dnů. „Hlava štěněte přišitá na tělo německého ovčáka vykazovala živou, štěněcí, v podstatě šťastnou existenci,“ napsal si do poznámek Demichov. „Hlava fungovala nezávisle na těle příjemce, pokousala do krve jednoho z laborantů a dokonce kousla i svého nositele, který se ji pak snažil setřást z hlavy.“ Při čtení podobných řádků často zamrazí, nicméně šlo o pokusy, které pomohly rozšířit znalosti lékařů o transplantaci.
Robert White
Na Demichova navázal americký chirurg Robert White, jehož pokusnými zvířaty se staly opice. Jeho tým dokázal amputovat opičí hlavu a úspěšně ji přišít na tělo druhé opice. Výsledný živočich si zachoval zrak, čich i sluch a i tato opice se pokusila pokousat členy týmu. White využil kromě napojení cév i výrazné snížení celkového objemu krve v těle operovaných zvířat.
Etické otázky přetrvávají. „Chci to udělat správně,“ říká Ital
White provedl více než 100 experimentů a netajil se tím, že věří v jejich velký význam. Kritici je naopak označují za kruté a nepotřebné. Whiteův kolega, doktor Jerry Silver, v roce 1995 uvedl, že jde o „barbarské experimenty, kruté a bezpředmětné. Podobné experimenty provedl White i v roce 2001, další se odehrály v Číně a Japonsku.
Přednáška Sergio Canavera o transplantaci hlavy (prosinec 2014, TEDx):
I dnes je transplantace hlavy považována za eticky kontroverzní, což uznává i Canavero. „Proto o tom už tak dlouho přednáším, aby se o tom začalo mluvit,“ říká chirurg, který by složitou a unikátní operaci rád provedl v Londýně, nejprve na pacientech v kómatu bez mozkové činnosti. „Pokud společnost zákrok nechce, neuskutečním jej. Ale pokud jej nebudou chtít jen lidé v Evropě a USA, tak s tím půjdu někam jinam. Chci postupovat korektně a udělat to správně. Než letíte na Měsíc, musíte vědět, že tam neletíte sami.“
