Ráno se vzbudíte s mírnou nevolností. Nemáte chuť jídlu, pobolívá vás hlava, máte sucho v krku a připadáte si, jako byste měli mírně zvýšenou teplotu. Tak to vypadá, když se u vás začne projevovat ebola, popisuje bioinformatik Derek Gatherer v článku pro web The Conversation.
Mapka geografického rozložení případů Eboly v západní Africe podle oficiálních údajů dostupných k 12. říjnu 2014. Červená kolečka vyznačují počet nových případů nahlášených nejdéle tři týdny před tímto datem. Šedá kolečka počet všech případů. Bíle jsou vyznačeny oblasti, kde nebyl objeven žádný případ, světle žlutě ty, kde za tři týdny před 12. říjnem nebyl objeven nový případ. Oranžové oblasti ve stejné době nějaký případy zaznamenaly a červeně jsou oblasti, kam se infekce rozšířila nově - byl v nich nových případ během posledních sedmi dní.
V těle ovšem startují mnohem závažnější procesy: virus napadá buňky imunitního systému. Postupuje tedy tak trochu jako virus HIV, ale ebola je při postupu mnohem agresivnější. Zabíjí buňky imunitního systému rychleji, a rozvoj nemoci je tedy prudší. Pustí se například do lovu tzv. dendritických buněk. Ty mají na starosti rozpoznávání možných hrozeb, a tak jejich vyřazení z provozu vede obrazně řečeno k částečnému oslepení imunitního systému a snížení jeho účinnosti. Buňky nejsou přitom jen cíl určený ke zničení. Stejně jako jiné viry se nedokáže ebola v těle sama množit; podstatě funguje jako zdatný „manipulátor“, který buňku donutí vyrábět další kopie viru.
Ve chvíli, kdy se u vás začnou projevovat příznaky, není vůbec jisté, kdy a jak mohlo dojít k nákaze. Je prakticky jasné, že jste se museli dostat do přímého styku s tělesnými tekutinami či výměšky někoho nemocného - virus nemá totiž dost pevnou obálku, na vzduchu rychle vyschne a „hyne“, takže vzduchem se šířit nedokáže (nebo přesněji řečeno jen velmi neúčinně).
Kontakt ale může být dost nenápadný. Třeba dva z vyléčených zdravotníků, kteří dostali experimentální lék mZapp (dostalo ho více lidí než jen dva Američané a Evropan), si v rozhovorech pro časopis Science (zajímavé rozhovory jsou zde a zde) prostě nedokázali vzpomenout, kde přesně se stala chyba.
Platí jen zhruba to, že ke kontaktu s nakaženým materiálem muselo dojít někdy poměrně nedávno před vypuknutím obtíží: možná před dvěma dny, možná už před třemi týdny.
Přežiji, doktore?
V každém případě už jste v tuto chvíli infekční a lidé kolem vás jsou v ohrožení. Jakou máte šanci na přežití? To vám nikdo odpovědně neřekne. Během 24 předchozích zaznamenaných epidemií zemřely zhruba dvě třetiny ověřených nakažených, celkem přesně 1 590 lidí. Současná epidemie, která začala ve vesnici Meliandou v Guineji už v prosinci 2013, vedla podle statistik zveřejňovaných WHO k úmrtí zhruba poloviny pacientů.
Ale výsledek je poněkud nejistý, protože je dělaný narychlo, jednoduchou metodou a je založen na velmi nespolehlivých statistikách. Naznačuje to i fakt, že se toto číslo dost liší podle zemí. V Guineji vycházela během září úmrtnost na 64 procent, v Sierra Leone ve stejné době na 39 procent. (Svou roli mohou hrát i rozdíly mezi jednotlivými kmeny eboly, ale v tuto chvíli nevíme, jak moc se mezi sebou v jednotlivých státech liší. Na takovou práci není na místě čas a kapacity.)
Ať je skutečná šance na přežití jakákoliv, o vašem dalším osudu se v každém případě rozhodne rychle. Během dalších několika dnů se bude situace zhoršovat, horečka bude stoupat, budete mít chronické bolesti břicha, začnete zvracet a objeví se průjem. Během několika dnů až zhruba týdne téměř neustálého utrpení se dostanete do zlomového bodu. Od této chvíle buď budou symptomy pomalu ustupovat, nebo přijde tzv. cytokinová bouře.
Kolik co stojí v boji s ebolou* Perorální rehydratační soli (190 balení) - 510 Kč Paracetamol na snížení horečky a bolesti svalů (3 100 tablet) - 700 Kč Nádoby na likvidaci použitého zdravotnického materiálu (30 ks) - 1 500 Kč Metoclopramid proti zvracení a žaludečním potížím (870 ampulí) - 5 000 Kč Desinfekce (4 800 tablet) - 6 670 Kč Jednorázové ochranné obleky (100 ks) - 13 600 Kč Zdroj: Lékaři bez hranic |
Cytokiny (z řeckého cyto - buňka a kinos - pohyb) jsou bílkoviny, které vydávají tělu signál, aby se začalo bránit. Cytokinová bouře je v podstatě stav, kdy tyto látky zaplaví tělo v takovém množství, že imunitní systém začne vést válku bez ohledu na oběti. Obvykle tělo podobné přehnané reakce dokáže udržet na uzdě, ale v případě vážných problémů se může obrana stát až příliš úpornou.
V principu se přitom neděje nic jiného než při jakémkoliv jiném zásahu imunitního systému: spustí se zánětlivá reakce, jen je jednoduše příliš silná. To vede k poškození samotného těla, především cév. Jejich stěny začnou propouštět krev a plazmu (k problému přispívá i to, že při cytokinové bouři se uvolňuje oxid dusnatý, který rozšiřuje cévy).
Z těla ve velkém unikají tekutiny a krev a s nimi ohromné množství částeček viru, které jsou připravené nakazit každého, kdo s těmito látkami přijde do kontaktu. Pacienti neumírají přímo kvůli ztrátě krve, ale na něco podobného septickému šoku, tedy vlastně na druhotné následky snížení schopnosti přepravy kyslíku po těle. Rozdíl je to pro pacienta jen technický, ale z lékařského hlediska důležitý.
Úmrtí v důsledku cytokinové bouře není jen případ eboly. Podle dnešních odhadů byla právě tato reakce příčinou smrti velké části nemocných s tzv. španělskou chřipkou během a po první světové válce. Vysvětlovalo by to alespoň fakt, proč byla nemoc tak nebezpečná pro mladé a zdravé lidi – jejich lepší imunitní systém mohl být slabinou. To však neznamená, že to tak je u eboly. Celkem věrohodná hypotéza říká, že nejlépe si s infekcí poradí ti, jejichž imunitní systém přežije úvodní nápor viru nejlépe a dokáže víceméně fungovat i během dalších fází onemocnění.
Raději opatrně
Dejme tomu, že máte štěstí a přežili jste. Možná hrálo hlavní roli štěstí, možná dobrá péče včetně dostatečné rehydratace, kdo ví. V každém případě se váš stav zlepšuje, dokonce se budete cítit dobře i na to, abyste šli do práce. Ale pozor, všechny vaše tělní tekutiny budou obsahovat částečky viru. Budete ho také dále předávat pohlavním stykem, možná ještě déle než měsíc (viz tato studie).
V každém případě pro přeživší a jejich okolí platí, že základem je dobrá hygiena a ohleduplnost. Nejlepší prevencí proti šíření je přístup k desinfekčním prostředkům, tekoucí vodě a jejich používání. Banální mytí rukou, konzumace převařených jídel, mytí a dezinfekce rukou před jídlem, užívání dezinfekčních ubrousků a nejlépe i průběžná dezinfekce povrchů a nádobí, používání jednorázových příborů... To vše je stejně účinné a důležité pro virosy od chřipky přes spalničky, herpes až po ebolu.
Podobná opatření mají smysl nejen mimo nemocnice a u uzdravených. Není totiž stále zcela jasné, zda u někoho ebola nemůže proběhnout prakticky bez příznaků, nebo aspoň bez vážnějších příznaků (na tuto otázku upozorňuje například článek v časopisu Lancet). Ale to je zatím neprokázaná spekulace, kterou ovšem stojí za to důkladně vyvrátit, protože jinak by to znamenalo, že boj s epidemií by mohl být o něco obtížnější.
V Evropě by to bylo jiné.Šíření eboly v Africe svědčí ekonomické podmínky, stav zdravotnictví i podnebí, říká pro iDnes epidemiolog Roman Prymula. |
Pokud by ovšem existovala nějaká větší skupina zdravých „bacilonosičů“, je trochu záhadou, že nevíme o žádných větších epidemiích této nemoci ze starších dějin. Spekulovalo se o tom, že ebola byla ve skutečnosti původcem evropských středověkých morových ran. Tato možnost však byla přesvědčivě vyvrácena díky genetickým analýzám kostí obětí těchto epidemií (psali jsme o nich v tomto článku).
Je možné, že ebola je opravdu velmi moderní nemoc a objevila se nedávno. Navíc si zdravotníci byli vědomi nebezpečí, které představuje, a tak bedlivě sledovali každý její případ. Současná epidemie je sice výjimečná, ale možná také není náhodou, že vypukla ve státech, které proti místům tradičního výskytu (např. Kongo) vyšší hustotu obyvatel a navíc jsou dlouhodobě oslabené občanskými válkami, nedůvěrou ve státní moc a špatnou infrastrukturou včetně omezeného přístupu k hygienickým pomůckám a čisté vodě. V jiných podmínkách je epidemie podobného rozsahu podstatně hůře představitelná.
Omluva: V článku bylo chybně uvedeno, že ebola patří mezi retroviry. Ve skutečnosti patří mezi tzv. nitkové viry (filoviry). Z článku jsme odstranili poznámku, že zakrytí ghanského studenta s podezřením na ebolu po jeho příletu do Prahy bylo epidemiologicky zbytečné. Tomu tak samozřejmě je, ale zakrytí podle všeho sloužilo jen k utajení totožnosti, a to zřejmě na přání mladíka samotného. Za chyby a nepřesnosti se omlouváme.
