Philae by teď měl kometu svými vědeckými přístroji „ohmatat“, včetně navrtání povrchu do hloubky zhruba čtvrt metru. Následně by měl analyzovat obsah různých chemických prvků ve vzorku.
První snímky z přistávání modulu Philae najdete i ve fotogalerii.
Výsledky budou nepochybně zajímavé pro vědce zabývající se počátky a vývojem naší sluneční soustavy. Nečeká se ovšem, že by byly zcela převratné, protože Čurjumov-Gerasimenko patří do třídy těles, o kterých už alespoň základní informace máme. Dostat sondu na kometu je však především úctyhodný technický úspěch, který je v současné době na hranici lidských možností.
Evropská kosmická agentura (ESA), která je hlavním organizátorem letu, před jeho začátkem pravděpodobnost úspěchu odhadovala na zhruba 70-75 procent. V minulých týdnech dokonce svůj odhad nepatrně vylepšila, ale šťastný konec nebyl do poslední chvíle jistý. Rozhodoval o něm prakticky výhradně člověk: podle ESA se nečekalo nic tak dramatického, aby se muselo přistání přerušit kvůli změně vnějších podmínek. (Jen její představitelé žertovali, že rozpad komety je jasný signál k přerušení přistání.)
První fotografie pořízená modulem Philae před přistáním na kometu. Pořízena byla kamerou ROLIS, která se dívá z modulu dolu. Vznikla ve 14:38:41 UT z výšky tři kilometry nad povrchem. Rozlišení snímku je 3 metry na pixel.12.11.2014
První rozhodovací bod nastal 13 hodin před vysazením modulu a rozhodující v tu chvíli bylo, zda je Rosetta ve správném postavení vůči kometě: zda se tedy může skutečně dostat v pravou chvíli na místo, kde má vypustit malý modul. Vše proběhlo v pořádku, a sonda první „překážku“ překonala bez problémů.
Máme první snímek z modulu Philae po oddělení od sondy Rosetta. Pořídilo jej zařízení CIVA. V záběru je špatně, ale přece jen rozeznat sonda Rosetta. Kvalita není nijak zázračná, ale snímek dokazuje, že alespoň hlavní systémy (především řídící jednotka) pracují podle plánu a modul dělá to, k čemu byl naprogramován.
Další hodnocení nastalo 8,5 hodiny před vypuštěním modulu, tedy kolem jedné hodiny našeho času. Při něm se uskutečnila kontrola systémů Rosetty a letových instrukcí pro samotný manévr (kdyby nebylo v tu chvíli „spočítáno“, jak přesně modul vypustit, start by byl zrušen). Sedm hodin před vypuštěním se ještě ověřoval stavu modulu Philae.
Těsně před vypuštěním se uskutečnila závěrečná kontrola, při které se ověřoval stav systémů a také zda se sonda Rosetta dostala po zážehu motorů skutečně na správnou dráhu, ze které může modul vypustit. Sonda nemá neomezené množství paliva a rychlost i směr vypuštění modulu lze také ovlivnit jen velmi málo, takže přesné navedení na správnou dráhu je nezbytné.
První snímek modulu Philae po odpoutání od Rosetty (pořízený aparaturou OSIRIS). Je v téměř ideálním technickém stavu, je vidět, že má vytažený podvozek, antény a je ve správné pozici.
Vypuštění z dálky
Rosetta se sice pohybovala v posledních dnech ve vzdálenosti zhruba deseti kilometrů od povrchu komety, modul však vypouštěla z větší vzdálenosti, přes 20 kilometrů. Může se to zdát nesmyslné, ale podle vedení mise má Rosetta ve větší vzdálenosti nad povrchem přesnější informace o své poloze. Vypuštění z větší výšky je tak paradoxně přesnější, protože na rozdíl od Země chybí silné vnější vlivy, které by mohly ovlivnit dráhu modulu během sestupu.
Po vypuštění modulu už nemělo řídící středisko možnost, jak do procesu zasáhnout. Vše proběhlo zcela autonomně a inženýři i vědci mohli jen čekat a doufat. Důvod je prostý: signál má zpoždění zhruba 28 minut, a tak by stejně Země nemohla pružně reagovat. „Pád“ modulu trval zhruba sedm hodin a Philae se při něm nepohybovala přímo k povrchu. Měla stále nějakou zbytkovou dopřednou rychlost, která ho po parabolické dráze nakonec dovede na povrch. Vše bylo vypočteno tak, aby rychlost modulu při dopadu vyrovnala rychlost rotace povrchu komety, a dopad byl tedy co nejměkčí.
Na kometě. Scéna jako z obrazu romantického malíře zachycená objektivem sondy Rosetta.
Dlouho nebylo jasné, do čeho stroj přistane, pokud se vše podaří. Zásadní otázkou bylo, zda se bude mít čeho zachytit. Přitom se však odhady pevnosti povrchu pohybovaly od tvrdosti vodního ledu po cigaretový popel (na takovém rozsahu se také modul testoval). Předběžné informace zatím naznačují, že půjde spíše o měkký, porézní a zřejmě i sypký materiál. Tolik říká alespoň první analýza měření tepelných vlastností.
InfografikaCesta a přistání modulu Philae |
Modul na povrchu mají udržet v první řadě trysky, které by samy o sobě měly zabránit jeho odražení od povrchu, pokud nepřistane v nějakém prudkém svahu. Zároveň s přistáním se odpálily harpuny, které mají za úkol modul definitivně ukotvit. I kdyby se to nepodařilo a sonda by byla v tak hluboké vrstvě prachu, že se hroty nezaboří do tvrdého materiálu a znovu se navinou do modulu, není to úplně konec mise. Řada vědeckých přístrojů bude fungovat a stroj by se měl na kometě udržet. Problematické by v té chvíli ovšem bylo například vrtání do povrchu komety, a tak můžeme vědcům držet palce, aby k něčemu takovému nedošlo.
Upozornění: Do článku jsme doplnili informace o tom, že sonda úspěšně prošla první hodnocením připravenosti (tedy tzv. go/nogo) a akce pokračuje dále podle původního plánu.
Video zachycuje nečekaně složité přiblížení Rosetty na oběžnou dráhu kolem komety:
