Mnozí považují apendix za jakýsi trapný důkaz nedokonalosti lidského těla. Náš střevní "přívažek" se odstraňoval i preventivně, protože podle našich vědomostí představoval maximálně riziko vzniku problémů v případě jeho zánětu.
V posledních letech se od jeho odstraňování upouští, tedy kromě akutních případů. Ale obvykle to není kvůli tomu, že by všichni lékaři byli přesvědčeni o jeho užitečnosti. Apendix jen představuje vhodný zdroj náhradního materiálu k transplantacím, například močového měchýře.
Ovšem i "slepák" má své příznivce, kteří to s ním nechtějí vzdát a snaží se pro něj najít nějaký účel. Jedna skupina vědců v roce 2007 publikovala studii (abstrakt je dostupný zde, plná verze je placená), podle níž by přívěšek slepého střeva mohl sloužit jako útočiště pro prospěšné bakterie.
V těle je podle vědců podstatně více bakteriálních buněk než našich lidských. Bakterie jsou ovšem (naštěstí) mnohonásobně menší, a tak se nám dohromady nemohou rovnat alespoň vahou. Hmotnost všech bakterií v našem těle vědci odhadují: váží maximálně kolem jednoho kilogramu, ale hrají významnou roli například ve zpracování potravy. Podílí se i na řadě dalších věcí, kupodivu včetně činnosti našeho mozku, jak ukázal výzkum, o kterém jsme psali zde.
Čas od času se ovšem prospěšné bakterie ocitnou v nebezpečí. Například při úporných průjmových onemocněních (např. choleře) se naše střeva dokonale pročistí a v propadlišti dějin mohou zmizet i bakterie, které bychom si raději nechali. Taková událost není nebezpečná jen pro naše trávení, ale může otevřít i prostor pro bakterie zvenčí, kterým se tak naskytne možnost uvolněné střevo rychle kolonizovat. Pokud se ale mezi prvními kolonizátory objeví nebezpeční mikrobi, může to způsobit majiteli vyprázdněného zažívacího traktu velké a vleklé potíže.
Autoři nové hypotézy se domnívali, že přívěšek slepého střeva může hrát roli v ochraně před podobnými událostmi. Podle nich by mohlo sloužit jako kapsa, ve které prospěšné bakterie katastrofu přečkají, a přitom jsou připraveny střeva znovu velmi rychle osídlit.
Nevýhody rozvinutého světa
Apendoktomie čili slepé střevo na operačním stole (a brzy v odpadcích)
Potíž je ovšem takový nápad ověřit. Lékaři nemohou vzít lidské pacienty bez a s apendixem a nakazit je úplavicí (nebo třeba zmiňovanou cholerou) jen proto, aby se podívali, jestli se některé skupině povede lépe. Samozřejmě jsou země, kde jsou podobné nemoci běžné, ale z těch zase nebývají k dispozici dobré zdravotnické statistiky. Ještě větší smůla je, že potkani, oblíbené oběti experimentů, které na lidech provádět nelze, apendix nemají.
Na řešení přišel James Grendell z americké Winthropovy univerzitní nemocnice a jeho kolegové. Pracuje sice v bohaté nemocnici, ve které pacienta s cholerou nenajdete, ale i my v rozvinutém světě máme něco podobného: bakterii s podobným vlivem na lidské tělo, takzvanou Clostridium difficile. Jde o relativně neškodný a běžný druh, který se může v některých případech vymknout z rukou. Její nebezpečné kmeny napadají například pacienty, kteří (např. po antibiotikách) přišli o vlastní původní střevní bakterie.
Američtí lékaři přišli s jednoduchou domněnkou: jestli na hypotéze o roli apendixu jako zásobárny bakterií něco je, měli by se pacienti, kteří apendix stále mají, vyrovnat s nájezdem Clostridie lépe než pacienti bez něj.
Po dvou letech sbírání dat se ukázalo, že to tak opravdu je. Lidé bez apendixu se nákazy zbavují hůře než ostatní. U 48 procent těchto pacientů se infekce po první léčbě znovu objevila. U pacientů s apendixem došlo k relapsu (návratu infekce) jen v 11 procentech případů. Výsledky vyšly v prosinci v časopise Clinical Gastroenterology and Hepatology (jsou zde, ale znovu jen po zaplacení).
Není ale čas přepisovat učebnice. Sami autoři studie upozorňují, že jejich studie neodhalila nic víc než zajímavou souvislost, jejich práce ale není důkazem přímého vztahu mezi červovitým výrůstkem slepého střeva a infekcí danou bakterií. Jde jenom o statistikou potvrzené pozorování. Pořád může jít o náhodu danou třeba genetickým profilem pacientů, z nichž drtivá většina byli bílí Američané.
Průkaznost výsledků komplikuje i fakt, že apendix téměř jistě pomáhá i jinak než jen jako bakteriální bunkr. Vědci už mají po ruce celou řadu důkazů, že je velmi důležitou součástí našeho imunitního systému. Je tedy velmi dobře možné, že lidé bez apendixu mohou být obecně náchylnější k infekcím.
A zřejmě také jiným zdravotním potížím. Jedna velká epidemiologická - tedy statistická - studie z loňského roku například zjistila, že lidem, kteří ve věku méně než dvacet let odstranili přívěšek slepého střeva, mívají v pozdějším věku o něco častěji infarkt. Kdo nevěří, abstrakt najde zde.
Na druhou stranu existuje rozsáhlý soubor jiných studií, které ukazují, že u některých pacientů apendix pouze zvyšuje možnost zdravotních problémů a je zřejmě lepší ho odstranit. Situace zkrátka není úplně jednoduchá. Všichni, kdo fandí outsiderům, se ovšem mohou těšit z toho, že na nápravě pověsti červovitého přívěšku slepého střeva se pracuje.
