V živočišné říši žije několik druhů pavouků (takzvaných mimiků), kteří se před predátory maskují dokonalou mravenčí podobou. Mnohem více je však jakýchsi "nepodařených" mimiků, kteří vypadají jako mravenci jen částečně. Vyskytují se téměř na celém světě. A zoologové si dlouho lámali hlavu, proč právě tito "nepodaření herci" přežili a nebyli dávno vyhubeni predátory.
"Dlouho nám nebylo jasné, proč zrovna v jejich případě neplatí klasický evoluční model," říká Stanislav Pekár z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. A nabízí vlastním výzkumem ověřenou teorii: v místech, kde se vyskytují tito pavouci s nedokonalou podobou mravence, se často vyskytují predátoři, kteří loví jak pavouky, tak mravence. Pokud by byl tedy tento "mimik" dokonale maskován mravenčím kabátem jako jiní "kolegové", nežil by dlouho. Mnohem lépe ho chrání poloviční mravenčí a pavoučí podoba.
Výsledek Pekárova bádání zveřejnil nedávno prestižní vědecký časopis American Naturalist, který se věnuje evolučním změnám. A Pekárův objev je představen jako názorná ukázka takových změn.
V nedokonalosti je síla
"Zdánlivě povrchní či nedokonalé maskování pavouka za mravence je přímo geniálním výtvorem přírody. Ten pavouk si vybalancoval takovou podobu, že mate predátory, kteří loví mravence, i ty, kteří si pochutnávají na pavoucích.
MravencopavouciKlasický pavoučí mimik, který je k nerozeznání od mravence. Tento je druhu Myrmarachne plataleoides. Žije tam, kde mu jako „mravenci“ nehrozí nebezpečí.  Pavoučí mimik Myrmarachne plataleoides, který je k nerozeznání od mravence.  Pavoučí mimik rodu micaria Mimik rodu micaria, jehož evoluce chrání tím, že se podobá mravenci, ale zachoval si částečnou podobu i schopnosti pavouka. |
Jeho místo je někde mezi. V nedokonalosti je jeho síla," shrnuje v nadsázce Pekár. Jeho objev vychází z dlouhodobého pozorování obou zmíněných typů predátorů (hlavně ptáků). A "defektní" pavouk zmátl dokonale oba.
Jen pro názornost: pavouk má čtyři páry noh, tělo a hlavohruď. Mravenec jen tři páry noh a trup rozdělený na tři části - hlavu, hruď a zadeček. No a pavoučí mimik si zatažením koncové části těla vytvořil mravenčí pseudozadeček.
A aby nebylo přeměn dost, přední pár noh vydává za mravenčí kusadla, takže má pozorovatel dojem, že vidí skutečného mravence.
Ohromující obranná taktika
A jak vypadá obranná taktika takového "mravencopavouka"?
Když se k němu zezadu přiblíží lovec mravenců, překvapí ho mimik raketovým únikem. Jeho hbitost je podle Pekára srovnatelná s atletem, jenž v mžiku vyvine rychlost 80 km/h. A to žádný mravenec nedokáže. "No a pro lovce pavouků je zase mravenec kvůli své kyselině i nestravitelnému krunýři naprosto nechutný, takže nechá přestrojeného pavouka raději být," dodává Pekár.
Pavoučí enzym v pracím prášku?
Výzkum pavouků může mít kromě studia evolučního vývoje i velmi praktické důsledky.
V těle šplhalky obecné například Pekár objevil enzym, který jí umožňuje lovit i v mrazech. Na vědce se už obrátili Dánové, kteří se pokoušejí vyvinout prací prášek, s nímž by se dalo prát při pouhých 20 °C, což by znamenalo obrovské úspory energie.
Někteří pavouci mají například tak citlivé receptory, že cítí vibrace listu banánovníku, když na jeho druhém konci dosedne moucha. Vědci se zamýšlejí, zda by se stejného principu nedalo využít v některých přístrojích.
Pekár zjistil i to, že pavouci si vybírají stravu podle toho, co jejich tělo právě potřebuje. I tím by se mohli lidé v budoucnu inspirovat.
