Ani na Západe nebol čiarový kód taký jednoznačný. Niekedy v r, 94 alebo 95 som bol na brigáde v Nemecku a v lacných predajniach ALDI (niečo ako LIDL) predavačky všetky kódy ťukali ručne. Ale ako! Jednou rukou si preberali tovar na pulte a druhou rukou bleskovo spamäti ťukali kódy. Často sa ani nedívali na klávesnicu.

Plný košík nahodili vtedy skôr než dnes s čiarovými kódmi.

V 90. letech se v řetězci Rema 1000 používal pro každé zboží jedinečný čtyřmístný(?) číselný kód. Při vybalování zboží se pomocí etiketovacích kleští (ty se jinde používaly k označování cenou) nalepily štítky s kódem. Pokladní pak "pouze" zadávala kódy. Na rozdíl od běžné praxe etiketování cenami pak nebylo nutné při přeceňování přelepovat výrobky. Ale EAN je EAN.

Tak ono to za totáče bylo tak trochu jedno, všechno stálo všude stejně a ceny byly na etiketách.

Čárový kod nabízí víc. Nespletete se při opisování kodu, můžete rovnou odečítat ze skladových zásob, ceny můžete měnit centrálně (ok, to za totáče nebylo moc potřeba, ale tu a tam se taky zdražovalo). Spíš si myslím, že za tím stála celková zaostalost východního bloku v elektronice. Stalin elektroniku považoval za buržoazní vědu (stejně jako genetiku, tu asi ještě víc), tak ji nepodporoval a tím to všechno začalo zaostávat.

Good job USA

Pamatuji si, že byl před listopadem problém tisknout kód na plechovky v potřebné kvalitě. Nakonec to museli vyřešit dovozem strojů že západu.

Pamatuji se, že v obchodním domě Družba, nyní Debenhams, na Václaváku měli v 80. letech v obuvi také čárový kód. Detaily už si nepamatuji, ale na krabici byl čárový kód a prodavačka to pak přejížděla nějakým perem a tím se to načetlo. Tehdy to byl poměrně zdlouhavý proces.

Zajímavý, zejména ta informace, že čárový kód dneska používá víc jak 110 zemí.. Mě fakt nikdy nenapadlo, že můžou bejt země, co takovou samozřejmost nepoužívaj.. A přitom asi jo a není to málo, když si vezmu, že států na planetě je okolo 200 (záleží, jak kdo stát uznává), tak je to ve finále skoro každej druhej.. A to jsem myslel, že cestuju fakt hodně, ale nevybavuju si, že by mě to někdy potkalo, asi se na to zaměřim..

Je otázka, jak je myšleno "používá". Čárový kod GS1 (jednou z jeho implementací je EAN13) se přiděluje celosvětově, první tři čísla jsou přiděleny pro konkrétní stát (Česko má 859, některé větší státy mají více sousedních čísel). "Stát nepoužívá čárový kod" může znamenat, že si daný stát nepožádal o svoje předčíslí, ale supermarkety na jeho území ho klidně mohou používat. https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_k%C3%B3d%C5%AF_zem%C3%AD_GS1

Pamatuji se, že v dobách disket se uvažovalo o 2D čárových kódech jako o jejich náhradě/doplňku. 1 disketa se měla vejít na 2 strany A4 a počítalo se i s tiskem na jehličkových tiskárnách.

Ta technologie reálně existuje (nešlo jen o úvahy) a v omezené míře se používá dodnes, protože pokud místo tisku na papír použijete leptání do pevného materiálu, dostanete datové médium s opravdu velmi dlouhou dobou trvanlivosti.

U nás byla cena za komunistů často přímo vytištěná na výrobku a i pokud ne, roky se neměnila. Pokladní to tak měly v podstatě stejně jednoduché jako s čárovým kódem. Proto nebyl žádný tlak na zavádění oněch tehdy zbytečných čárových kódů. Rozhodně to nijak zásadně nezdržovalo.

Ale zdržovalo. Každou cenu musela pokladní zadat na klávesnici pokladny, což bylo pomalejší, než načíst kód a brigádnicím to šlo ještě pomaleji. Ale také se nedělaly takové nákupy, jako dnes, kdy má každý ve vozíku desítky položek. Ono moc nebylo co kupovat, ani za co.

Odstartovala "pozvolnou revoluci". Nebyl to žádný Velký třesk, spíš takový menší Třeštík.

Věta o pokladní Sharon Buchananové, která naskenovala žvýkačku a zahájila tím revoluci, pochází z původního článku p. Černého z roku 2014. Jakub Hlaváč při opisování tuto větu vtipně vylepšil slovem "pozvolnou".