Když se reportér BBC David Shukman vydal do bývalé obuvní továrny u jihočínského města Šen-čen, nevěděl, co ho čeká. Dříve se tu vyráběly boty, dnes se v upravených halách "vyrábějí" klonovaná zvířata v takovém měřítku, že ho překvapený Shukman nazval průmyslovým.
Dolly nebyla první |
Vědecké týmy tamní laboratoře BGI provádějí dvakrát denně transplantace zárodků naklonovaných embryí do těl samic. Vznikají z vajíček, která byla zbavena buněčného jádra (s ním důležitou DNA), a pak poslouží jako "tabula rasa" pro jiné buněčné jádro s jinou DNA. V této jediné čínské laboratoři vzniká ročně zhruba pět stovek zvířat naklonovaných touto technikou tzv. přenosu jader. Reportér BBC viděl i desítky klonovaných selat, řada z nich byla klonem klonů.
Osazenstvo laboratoře z celého procesu nedělá evidentně žádnou vědu, jak se Shukman mohl přesvědčit při kolečku po všech důležitých krocích procesu. Včetně transplantace zárodečných buněk do živých prasnic, které probíhalo s nádechem rutiny v nepříliš čisté místnosti bez klimatizace, kde kolem hlavy uspaného zvířete bzučely mouchy.
"Nevěděl jsem, že to dělají v takovém měřítku," říká Josef Fulka, Jr. z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze a jeden z předních českých odborníků na reprodukci savců a potažmo i klonování (na tohle téma byla i jeho publikace v časopise Science) a dodává: "Měli jsme tu Dolly, pak nějaké další druhy, ale pak jsme s klonováním v Evropě i v USA prakticky přestali a najednou vidím, že se to masově dělá v Asii."
Velká čínská a malá česká stopa
Prvním naklonovaným organismem vůbec byla ježovka, a to už v roce 1885. Německý biolog Hans Driesch tehdy fyzicky oddělil buňky ze zárodku ježovky a k jeho překvapení se z každé z nich vyvinula kompletní dospělá. (Drisech údajně spíše čekal, že z každé buňky se vyvine část ježovky.)
I když informace ze zákulisí BGI jsou zajímavé i pro odborníky, její název samotný není v oboru biotechnologií vůbec neznámý. Je to největší podnik na "čtení" (správně sekvenování) DNA na světě. Laboratoř vznikla v roce 1999 a podílela se tehdy na mezinárodním projektu čtení lidského genomu na svou dobu velmi úctyhodným podílem jednoho procenta. Na nováčka v oboru to bylo velké sousto, ale BGI si s ním poradila a od té doby chrlí vědecké údaje ve velkém.
Jako první tamní týmy "přečetly" genetickou informaci řady zvířecích i rostlinných druhů, včetně třeba pro Asii veledůležité rýže. Dnes BGI patří největší flotila strojů na čtení DNA na světě a díky levné a zkušené pracovní síle i úzké spolupráci s výrobci (někdo říká spíše až neférově exkluzivnímu přístupu k novým technologiím) si udržuje náskok před konkurencí.
Čínští genetici v ČeskuPřes dceřinou společnost BGI úzce spolupracuje i s českou klinikou Gennet, která se zabývá třeba umělým oplodňováním. Čínská laboratoř s libereckým zařízením spolupracuje například na neinvazivních testech na riziko výskytu genetických poruch plodu pouze z krve matky (tedy bez rizika spojeného s odběrem plodové vody). Tento test byl první velký komerční produkt firmy (v Číně jich udělala už více jak sto tisíc), ale je to jen začátek. BGI se postupně v posledních letech mění přímo v komerční podnik. Provádí analýzu velkých genetických dat pro jiné subjekty, má divizi pro využití genetiky v zemědělství či chovu ryb. Podle vyjádření představitelů firmy má Česká republika být jedním z výchozích bodů této expanze; čínští odborníci se tu chtějí blíže seznamovat se zdravotnictvím a předpisy dalších zemí. |
Laboratoř byla příjemcem řady státních půjček – stejně jako jiné podniky v protežovaných oborech – a dnes i díky nim jde o ohromný podnik, který zaměstnává neuvěřitelné čtyři tisíce lidí. Ne všichni čtou genomy nebo klonují zvířata, BGI je mimo jiné i rozsáhlým poskytovatelem zdravotnických služeb, samozřejmě hlavně genetických testů.
Klonovaná zvířata jsou tak jen z jednou mnoha položek portfolia této firmy. Většina z nich bude patrně určena pro medicínský výzkum. Jde tedy o naklonovaná zvířata s nějakou vadou, ta může sloužit k modelování lidských problémů a vývoji léků proti nim. Objevují se tu například jedinci, jejichž těla nevyrábějí dostatek růstových hormonů. Jiná mají mutaci, která by u nich měla vyvolat poruchu podobnou Alzheimerově chorobě.
Pokud taková zvířata s modely lidských nemocí bude BGI nabízet, odbyt se nepochybně najde, říká Josef Fulka. "Dnes se ve většině světa používají myši, protože větší zvířata jsou drahá, ale myši nejsou pro lidské nemoci nejlepšími modely a výsledky nejsou vždy dostatečně přesné." Myši jsou přece jen lidem podstatně vzdálenější než například právě prasata, která z fyziologického hlediska k nám mají v mnoha ohledech velmi blízko.
Za klony znovu do Koreje
Čínská "fabrika" BGI ale není jediné místo v Asii, kde se klonování rozjíždí skutečně ve velkém. V lednu se jiným novinářům naskytla možnost navštívit po dlouhé době místo, kde působí jeden padlý hrdina biotechnologií, Korejec Hwang U-Sok.
Prvním savcem naklonovaným z dospělé buňky byla ovce Dolly v roce 1996. Na snímku už je vypreparovaná ve skotském muzeu. Utracena byla v roce 2003. Ale Dolly nebyla první naklonovanou ovcí vůbec. Přenos z DNA z jádra do jádra následovaný vývojem jedince se u ovcí uskutečnil už v roce 1984.
První naklonovaná myš Cumulina během svých druhých narozenin. Na svět přišla v roce 1998, dožila se na myš úctyhodných dvou let a deseti měsíců. Jméno měla odvozené od tzv. cumulus oophorus, což je vrstva podpůrných buněk, které obklopují vajíčko v těle.
Tento vědec byl ve své domovské Jižní Koreji na začátku 21. století národní ikonou. Dostával státní vyznamenání, jeho laboratoř měla prakticky neomezený rozpočet a on i jeho žena mohli létat první třídou korejských aerolinek zdarma. Hwang jako první na světě naklonoval psa, v roce 2004 pak zveřejnil studie, podle které se zdálo, že v laboratoři vytvořil pacientům přímo na míru velmi tvárné kmenové buňky, které měly posloužit k "opravě" téměř libovolného orgánu nebo tělesné tkáně. Měly sloužit například k opravě srdce po infarktu nebo třeba k obnovení přerušené míchy u ochrnutých.
Práce s lidskými kmenovými buňkami byla ovšem podvrh (něco podobného se nakonec podařilo až v roce 2013). Hwang dostal zákaz práce na lidském klonování a byl vyloučen z univerzity, všichni jeho fanoušci na něj nezanevřeli. V podstatě pro něj vznikl díky soukromému kapitálu výzkumný ústav Sooam v Jonginu, který se věnuje především veterinárnímu výzkumu. V tomto oboru Hwang byl a stále je nepochybně světovou špičkou.
První klonovaný pes Snuppy (uprostřed) s rodiči
Ústav Sooam, také jako soukromá organizace, začal brzy svou expertízu nabízet. V první řadě využil nabídku John Sperling, který chtěl naklonovat svého psa Missy, což byla fenka vzniklá směsí několika plemen (hodně měla z kolie a huskyho), a tak byla "nenahraditelná". Americký genetik Lou Hawthorne už kvůli tomu založil vlastní malou biotechnologickou firmu, která dokázala naklonovat několik koček (po 30 až 50 tisících dolarů za kus), ale psa naklonovat nedokázala.
Když Hawthornova firma zkrachovala, do práce se pustil v té době už zdiskreditovaný Hwang a v prosinci 2007 už náhradní matka zabřezla s několika klony Missy, které pak i úspěšně vrhla. Z klonování psů se sice nestal žádný velký byznys, protože úspěšnost je stále nízká a výsledky nejisté. Ovšem bohatí milovníci psů se o úspěchu doslechli. Ústav tak podle reportéra časopisu Science, který byl na místě, naklonoval v posledních šesti let zhruba 200 psů za průměrnou cenu sto tisíc dolarů.
Kaddáfího kejklířHwang U-Sok si po své diskreditaci našel jednoho překvapivého partnera - Libyi. Jeho ústav měl údajně spolupracovat s nedávno založenou libyjskou společností DANA Bioscience and Medical Service, v jejímž představenstvu figuruje i čtvrtý syn plukovníka Kaddáfího, Mutassim. Když skutečnost po pádu Kaddáfího vyplula na povrch, ředitel Hwangova ústavu listu Korea Times řekl: "Státní společnost Dana, založená v roce 2009, nabízela 98,5 milionů eur (2,4 mld. korun) na výzkum kmenových buněk během dalších pěti letech a dalších 30 miliard (730 mld. korun) během dalších 25 let." Jasné už byly i detaily, včetně lokace libyjského pracoviště korejských vědců, miliardy však Hwangovi unikly. Vědec do Tripolisu přiletěl údajně 20. února 2011, tedy už po začátku libyjské odnože Arabského jara. Nic nepodepsal, během evakuace cizinců si ho na letišti všiml jen jihokorejský novinář, a tak celý příběh vyšel najevo. |
Údajně už nejde o tak nejistý a dlouhodobý projekt jako v případě Missy, jejíž naklonování se povedlo až šest let po její smrti ze zamrazených buněk. Obvykle jsou k zaručení úspěchu – tedy narození zdravého naklonovaného zvířete – zapotřebí tři feny, každá se třemi embryi. K narození prvního naklonovaného psa bylo zapotřebí 123 pokusů a tisíc vajíček.
Účinnost je tak veliká, že ústav pomalu zkouší dosáhnout na "masový trh". Sooam službu klonování psů v posledních letech nijak neinzeroval, ale i to se pomalu mění. Ústav sponzoruje televizní show ve Velké Británii, jejíž vítěz dostane klon svého domácího mazlíčka. Ve své domovské Jižní Koreji si reklamu dělat nemusí: o to se postarala policie.
Hodina mezi psem a mamutem
V roce 2007 se ztratila na korejském ostrově Jeju devítiletá holčička. Měsíc trvající pátrání nepřineslo výsledky, a tak policie rychle přeškolila svého nejlepšího psa na hledání bomb na hledání lidských ostatků. Pes jménem Quinn po hodině od nasazení objevil tělo dítěte ukryté nedaleko bydliště rodiny a zásadní měrou přispěl k dopadení vraha.
Pracovní psi se nepřipouštějí, ale korejská policie nechtěla o talent zvířete přijít a v roce 2009 požádala Hwangův ústav o jeho naklonování. Brzy na to do služby nastoupilo pět klonů Quinna. Jeden z nich zemřel na vrozenou srdeční vadu po skončení výcviku, zbylí ovšem pracovali k plné spokojenost policie a ta ve spolupráci a ústavem dále pokračuje. Jen v roce 2013 nastoupilo k policii 30 naklonovaných psů. Klonování je sice drahé, ale policie zase ušetří jinde: policejní zkoušky zvládne necelá třetina běžně narozených psů, ale přes 90 procent klonů, tvrdili pracovníci ústavu reportérovi časopisu Science s odvoláním na údaje korejského ministerstva.
Samotný Hwang se se zahraničními vědeckými novináři odmítl bavit (na místě byl kromě Science i reportér stejně slavného Nature), ale jeho spolupracovníci byli přístupnější. Jedním z cílů ústavu mát být tedy práce na záchraně ohrožených druhů. Tým se podílí na klonování některých ohrožených druhů, hlavně psovitých šelem.
V květnu 2005 si profesor Hwang užíval pozornosti. Než vyšlo najevo, že jeho výzkum je podvrh.
Poněkud překvapivější je fakt, že Hwanga neopustila snaha naklonovat mamuta. V době pádu mu tato touha způsobila značné problémy, protože podle všeho dal část grantových peněz za vzorek mamuta od ruské mafie a tuto transakci nemohl (pochopitelně) věrohodně doložit. Nyní pracuje s ruskými vědci a jeho tým byl na dvou cestách za hledáním vhodných vzorků na Sibiři.
Většina odborníků je k takové snaze velmi skeptická. I když se na první pohled může zdát, že mamutí ostatky jsou velmi dobře zachovalé, na mikroskopické úrovni je to jinak. Zmrzlé končetiny sice dobře drží tvar, ale led narušuje stěny a další části buněk a samotná DNA v nich je rozbita natolik, že řada odborníků si nedokáže představit, jak by se dala zrekonstruovat.
Co je dnes nepředstavitelné, může se samozřejmě někdy stát skutečnosti, a tak Hwangův sen o mamutovi nelze rovnou prohlásit za přelud. Mnohem důležitější než oživení chlupatých pravěkých obrů je ovšem otázka: proč a co z toho?
Utrpení za pokrok?
Klonování není bez rizik a negativ. Pomineme zatím jen fantastická tvrzení o klonování člověka, pro která nejsou žádné důkazy, i obavy ze zdravotního rizika spojeného s požíváním potravin vyrobených třeba z klonovaných zvířat. Byť Evropská komise považuje toto riziko za tak důležité, aby takové výrobky v prosinci minulého roku zakázala, není jasné, proč by měly být jiné než výrobky z běžných zvířat. Navíc se s nimi vůbec nesetkáme. Hospodářská zvířata za sto tisíc dolarů za kus jsou v zemědělské výrobě ekonomická sebevražda. (Jiná věc je klonování cenných plemenných zvířat, ale ani to se zatím nepoužívá.)
Podstatnější námitka je, že vzhledem k nízké úspěšnosti a velkému počtu defektů u klonovaných zvířat technologie zatěžuje samotná zvířata a představuje pro ně zbytečné utrpení. Asijští vědci zpovídaní pro vzpomínané reportáže na námitku reportérům říkají, že v Evropě a USA máme zastaralé informace: účinnost celého procesu se výrazně zvýšila a zvířecího utrpení tak výrazně ubylo.
Bronz v žebříčku klonovaných savců získaly v roce 1997 opičky Neti a Ditto druhu maka rhésus. Narodily se v Oregonu na stejné instituci, kde se odehrálo nyní zveřejněné klonování lidských buněk. (Na snímku to není ani jedna z nich, ale makak z indické rezervace Kinnerasani)
I kdyby tomu tak bylo, není jasné, jaký je přínos klonování. "Ze zpráv vlastně není jasné, proč se to v Číně a Koreji děje. Proč se ty technologie tak rozmohly?" říká Josef Fulka. Vyspělý Západ, kde klonování vzniklo, od téhle technologie po ovci Dolly velmi rychle ustoupil.
A to přitom vyspělé země klonování nezakazují ani přísně neregulují. Na rozdíl třeba od genetických modifikací nestojí vědcům v cestě žádné velké administrativní překážky. Připravit GM organismus je administrativní černá můra, i když se jedná jen o organismy pro laboratorní práci. "Kdybychom se chtěli pustit do klonování, mělo by to jít relativně hladce," říká Josef Fulka.
Prakticky by to bylo jistě komplikovanější, protože chybí nutná infrastruktura a vyškolení specialisté na jednotlivé kroky celého složitého procesu. Klonování z většiny evropských a amerických laboratoří zmizelo, a s ním i potřebná expertíza a zkušenosti.
Spíše se zdá, že samotní vědci si nebyli jistí, co klonování přináší a zda stojí za to v tomto směru výzkumu pokračovat. Když je navíc jasné, že velmi pravděpodobně nakonec hrozí názorové střety. Odpor k této technologii je totiž ve veřejnosti zatím spíše latentní, ale je velmi pravděpodobné, že by se mohl snadno projevit a nabrat na síle.
Rukavici evidentně zvedly asijské země, kde alespoň někteří odborníci mají evidentně jiný názor. Základní otázkou nyní je, co my na to, říká Josef Fulka a dodává: "Neutekly nám asijské země v téhle oblasti v něčem? Neměli bychom se ke klonování vrátit, abychom něco nezmeškali?"
Samozřejmě se klonování může ukázat jako třeba jen okrajově důležité či jako úplně slepá ulička, jak se to ve vědě stává. Například lidské embryonální kmenové buňky, které před lety stály U-Sok Hwangovi za riskantní podvod, v posledních letech ustoupily z výsluní a uvolnily na něm místo tzv. indukovaným kmenovým buňkám, duchovnímu dítku předloňského nositele Nobelovy ceny Šinjy Jamanaky. I technika klonování přenosem jader může skončit polozapomenutá a opomíjená. A nebo se může ukázat, že tentokrát Hwang a ti druzí trefili jackpot i bez podvodu.
