"Nezoufej, když se ti nedaří a když ti svět nerozumí. Nezapomeň, že Albert Einstein neuměl mluvit až do tří let, měl problémy se čtením a propadal z matematiky. A kam to pak dotáhl!" zní oblíbená motivační mantra. Má nás naučit vytrvalosti.
Albert Einstein - dětství
Albert Einstein, nejslavnější fyzik 20. století, je jistě člověk, z jehož vytrvalosti si můžeme vzít příklad. Ale jeho údajné handicapy ve škole jsou v podobných historkách značně přehnané, nebo rovnou vymyšlené. Pro většinu z nich nejsou žádné věrohodné podklady. Jiné, jako třeba pětky z matematiky a fyziky, dost možná vznikly roztomilým nepochopením švýcarského známkování.
Výborná matematika a fyzika, průměrná francouzština
Mýtus o tom, že Einstein propadal z matematiky, je velmi starý. I samotný Einstein se v roce 1935 pobavil, když mu kolega na Princentonské univerzitě ukázal článek v novinách: "Největší žijící matematik propadal z matematiky."
"Nikdy jsem z matematiky nepropadl," odvětil tehdy Einstein se smíchem. "Derivaci a integrál jsem zvládl, než mi bylo patnáct."
Také z výpovědi jeho příbuzných vyplývá, že byl Einstein v matematice vysoce nadprůměrný dávno předtím, než když se coby šestadvacetiletý úředník prosadil ve světě teoretické fyziky svými články v odborném časopise Annalen der Physik. Rodiče mu kupovali učebnice s předstihem, a malý Einstein tak díky prázdninovému studiu předbíhal své spolužáky nejen v geometrii a algebře.
Einsteinovo maturitní vysvědčení
Původ mýtu o propadajícím géniovi někteří spatřují v odlišném systému známkování německých a švýcarských škol. Einsteinovo slavné maturitní vysvědčení z Kantonschul Aargau ve Švýcarsku totiž hodnotí výborný výsledek známkou 6, zatímco jednička je známkou nejhorší.
Z matematiky, fyziky, geometrie i deskriptivní geometrie měl u maturity Einstein šestky, tedy prošel na výbornou. Problémy mu dělala francouzština, ze které měl trojku, tedy naši "dostatečnou".
A kde má kolečka?
Od dětství byl Einstein nadprůměrně inteligentní, o čemž svědčí vzpomínky jeho příbuzných. Mezi oblíbené historky patří podiv dvouletého Alberta nad tím, že si bude moci hrát se svou právě narozenou sestřičkou. Když mu ji rodiče ukázali, údajně se zeptal: "Ale kde má kolečka?"
Albert Einstein (cca pět let) a jeho dvouletá sestřička Maja
V dětství toho prý Einstein příliš nenamluvil a jeho řeč byla spíše rozvážná. Někdy se pozastavil, aby zvážil, co říci dále. To údajně vedlo některé učitele k tomu, že označovali mladého Alberta za nedůvtipného. Snad proto, že odmítal odpovídat mechanicky. Už v pěti letech po jednom z vyučujících mrštil židlí, rozčilený jeho stylem výuky.
Výsledné známky už pro mýtus o "zpomaleném géniovi" nesvědčí. Einsteina také přijali na prestižní gymnázium, když mu bylo devět a půl roku.
V jedenácti letech se Albert Einstein setkal se svým přítelem a učitelem, o deset let starším studentem medicíny Maxem Talmudem. Ten jej uvedl do světa vědeckého bádání i filozofie, zásoboval jej odbornými knihami a byl mu partnerem v diskusích.
Na vysokou školu s předstihem
Dalším důvodem, proč se o Einsteinovi povídá, že propadal, může být jeho poměrně spletitá cesta vzdělávacím systémem. Po šesti letech opustil mnichovské gymnázium Luitpold, aniž by vzdělání zakončil. Důvodem byly jeho neshody s učiteli i se stylem výuky obecně. Einstein opakovaně vyjádřil nechuť nad tím, že se větší důraz klade na memorování textů než na jejich pochopení. V patnácti letech tedy předčasně odešel z mnichovského gymnázia a se zvláštním svolením komise se přihlásil na prestižní švýcarskou vysokou školu polytechnickou v Curychu.
U přijímacích zkoušek jej čekal první významný akademický neúspěch, ovšem nikoli nečekaný. Švýcarský systém vyžadoval mnohem lepší znalosti francouzštiny, než Einstein po roce a půl získal. Jeho pokus dostat se na vysokou školu s dvouletým předstihem se tak nezdařil i přes vynikající výsledky v přírodních vědách a Einstein si doplnil vzdělání na švýcarském gymnáziu, kde v roce 1896 ukončil maturitou středoškolské vzdělání.
Vysoká škola: dejte se radši na práva, slyšel "líný pes" Einstein
Podle Einstenova životopisu byla i vysoká škola Einsteinovi často nepříjemná svou autokratickou rigiditou. Snažil se například experimenty provádět odlišně od doporučeného postupu. Profesor fyziky, Jean Pernet, na vlastní oči viděl, jak Einstein vyhodil návod do koše, aniž by si jej prohlédl. Asistent se ho sice zastal - Einsteinova řešení totiž vždy seděla. Ale Pernet byl neoblomný a mladému Einsteinovi poradil: "Jste nadšený, ale ve fyzice beznadějný. Pro vaše vlastní dobro doporučuji, abyste našel jinou kariéru, třeba medicínu nebo právo."
Na vysoké škole Einstein navštěvoval, kromě jiných, i přednášky významného matematika Hermanna Minkowskiho. Walter Isaacson v životopisu popisuje, jak Minkowski Einsteina v rozhovoru s dalším slavným fyzikem, Maxem Bohrem: "Neuvěřitelně mě to překvapilo, protože za studentských let byl Einstein líný pes," reagoval na Einsteinovy objevy, především speciální teorii relativity. "Na vysoké škole se s matematikou neobtěžoval." Minowski nicméně na Einsteina navázal a v roce 1908 představil matematický přístup k Einsteinově pojetí časoprostoru. Einstein později označil Minkowskiho přístup za "povrchní poučenost" a vtipkoval: "Od té doby, co se mé teorie ujali matematici, už jí nerozumím." V roce 1916 ovšem Einstein přiznal, že Minkowskiho práci obdivuje.
Albert Einstein v roce 1905
Už v šestnácti letech Einstein napsal svou první vědeckou esej Über die Untersuchung des Ätherzustandes im magnetischen Felde, kterou v dopise přiložil svému strýci Caesaru Kochovi. Tématem práce byly i paradoxy spojené s rychlostí světla, jimž se věnoval o deset let později v rámci své přelomové práce, kterou nyní známe jako speciální teorii relativity.
Tehdy jako 26letý úředník patentového úřadu nastoupil na vědeckou dráhu, která jej proslavila více než jakéhokoli jiného fyzika 20. století. A také díky této slávě se jeho kostrbatá cesta školní docházkou stala předmětem mýtů a legend.
Fikce a skutečnost
Život slavného génia je opředen desítkami dalších legend a další se na ně nabalují. Albert Einstein není jen historická a akademická postava, ale také symbol. Jde o jednoho z mála vědců, jehož tvář je slavnější než tvář hereček či politiků. Není tedy divu, že si Einsteinovo jméno vypůjčují různé anekdoty a příběhy. Odkazují se na něj jak křesťané (s citátem "Bůh nehraje v kostky"), tak ateisté.
Einstein věřil, že člověk může Boha poznávat podobně, jako malé dítě odhaluje tajemství ve velké knihovně. |
Sám Einstein k tomuto sporu, který evidentně probíhal už za jeho života, opakovaně poznamenal: "Můj pohled na Boha je pohled dítěte. Můžete mi říkat agnostik, ale rozhodně nejsem militantní ateista, jako jsou ti, kteří se snaží osvobodit od náboženské indoktrinace v jejich dětství. Upřednostňuji pokorný přístup, který koresponduje s naší neschopností intelektem obsáhnout skutečnou podstatu bytí."
Jinde uvedl, že na otázku o víře v Boha nemůže snadno odpovědět ano, nebo ne. "Je to velký problém pro naši omezenou lidskou mysl. Mohu použít přirovnání? Jsme jako dítě, které přišlo do ohromné knihovny. Dítě ví, že někdo všechny tyhle knihy musel napsat. Ale neví, kdo a jak. Nerozumí jazykům, kterými jsou některé z nich napsané. Všímá si však, že jsou knihy pečlivě uspořádány podle nějakého řádu. Takový je přístup člověka k Bohu..."
Mezi další oblíbené omyly patří Einsteinova politická kariéra. Údajně měl vyvinout atomovou pumu pro Spojené státy. Ve skutečnosti se však pouze účastnil výzkumu některých vzdáleně souvisejících teoretických otázek. Napsal ovšem dopis, ve kterém vyzval prezidenta Roosevelta, aby si Spojené státy pospíšily s vývojem jaderného programu, neboť měl důvody se domnívat, že i nacistické Německo podobnou ničivou zbraň vyvíjí.
V Československu Einstein zanechal stopu například dopisem, ve kterém se zastával odsouzené Milady Horákové. Také se zastal nejednoho vědce, který prchal před nacistickým režimem do USA, a poskytoval jim doporučení pro snazší získání víza.
Sám měl s nacistickým pronásledováním své zkušenosti. Německo dokonce vydalo v roce 1931 pamflet "100 autorů proti Einsteinovi", který měl shrnovat námitky proti jeho teorii či jej označovat za plagiátora. Když se o knize Einstein dozvěděl, pobaveně poznamenal: "Proč stovka? Kdybych neměl pravdu, stačil by jen jeden."
