Podívali jsme se, jak se kvůli 11. září proměnila bezpečnost v dopravě, rozvědka, architektura nebo vědecký výzkum.
Události 11. září 2001 a nejčastější konspirační teorieTeoriím jsme se věnovali podrobně v následujících článcích:
Našli jste v těchto článcích chybu, nejasnost nebo neaktuální odkaz? Pošlete nám prosím podnět k opravě. Diskuzi k tématu konspiračních či alternativních teorií najdete na našem Facebooku. |
Pro miliony Američanů zůstává ráno jedenáctého září i po šestnácti letech pevně vryto do paměti. Šlo o moment, který v přímém přenosu sledovala celá Amerika, a s ní i celý svět. Američané vám obvykle řeknou, kde poprvé slyšeli o nárazu prvního z letadel do WTC: od kolegů v práci, od spolužáku ve škole, v rádiu na cestě autem. Teprve náraz druhého letadla potvrdil to, co se všichni báli vyslovit. Není to náhoda. Je to cílený útok. Pád mrakodrapových „dvojčat“ pak změnil nejen typickou siluetu New Yorku, ale otřásl prakticky vším: politikou počínaje a vědou konče.
Pro některé lidi je 11. září synonymem pro největší spiknutí. V tomto článku se konspiračním teoriím nevěnujeme (psali jsme o nich ale v minulosti). Namísto toho chceme prozkoumat, jakými způsoby tento největší teroristický útok spáchaný na území USA ovlivnil následující roky. Některé dopady jsou evidentní a dobře známé. Jiné vás pravděpodobně překvapí.
12. března 2010 |
1. Vyšší počet automobilových nehod
Teroristické útoky 11. září 2001 využily zranitelností v letecké dopravě. Celkem čtyři dopravní letouny byly uneseny. Teroristé použili k únosu nože s odlamovací čepelí, které v té době nebyly na seznamu zakázaných předmětů (viz zpráva o útocích).
Jak bezpečná je letecká doprava? (ilustrační snímek)
Následující tři dny po útocích byla nad USA čistá, bezhlučná obloha. Velká i malá letadla měla přísný zákaz vzlétnout a ta letadla, která už k USA směřovala, byla přesměrována do sousedních zemí.
I v následujících dnech a týdnech přetrvávala mezi cestujícími nedůvěra k létání.
Po 11. září zemřelo na amerických silnicích o více než 350 lidí více, a to kvůli strachu z létání |
Právě tento strach z létání paradoxně stál život další stovky lidí. Myslí si to německý vědec Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka (PDF). V říjnu, listopadu a prosinci podle něj klesl počet cestujících letadlem o 20 %, 17 % a 12 % (je vidět, že efekt byl krátkodobý). Zároveň stoupl počet lidí, kteří místo toho jezdili více autem na dlouhé vzdálenosti, což se projevilo ve vyšší nehodovosti. Lze tedy říct, že v důsledku strachu z létání si 11. září nepřímo vyžádalo dalších odhadem 353 životů - lidí, kteří zemřeli na silnicích, ačkoli jinak by se vypravili na cestu letecky.
Připomeňme, že letecká doprava je násobně bezpečnější než doprava automobilová, a to jak při přepočtu na počet hodin, tak při srovnání počtu nehod na miliardu km. Bezpečnost letecké dopravy se navíc od šedesátých let dlouhodobě zvyšuje, počet nehod i počet úmrtí klesá a počet přepravených cestujících rok od roku roste:
Jiná studie poukazuje na to, že po 11. září 2001 stoupl nejen počet obětí, ale také počet menších zranění na silnicích. Nelze samozřejmě vše vysledovat k útokům, jde pouze o korelaci. Ale dobře to ukazuje nelogické rozhodování na základě imaginárního nebezpečí, které má reálné důsledky. Na druhou stranu, jak autoři dodávají, lidé berou v úvahu i „svůj očekávaný strach a nervozitu při letu“, a pokud se tedy rozhodnou raději neletět, znamená to, že se racionálně vyhýbají psychickému stresu, který je pochopitelně také škodlivý.
Po 11. září se však letecká doprava změnila k nepoznání. Ne vždy logicky...
2. Zásadní proměna letecké dopravy v USA i jinde
Po šestnácti letech vypjaté atmosféry na letištích už si málokdo umí představit, jak neformální mohlo létání letadlem být. Kontroly byly mnohem volnější a cestující mohli navštívit piloty v kokpitu za letu! To všechno se krátce po jedenáctém září změnilo.
Američané zavedli po útocích nové, důkladnější kontroly na letištích (ilustrační foto)
Až do roku 2001 ručilo v USA za bezpečnost cestujících letiště, které si také určovalo, jaká bezpečnostní pravidla ve spolupráci s aerolinkami nastaví. To se změnilo hned v listopadu 2001, kdy Kongres schválil zákon o bezpečnosti v letecké a jiné dopravě (Aviation and Transportation Security Act, PDF), který dal vzniknout nové vládní agentuře TSA (Transportation Security Administration).
Agentura TSA, spadající pod (rovněž nové) ministerstvo vnitřní bezpečnosti, sjednotila standardy týkající se zabezpečení letecké dopravy. Cestující si všimli zejména následujících omezení:
- cestující si musí zouvat boty,
- zákaz přinést tekutiny (nad 100 ml) na palubu letadla,
- nutnost svléci si kabát či bundu,
- speciální skeny celé osoby,
- rozšířené „ruční prohledání“,
- uzamčení dveří mezi kabinou a kokpitem.
V interních testech nedokázala TSA odhalit 95 % zbraní pašovaných na palubu letadel |
Přes 55 tisíc zaměstnanců TSA pracuje na letištích po celých Spojených státech. Odborníci ale upozorňují, že jde do značné míry o „bezpečnostní divadlo“, tedy snahu odradit útočníky iluzí zabezpečení. Reálné testy totiž ukázaly, že 95 % provokatérů, kteří byli najati na otestování zabezpečení, se podařilo projít kontrolami TSA bez povšimnutí. V 67 ze 70 provedených testů TSA nenašla u svých kolegů v utajení nebezpečné a zakázané předměty, a to včetně zbraní a výbušnin.
„Po TSA bychom měli požadovat mnohem lepší výsledky,“ myslí si Bruce Schneier, odborník na bezpečnost. „Ale také bychom měli rozpoznat, že skutečné riziko neopodstatňuje 7 miliard dolarů (cca 150 miliard korun, pozn. red.), které dáváme ročně na tuto agenturu. Raději bych, kdyby se tyto peníze utratily za bezpečnostní výzkum, vyšetřování a tajné služby - tedy za bezpečnostní opatření, která nepředpokládají, že uhádneme, jak a kde teroristé zaútočí.“
TSA se hájí, že její kontroly tvoří pouze jednu z vrstev celkového zabezpečení letecké dopravy: dalšími jsou tajné služby, pachové kontroly, ozbrojený federální „letecký maršál“ na palubě, atd.
Letecká doprava nese na první pohled největší známky 11. září. Nejde ale o jedinou systémovou změnu, na které se politici krátce po útocích dohodli...
3. Rošíření pravomocí vlády pro ochranu národní bezpečnosti
Měsíc a půl po pádu WTC podepsal prezident George W. Bush zákon s vlasteneckou zkratkou USA PATRIOT (Uniting and Strengthening America by Providing Appropriate Tools Required to Intercept and Obstruct Terrorism Act of 2001, PDF).
USA PATRIOT Act vešel v platnost 26. října 2001
Hlavním cílem zákona bylo dát vládě a vládním agenturám USA lepší nástroje pro boj proti terorismu. Některé z těchto nástrojů byly dočasné, s délkou trvání čtyři roky, poté musely být prodlouženy, nejprve v roce 2004 Bushem a poté v roce 2011 Obamou. Kromě toho bylo schváleno dalších více než sto zákonů, které nějakým způsobem reagovaly na útoky 11. září 2001.
Zákon USA PATRIOT umožnil policii nebo agentům FBI za určitých okolností „urychlit“ případy, kdy by je jinak zdržovala byrokracie. Rozšířil možnosti špionáže a odposlechů, zavedl nové prostředky pro ochranu amerických hranic a „odstranil překážky bránící ve vyšetřování terorismu“.
Od samého počátku byl zákon (schválený většinou ve Sněmovně reprezentantů i Senátu USA) předmětem ostré kritiky, především kvůli potenciálu zneužití protiteroristického zákona při stíhání jiných, s terorismem nesouvisejících zločinů. „Jen ke stíhání zločinců využíváme všechny nástroje, které máme,“ bránilo se ministerstvo spravedlnosti.
Teprve se zpožděním více než deseti let se na veřejnost dostaly doklady o doposud utajovaných důsledcích 11. září...
4. Tajné služby získaly nové pravomoce
Okamžitě po útocích 11. září 2001 odstartovalo zřejmě největší vyšetřování v historii USA. Brzy začaly na povrch vycházet informace, které pro americké bezpečnostní složky nevyznívaly dobře.
Tajná služba NSA (Národní bezpečnostní agentura) spadá pod ministerstvo obrany USA
Šest let po útocích Michael McConnell, šéf národní rozvědky USA, veřejně uznal: „Jedenáctému září jsme bývali mohli zabránit. Byla to otázka propojení informací, které jsme měli k dispozici.“
Případ SnowdenTAJEMSTVÍ: Washington špehuje miliony Američanů ODHALENÍ: Zprávu vynesl bývalý technik CIA OBVINĚNÍ: Je to špion a zloděj, jdou po něm USA  POTVRZENÍ: Bývalí agenti NSA podpořili Snowdena TOR: Tři písmenka, a jste automaticky podezřelí SLEDOVÁNÍ:NSA sleduje prakticky vše, co děláte na internetu SABOTÁŽ:NSA se aktivně podílela na oslabení šifer DILEMA: Zrádce, nebo hrdina? |
Také komise pro vyšetřování 9/11 shledala, že národní bezpečnostní agentura NSA si mohla vyžádat podrobné informace, ale neudělala to, protože se domnívala, že to je úkol pro FBI. Stejně tak federální úřad pro letectví (FAA) neměl informace, které by mu pomohly odhalit známé sledované osoby, mezi které patřilo i několik z teroristů, kteří se podíleli na 11. září.
Tajné složky dostaly po 11. září nejen větší pravomoci, ale také větší rozpočet a především pocit urgence. Teroristický útok už nebyl jen nějaká hypotetická situace, ale bolestná vzpomínka v živé paměti.
I tím lze vysvětlit, proč se postupně v rámci agentur NSA a CIA prosadila obecná poučka „sesbírej veškerá data, která můžeš“ (collect it all).
„Než abychom hledali jehlu v kupce sena, řekl šéf NSA: Prostě seberte celou tu kupku,“ popsal přístup Keitha Alexandera jeden z jeho spolupracovníků. „Sesbírejte to všechno, roztřiďte to, uložte to. A cokoli potřebujete, to hledejte tam.“
Na ohromný rozsah sběru informací upozornil v roce 2013 Edward Snowden, bývalý zaměstnanec CIA a později externí spolupracovník NSA. V rámci programu PRISM například NSA prohledávala data uživatelů velkých internetových firem (Google, Microsoft, Facebook, Apple atd.) bez jednotlivých soudních příkazů - místo toho šéfové NSA využili hodně obecného výkladu zákona USA PATRIOT a od tajného FISA soudu získali prakticky bianco šek na sběr dat „relevantních“ k vyšetřování. Program XKeyscore zase tajným službám umožnil prohledávat internetovou aktivitu lidí na celém světě s až neuvěřitelnou přesností.
Rozmístění serverů, které umožňují sběr a uchování dat pro sledovací program XKeyscore (stav z roku 2008)
Databáze shromažďuje ohromné množství údajů, včetně identifikátorů osob (telefon, e-mail, IP adresa) a uživatelských akcí (vyhledávání, chatování, komunikace).
Jak se pozná, že je někdo cizinec? Celkem těžko, ale NSA má na výběr z řady "faktorů cizineckosti".
Poté, co Snowden novinářům předal informace o rozsahu sběru dat americkými tajnými službami, se zděsili dokonce i ti, kteří pro USA PATRIOT v roce 2001 hlasovali. „Došlo k chybě a nedostatečnému dozoru,“ řekl například republikán Jim Sensenbrenner, který je jedním z hlavních autorů zákona. Na nedostatečný a bezzubý dozor upozorňovali i další členové Kongresu.
Proč záleží na tom, koho NSA sleduje a nesleduje? (video archiv NYT)
Přestože v roce 2015 došlo k částečnému omezení pravomocí NSA díky zákonu USA Freedom Act a skončil například hromadný sběr dat o hovorech Američanů, je těžké si představit, že by se NSA a další služby mohly během několika let zcela přeorientovat na jiný model fungování. Důsledky 11. září tak budou mít v této oblasti určitě delšího trvání.
Jiné dopady 11. září jsou mnohem viditelnější a předvídatelnější...
5. Permanentní válka proti terorismu
„Naše válka s terorismem začne u al-Káidy. Ale neskončí tam. Neskončí, dokud nebude každá teroristická skupina na světě odhalena, zastavena a poražena,“ prohlásil americký prezident George W. Bush devět dní po teroristických útocích na WTC.
Byť se mohlo jednat o řečnický obrat, následující roky ukázaly, že Bush myslel svou ochotu jít do války vážně. Tentýž rok vstoupila (nejen) americká vojska do Afghánistánu, o dva roky později do Iráku. Oba konflikty trvají více méně do dnes.
Nejde ale jen o to, že je USA ve válce v těchto dvou zemích. „Útoky 11. září neroztříštily jen životy a majetek. Roztříštily také hranici mezi válkou a mírem,“ píše Rosa Brooksová, právnička z Georgetown University Law Center. „Už z definice nemůže mít válka proti terorismu žádné jasné hranice v čase ani prostoru a nejsou zde ani hranice mezi vojáky a civilisty. Po 11. září už Američané nemohou jasně označit, kde je bitevní pole a kdo je nepřítel. Nemůžeme už dokonce ani definovat, co je a co není zbraň.“
Zatímco prezident Abraham Lincoln v roce 1863 definoval „mír jako normální a válku jako výjimku“, v novodobém americkém pojetí se válka (válka s terorismem) stala normou.
Každá válka s sebou nese tragické civilní i vojenské oběti. Zároveň je však válka známá jako hnací síla technologického pokroku...
6. Dopady 11. září na vědecký výzkum
Ještě dva měsíce poté, co se Světové obchodní centrum sesunulo k zemi, trávil analytický chemik John Butler každou noc v laboratoři. On a jeho kolegové pomáhali s identifikací obětí, které zahynuly pod troskami WTC, pomocí vzorků DNA. „Chtěli jsme stupňovat naše úsilí a pomoci tak naší zemi,“ vzpomíná po letech. Na základě jeho práce, a práce jeho kolegů v NIST, vznikly nové metody pro identifikaci poškozené DNA, které se dnes používají po celém světě. Například k identifikaci obětí zločinů v Africe nebo Iráku. Vědci také pomáhali při identifikaci antraxových útoků a biobezpečnosti vůbec.
Laboratorní testy (ilustrační snímek)
Po 11. září dostaly ohromnou finanční injekci i další obory, především ty, které měly co do činění s bezpečností, vyšetřováním, kyberbezpečností nebo zbraňovými systémy. V oblasti společenských věd zase vznikl podobor „studia terorismu“ s důrazem na vyhledávání rizik a prevenci.
Rozpočet na vědu a výzkum ministerstva pro vnitřní bezpečnost od roku 2002 vytrvale stoupal až do roku 2006 (1,3 miliardy dolarů, tedy asi 28 miliard Kč).
Ne všichni vědci ale pocítili posílení. Již zmíněný zákon USA PATRIOT totiž mimo jiné výrazně zpřísnil imigrační opatření, což znamenalo, že pro americké vysoké školy bylo mnohem těžší získávat studenty z cizích zemí. Po roce 2003 se situace ve vzdělávacím sektoru zlepšila a alespoň některé překážky zmizely.
Kvůli změně priorit zaostával v USA výzkum a kontrola škůdců, což vedlo po 11. září k velkým ztrátám na zemědělských produktech. |
Další oslabení zaznamenalo zemědělství. Velké množství vědců, kteří se po 11. září zaměřili na výzkum antraxu a dalších bio-zbraní, muselo někde chybět, stejně jako finance jim určené. Ukázalo se, že prostředky scházely v zemědělství. Výsledkem bylo zvýšené napadení plodin škůdci všeho druhu. Problém byl také v tom, že pohraniční kontroly, které se zaměřily více na boj s terorismem, nedokázaly tyto škůdce detekovat tak spolehlivě jako v předchozích letech. Podle studie Cornell University z roku 2004 znamenalo napadení škůdci celkovou roční ztrátu 120 miliard dolarů (většina této ztráty se skrze vyšší ceny zboží rozmělnila a přenesla na spotřebitele).
Pád budov WTC měl také vliv na architekty a statiky. Progresivní pád mrakodrapů Světového obchodního centra přiměl architekty k výzkumu, jak lépe odolat explozím nebo jak chránit konstrukci budovy před žárem či zemětřesením.
Změny ve vědeckém výzkumu zaznamenali jen někteří. Následující nepřímý důsledek 11. září však zasáhl téměř všechny...
7. Média, která jsou neustále dostupná
V září 2001 byla internetová žurnalistika teprve v počátcích. Nebyly zde žádné důležité sociální sítě a www stránky byly spíše internetovou kopií tištěných deníků. Jedenáctého září 2001 dopoledne však celá Amerika lačnila po zprávách. Ti, co nemohli zapnout TV, protože byli v práci, šli na webové stránky velkých zpravodajských stanic a deníků. A jejich weby brzy nápor neunesly.
11. září 2001, po teroristických útocích na WTC v New Yorku, Google ukázal svou "zpravodajskou" důležitost, když většina mediálních serverů neustála ohromný zájem o zprávy. Google tehdy přímo ze svojí homepage odkazoval na aktuální události. To vedlo později k rozvinutí samostatné služby Zprávy Google (Google News).
„Během 11. září jsme zklamali naše uživatele,“ vzpomíná Amit Singhal z Google (náš rozhovor s ním). „Naši uživatelé hledali New York Twin Towers a naše výsledky neobsahovaly nic aktuálního, nic relevantního k těm smutným událostem toho rána.“ Google tehdy alespoň operativně umístil odkazy na kopie aktuálních článků přímo na domovskou stránku.
2002 - Google začal projíždět zprávy z celého světa z celkem čtyř tisíc vybraných zdrojů.
Jeho kolega, Krishna Bharat, právě tehdy dostal nápad na projekt, který o rok později dostal jméno Google News. Stránka automaticky projížděla tisíce zpravodajských webů a hledala nové, zajímavé a důležité články.
Veškeré posuzování důležitosti přitom bylo automatické, tedy podle Bharata co nejblíže objektivitě. Algoritmy také zprávy řadí do kategorií a seskupují zprávy podle obsahu.
Dnes už nehraje portál Google News tak velkou roli jako před deseti lety. Nahradily jej do značné míry sociální sítě. Každopádně on-line zprávy od roku 2001 vystoupaly, v roce 2016 je navštěvuje 81 % dospělé populace USA.
Symbióza médií a strachu Zprávy o terorismu poutají pozornost, ale... |
Televize ovšem nechce svou dominantní pozici (57 % mediální pozornosti) dát lacino. Zvláště v USA bojuje o pozornost diváků především tím, že neustále bije na poplach. Zatímco v roce 2001 se „BREAKING NEWS“ objevilo po nárazu letadel do WTC, dnes se podobné a ještě dramatičtější upoutávky objevují i několikrát denně. Stejně jako je USA neustále ve válce s teroristy, jsou i média neustále ve válce o divákovou pozornost. A strach, napětí a šok jsou nejjistější způsoby, jak si ji získat.
Oprava: Opravili jsme chybné datum.
