Pan Vyvážil má i poměrně rozsáhlou dokumentaci. Zjišťoval, co to bylo za piloty, kteří byli sestřeleni, a s některými si psal, nebo se po roce 1990 i potkal osobně. Je toto ten typ informací, které by vytvářely relevantní dokumentaci k nálezu? Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR Praha: Tyto informace jsou naprosto zásadní. Archeologický výzkum pro období, kdy k tomu máme písemné prameny, musí vždycky na ty písemné prameny reagovat a komunikovat s nimi. A pro dvacáté století je jasné, že písemné prameny tvoří dominantní část toho příběhu a archeologie má šanci ten příběh posunout někam dál. To je přesně práce, která může být v rukách amatérských badatelů a je úžasné, že byli schopni ještě sbírat prameny, informace o přeživších, od lidí, kteří se s tím potkali, ať už jako piloti nebo svědkové těch nehod. Tam je ohromné pole působnosti pro činnost, za kterou je potřeba strašně poděkovat, která je nesmírně společensky přínosná. Problém, na který narážíme, je, že je potřeba asi stanovit hranici, kde už ten laický pohled, nejenom že nestačí, ale kde může velmi snadno napáchat nevratné škody, a to je právě zásah do té země, kdy vlastně se jedná o to neodborné vyzvednutí. Invazivní zásah je v případě archeologie nevratný, a to je také důvod, proč archeologové nebloudí po krajině a nesnaží se každé to letadlo vykopat. Těm nálezům je v principu nejlépe pod tou zemí. A pokud se mají vyzvednout, tak se mají vyzvednout za naprosto jasně a předem stanovených podmínek s nějakým vědeckým záměrem, s nějakou přesně stanovenou metodikou, kterou bude možné zpětně hodnotit. Už to nikdo nikdy nevrátí na původní místo, už nikdo nikdy nebude schopen udělat třeba určité odborné chemické analýzy, které by tam mohly proběhnout. |
Záhadné krátery v lesích
S panem Vyvážilem sedáme do auta a míříme nad Chomutov, do okolních hor směrem k Velkému Špičáku. Stoupáme obcí Vernéřov a dále obcí Domašín. Pan Vyvážil zanedlouho ukazuje na skalnatou paseku vysoko nad silnicí. Je to místo dopadu stoje halifaxu RAF „Munga Taipo“ v noci z 5. a 6. března 1945. Kapitán letadla dal posádce rozkaz k opuštění letounu po devastujícím zásahu nočního stíhače. Chtěl se strojem přistát, aby na palubě nenechal těžce zraněného zadního střelce. Bohužel ve tmě narazil do terénu. I o tomto příběhu píše Letecká badatelna
„Když jsem sem začal chodit, tak to bylo zarostlé a tam, kde to letadlo hořelo, tak na tom místě byly břízy,“ říká pan Vyvážil a od volantu kouká vzhůru k vrcholu kopce. „ To bylo místo, kde se normálně válely třeba ciferníky. Ležely na povrchu, to nikdo nekopal. Tady je to všechno skála, tady se nic nezarývalo.“
