"Tak přijďte kolem jedenácté večer." Musím se zeptat, jestli jsem dobře rozuměl. "Jasně, jestli vám to nevadí, my jsme tu až do půlnoci. To víte, hodně kutilů má zaměstnání, pak jdou domů, uloží děti ke spánku a pak sem teprve přijdou pracovat na svých projektech."
Hodinu před půlnocí tedy pospíchám setmělou čtvrtí SoMa na jih od centra San Franciska. Ulice tu jsou bezpečné. Tedy relativně bezpečné, pokud víte, kdy přejít na druhou stranu chodníku a kdy nevytahovat z kapsy mobil. Ještě po cestě vyzvednu velkou pizzu a po paměti najdu jednopatrovou budovu TechShopu.
Komunitní dílna TechShop v Howard Street v San Franciscu.
Recepce je otevřená od devíti do půlnoci každý den včetně neděle.
Komunita, nadšení i tajnůstkářství
Všude se ještě svítí, vzadu dokonce létají jiskry. "Tak to lituju, že jsem si dal večeři," žertuje Andrew na recepci při pohledu na velkou pizzu, kterou jsem přinesl kutilům, abych je nalákal k rozhovoru. "Ale lidi vzadu budou mít radost!" Hned volá kolegovi do prvního patra, který mě provede po dílně.
Recepce je otevřená od devíti do půlnoci každý den včetně neděle.
"Potřebujeme, abyste vyplnil registraci," podává mi dotazník pro zájemce o členství. Do kolonky "Kolik minut to máte z místa bydliště do TechShopu" odhadem odpovídám: 21 hodin. "Počkejte, hodiny, to si musím převést na minuty," směje se mladík na recepci. "To nám pěkně zahýbe s průměrem."
Naštěstí má kalifornský TechShop už přes tisíc členů, většinou z blízkého okolí, statistiky to tedy přežijí. "Chodí k nám studenti, umělci, tátové s dětmi, vynálezci, startupisté, architekti," vyjmenovává Andrew cílovou skupinu. Ti všichni si platí měsíční členství. "Taky tu máme přednášky nebo zvláštní akce a ty jsou většinou otevřené široké veřejnosti."
Jenom letmý pohled po vstupní hale ukazuje, že kreativita je tu vítána. Jsou tu vystavené výrobky ze dřeva, plastu i kovu. Každý odkazuje na konkrétní přistroj, se kterým zde mohou členové pracovat. A že jich není málo.
Už si pro mě přišel John. Na rozdíl od nesmírně přátelského Andrewa je k novinářům skeptický. Prý tu byly případy, kdy někdo přišel dělat reportáž, ale ve skutečnosti chtěl okopírovat něčí projekt. Proto je velmi obezřetný a dohlíží na mě, zatímco dělám fotky. Jestli ho můžu citovat? Raději ne pod jeho jménem, říká John (to není jeho skutečně jméno). A hlavně nesmím fotit konkrétní výrobky, pokud k tomu nemám souhlas jejich tvůrců.
Práce s těžkými stroji probíhá v přízemí.
Se dřevem pracují nejen truhláři, ale i lidé z jiných oborů, kteří si chtějí udělat třeba rychlý prototyp.
Ale jinak je přísný průvodce ochotný a vysvětlí mi, co se kde děje. V přízemí jsou těžké stroje: soustruhy, řezačky, vrtačky, stroje pro obrábění dřeva. V prvním patře jsou pak logicky stroje lehčí: šicí stroje, pájky, 3D tiskárny a počítače.
Vodní řezačka patří k nejvytíženějším strojům v běžném provozu, jednoduše proto, že řeže skoro vše. Má rozlišení 0,2 mm, vysoký výkon a pro práci s ní se musí kutilové nechat vyškolit.
Přímá linka na patentový úřad
Přímé telefonické spojení na patentový úřad a ministerstvo obchodu má i psychologický efekt.
Některé projekty, které v TechShopu před několika měsíci začaly, se už díky podpoře fanoušků (např. na Kickstarteru) proměnily v začínající firmy. Pro takové je v TechShopu i jakýsi inkubátor, tedy kanceláře k pronajmutí, sdílená zasedačka a zvýhodněný přístup k přístrojům. TechShop může mít v těchto startupech i podíl, čímž může v případě úspěchu zvýšit svůj příjem a koupit třeba nějaké nové vybavení.
"A co je to támhle za červený telefon? To vypadá jak linka k prezidentovi."
"Něco takového. Je to přímá linka na Americký patentový úřad," vysvětluje John. "Takže když někdo z vynálezců potřebuje poradit, zda je možné něco patentovat, může si tady cokoli vyhledat nebo to rovnou probrat s odborníkem."
Panoramatický pohled na druhé patro TechShopu.
TechShop má řadu sponzorů, takže třeba Adobe sem dodává Photoshop, InDesign atd. i s workshopy pro jejich snadné zvládnutí.
Práce u společných stolů v druhém patře. Kromě počítačů jsou tu i jemné řezačky, šicí stroje a svěráky.
Půlnoční podnikání
Jsem zvědavý, jací vynálezci pracují na svých projektech v pátek v jedenáct večer. Telefon na patentový úřad mi připadal legrační. Ale když se setkám s konkrétními vynálezci, kteří v dílně pracují, už to tak za vlasy přitažené není.
Jeden z nich, asi pětačtyřicetiletý zedník, tu ve volném čase zdokonaluje speciální mobilní ohýbačku drátů. Když mi zařízení vysvětluje, nepřipadá mi nijak zajímavé, ale on ví, že v práci jemu a jeho kolegům chybí. Pracuje na prototypu (podvozek udělal ze staré míchačky) a má prý už dohodnuté odběratelé i investora.
Stavební konstruktér přišel s nápadem, jak si usnadnit práci. A o jeho vylepšovák prý už je zájem. Na fotografii je nedokončený prototyp, podvozek je ze staré míchačky.
"Scratch your own itch," připomíná mi to notorickou poučku, která platí v internetových projektech stejně jako v montážní technice. Drbej to, co svědí tebe. Dělej, na čem ti záleží, řeš reálné problémy, které znáš. A je velká šance, že najdeš lidi, kteří mají podobný problém.
To nadšenec ze startupu Type A Machines už je ve svém podnikání dále. Soustruh mu právě dokončuje deset dílů do nové várky jeho 3D tiskáren, které prodává podobným kutilům, jako je on sám. Práce ho baví a je nadšený z každé nové sady tiskáren, které zde vytvoří. Každá generace obsahuje nějaký zlepšovák, a komunita ostatních kutilů mu pomáhá ji nadále dolaďovat.
Kutil u soustruhu. Podle pravidel dílny se od stroje v činnosti nesmí vzdálit, i když je sekvence naprogramovaná předem.
Sekvence pohybů je naprogramována do ovládacího počítače a soustruh následuje pokyny, které můžete kontrolovat na obrazovce.
Třetí ochotnou je dívka, která vyrábí papírové modely. Pro zábavu, má ráda tvůrčí práci s reálnými materiály. Ale dnes má smůlu: v plotterové tiskárně, kterou potřebovala použít, došel papír. Velké nástěnné hodiny s vlastním vzorkem bude muset dokončit jindy. Ne každý obchod má totiž otevřeno do půlnoci, a novou roli tak sežene nejdřív ráno.
"Materiál si musí lidé nosit vlastní," připomíná Andrew na recepci. Vracím mu ochranné brýle.
Recepce TechShopu v San Francicku
Za chvíli bude půlnoc a všichni po sobě uklízejí. Přes noc je tu vypnutý proud, nesmí běžet žádné ani předem naprogramované procedury. Je to příliš riskantní.
Komunita nadšenců kolem dílen TechShop vytvořila v San Francisku (a dalších pěti místech v USA) sedmé nebe pro kutily všech zájmů a profesí. Žádný nápad není moc šílený, moc ambiciózní nebo moc malý, aby se nedal v TechShopu přinejmenším otestovat. Je to msto, kde si můžete "postavit svoje sny".
Laserová řezačka Epilog Helix 60-Watt patří k velmi vytíženým mašinám. Celkem jsou členům k dispozici čtyři řezačky, rezervovat si je mohou po dvouhodinových blocích.
Kde je jádro Silicon Valley? Možná je na kampusu Googlu nebo v inkubátoru YCombinatoru, tedy tam, kde se hraje o milionové investice a miliardové zisky. Ale inovátorský duch, podnikatelské nadšení, to zapálení vlastním nápadem, to je v TechShopu ještě hmatatelnější. Možná naivnější, ale rozhodně nakažlivé.
Kdybych to tam neměl z domova 1 260 minut, hned bych se přidal.
