V pondělí 9. března 2015, ráno ve 4:12 našeho času vzlétl z Abú Zabí letoun Solar Impulse 2. V jeho jednomístném kokpitu seděl André Borschberg. Autor nápadu Bertrand Piccard jej vystřídal v Muscatu (Omán) při prvním z dvanácti mezipřistání na trati dlouhé 35 tisíc kilometrů. Druhá etapa vedla do Ahmedabadu v Indii, kde letoun úspěšně přistál 10.3. v 18:55 našeho času.
Piloty čekají až pětidenní přelety v jednomístné kabině o rozměrech 3,8 m³ . Téměř bez spánku a bez přerušení. Celý průběh letu můžete sledovat on-line na stránkách projektu Solar Impulse.
První přistání zachytili technici týmu i v krátkém videu na stále populárnější platformě Vine.
První část trasy dokončil Solar Impulse úspěšně. Přesně v 17:14 přistál v Muscatu na dráze 31.
Solar Impulse 2 v hangáru na letišti Payerne, říjen 2014.
Znovu vynalézt letadlo
Když Bertrand Piccard přišel s myšlenkou, že postaví letoun na solární pohon, netušil, že bude muset prakticky znovu vynalézt letadlo. Všechny osvědčené postupy výrobců letadel se totiž ukázaly jako nepoužitelné. „Nemůžete vzít například cessnu a namontovat na ni solární články. Taková věc by nikdy nelétala. Museli jsme začít úplně od začátku, potřebovali jsme nové materiály, lepší aerodynamiku a vlastně zcela nový přístup k věci,“ vysvětluje Piccard.
Ano, to je TEN PiccardJeho dědeček Auguste Piccard jako první člověk na světě vystoupal v balónu do výšky 16 201 metrů. Jeho otec Jacques Piccard jako první dosáhl dna Mariánského příkopu v roce 1960 za pomoci vlastního batyskafu Trieste. Bertrand navázal na rodinné tradice. Nejdříve létal se závěsným kluzákem a na ultralehkých letadlech a balonech. S nimi vytvořil několik rekordů - prvního března 1999 společně s Brianem Jonesem přeletěli s balonem Breitling Orbiter 3 z Chateau d'Oex ve Švýcarsku do Egypta. Urazili 45 755 km za 19 dnů, 21 hodin a 47 minut. Pátého listopadu 2007 představil Piccard společně s André Borschbergem první model letadla na solární pohon – Solar Impulse, se kterým v roce 2011 přeletěl území USA. O rodině Piccardů vyšel na Technetu dvoudílný seriál z pera Karla Pacnera. |
Jsme v hangáru nedaleko na letišti ve městě Payerne (Švýcarsko) kde probíhá finální montáž letounu Solar Impulse 2. Je říjen 2014 a do startu zbývá pět měsíců.
Letadlo, o kterém Piccard celých 16 let snil, mělo být schopno vydržet ve vzduchu teoreticky neomezeně dlouho, pouze s využitím solární energie. Bez ohledu na to, zda slunce zrovna svítí, či nikoliv. Přesně takový je Solar Impulse 2, narozený ve Švýcarsku. Letoun s rozpětím křídel 72 metrů (což je více, než má Boeing 747-8i Jumbo Jet) a o hmotnosti 2 300 kilogramů (což je o něco více, než má obyčejné osobní auto) je pokrytý 17 248 solárními články o tloušťce pouhých 135 mikronů (to je tloušťka lidského vlasu).
„Museli jsme v každém okamžiku uvažovat o technologiích budoucnosti, protože kdybychom při vývoji letounu použili tehdy nejdokonalejší osvědčené postupy, byla by konstrukce z dnešního pohledu zastaralá. Museli jsme se rozhodovat, kterým směrem se bude vývoj ubírat. Zda například solární technologie a akumulátory budou v době startu, tedy dnes, na takové úrovni, aby dokázaly pohánět naše letadlo,“ vysvětluje Piccard. Jinými slovy, když v roce 2003 Švýcarský federální institut pro technologie (Swiss Federal Institute of Technology) vyhotovil studii proveditelnosti, vyšlo z ní, že projekt je uskutečnitelný, ale mimo možnosti současných (tehdejších) technologií.
Když se všechno pokazí hned na začátku
Nejhorší okamžik pro celý tým přišel ve chvíli, kdy nosník křídla, ručně slepený z plátů uhlíkových vláken tenkých jako list papíru, v roce 2012 nevydržel zátěžové testy a prolomil se. Základ celého letounu byl zničen.
„Nevěděli jsme vůbec nic. Proč se to stalo? Mohlo to být špatným postupem při výrobě, ale také zcela chybnou úvahou na samém počátku. To byly nejhorší okamžiky. Jediné, co jsme věděli naprosto jistě, bylo to, že let budeme muset nejméně o rok odložit,“ vzpomíná Piccard na přelomové okamžiky vývoje Solaru.
Vývoj nových a zejména lehčích materiálů byl přitom pro Solar Impulse 2 klíčový. Použitá uhlíková vlákna mají hmotnost pouhých 25 gramů na metr čtvereční. To je pouhá třetina toho, co váží list papíru A4 do tiskárny. Naštěstí už v roce 2013 dokončili odborníci v Dübendorfu (Švýcarsko) druhý nosník, který Solar Impulse používá doteď.
Solar Impulse 2 v číslechStroj je vylepšenou verzí prvního letadla Solar Impulse, které bylo vyzkoušeno při přeletech nad Evropou, Afrikou a USA v roce 2009. Původní letoun vydržel ve vzduchu nejdéle 26 hodin a neměl tlakovaný kokpit, takže nemohl létat ve velkých výškách.
|
Dalším oříškem byl samotný drak letounu a izolace kabiny. Stroj totiž kvůli hmotnosti nemůže používat vytápění. Prostě by se tam nevešlo. Solar Impulse se přitom bude pohybovat ve výškách okolo osmi tisíc metrů nad mořem (maximální dostupnost je 8 500 m), kde teploty klesají až pod hranici -40 stupňů Celsia. Naopak přes den to může být až +40 stupňů. Proto vědci pro Solar vyvinuli izolační pěnu s vysokou hustotou, která jak posádku, tak i například baterie udrží v požadované teplotní pohodě. U použitých Li-pol akumulátorů je hranicí -20 stupňů Celsia. Kdyby teplota klesla níže, začaly by články ztrácet na kapacitě. Pilot má navíc nylonový oblek, který jej izoluje a zahřívá.
Konstrukce letounu byla navržena pomocí 3D softwaru francouzské společnosti Dassault Systemes, který umožňuje například i simulace namáhání atd. V programu Catia bylo tedy možné přesně modelovat chování letounu v nejrůznějších reálných situacích. Zde si také piloti mohli poprvé „nanečisto“ vyzkoušet přistání, které Piccard i Borschberg považují u Solar Impulsu za nejtěžší fázi letu. Není bez zajímavosti, že v softwarech firmy Dassault Systemes byla mimo jiné navržena i vrtací souprava, kterou se záchranáři provrtávali k zavaleným chilským horníkům (více zde), špionážní mechanický kolibřík určený pro americkou armádu (více zde) nebo populární termostat Nest (více zde).
Aby byl letoun schopný provozu i v noci a teoreticky vlastně po neomezeně dlouhou dobu, museli autoři zdokonalit i stávající technologii akumulátorů. V Solaru jsou použity články s vysokou kapacitou 260 Wh na jeden kilogram. Při vývoji byla použita zcela nová chemická formule, aby byl snížen oxidační proces.
25 minut spánku a záchod pod sebou
Dvanáct úseků cesty je naplánováno tak, aby je stroj s miniaturním výkonem stihl přeletět maximálně za pět dní (pětidenní přelety budou tři: z Číny na Havaj, odtud do Arizony a z New Yorku do Evropy).
Přes den, kdy se bude pohybovat v nejvyšší dostupné výšce 8 500 metrů, dokáže Solar Impulse uhánět rychlostí 140 kilometrů za hodinu. V noci, kdy pilot klesne kvůli úspoře energie do letové hladiny 1 500 metrů, bude maximální rychlost 90 km/h. To odpovídá celkovému výkonu 70 koní, který obstarávají čtyři motory (každý 17,5 koně).
A teď si představte, že člověk je během těch pěti dnů cesty, navíc nad oceánem upoután na křeslo, ze kterého se nemůže hnout (ono ani není kam). Vše včetně jídla, pití a ovládacích prvků tedy musí mít na dosah. To nejdůležitější, tedy toaletu, má pod sebou, přímo v křesle. To se dá i složit do vodorovné polohy a vytvoří lůžko. Jak sám André Borschberg říká, je to velmi pohodlné. „První Solar Impulse měl sedačku jak z ekonomické třídy nízkonákladových aerolinek. Teď máme křeslo z první třídy.“ Každopádně ani cestující v business třídě nikdo nenutí sedět pět dnů v kuse na místě při teplotách klesajících až k nule.
Letadlo, které se nesmí nahnout
Letoun má autopilota, který však dokáže stroj bezpečně řídit jen 25 minut. Přesně tak dlouho tedy může trvat i spánek pilota. Pak zase musí převzít řízení. Zatímco Borschberg je bývalý vojenský pilot a i díky své výšce je zvyklý na nepohodlí těsných kokpitů, Piccardovi se zase hodí zkušenost, kdy léta provozoval psychiatrickou praxi. Naučil se technikám sebehypnózy, meditace a jógy.
Pro jistotu je celý let samozřejmě sledován ze země z kontrolního střediska mise (MCC - Mission Control Center). Zde se také dopředu vyhodnocují a simulují nejrůznější eventuality letu. Celý podnik zajišťuje 130 lidí. „Z nich 65 s námi bude cestovat kolem světa a zajišťovat logistiku, zbylých 65 je v Monaku v kontrolním středisku. Jsou to meteorologové, letečtí kontroloři a inženýři, kteří budou zkoušet trasy, připravovat lety a pomáhat pilotovi, který bude ve vzduchu,“ říká Piccard.
Pilotovat Solar Impulse totiž není jen tak. Nestačí zatáhnout za knipl a čekat, že letadlo okamžitě zareaguje. Solar reaguje velmi velmi pomalu a hlavně je náchylný na náklon. Zatímco i obyčejný ultralight pohodlně zvládne náklon až 20 stupňů, pro Solar Impulse je bezpečnou hranicí pět stupňů. Jakmile je dosažen, systém upozorní pilota silnou vibrací do rukou. Podle Piccarda tak řízení Solaru připomíná spíše provazochodectví. Letoun je nutné neustále vyrovnávat.
Budoucnost už dnes
Až vám zase jednou někdo bude vyprávět bajku o tom, jak jsou solární a další obnovitelné energie nepoužitelné, vzpomeňte si na projekt Solar Impulse 2. Možná, že hned napoprvé se vše nevydaří, a možná, že letoun tentokrát nedolétne do cíle. Překážek má před sebou mnoho a počasí je nevyzpytatelné. Ale jak říká kapitán Piccard: „Když vzlétly první hadrové letouny na konci devatenáctého století, také nikdo nemohl předpokládat, že za použití stejného principu budou létající stroje jednou přepravovat miliony lidí denně po celém světě.“
Jen výčet inovací, nových postupů a vynálezů, které spatřily světlo světa díky vývoji projektu Solar Impulse 2 a které budeme v budoucnu potkávat v každodenním životě, by byl delší než tento článek.
Do Abú Zabí se má Solar Impulse 2 vrátit koncem července nebo začátkem srpna. Cesta je naplánována na pět měsíců, přičemž samotný let bude trvat 25 dnů. O průběhu cesty vás budeme informovat na stránkách Technet.cz.
Sledujte let on-lineOn-line video přenos z kabiny, podrobná data o letounu a průběhu letu můžete sledovat na stránkách www.solarimpulse.com/widget-aircraft. Twitter účet projektu Solar Impulse 2, Bertranda Piccarda, André Borschberga. |