Zahradní železnici Robert Dujka propadl před čtvrt stoletím, kdy jezdil s vláčky po celém panelákovém bytě. Před sedmi lety ovšem padlo rozhodnutí, že se svou ženou Pavlínou vybuduje na zahradě rodinného domu v Biskupicích zahradní železnici ve velikosti G. „Aktuálně jezdíme po 70 metrech kolejí s 33 výhybkami s tím, že je to jednokolejná lokálka s výhybnami, kde se mohou vlaky křižovat. Trať začíná v dolní části zahrady, přejíždí přes celý dvůr a končí v horní části zahrady,“ popisuje svou rozrůstající se zahradní železnici Robert Dujka.
 |
Na rozdíl od většiny jiných modelářů má Robert štěstí v tom, že zahradní železnici propadla i jeho manželka. „Mně se ta železnice velmi líbí a baví mě i ta práce okolo. Neustále udržujeme trať v provozu, mou doménou jsou rostliny okolo a čistím rybníček s rybičkami.“ říká Pavlína Dujková.
Pavlína a Robert budují svou železnici tak, aby připomínala saské úzkokolejky. Tomu odpovídá i vozový park, který čítá asi padesát hnacích vozidel včetně parních strojů. Nutno říci, že se zahradní železnice stala pro Roberta Dujku natolik zásadní, že se rozhodl v tomto oboru podnikat a proto si v nedalekém Prostějově otevřel obchod, kde „zahradníci“, tedy majitelé zahradních železnic, pořídí vše potřebné.
„V nejnovějším vydání magazínu POZOR VLAK uvidíte také mikulášské jízdy, jak je zaznamenali nejenom naše reportážní štáby, ale také diváčtí reportéři. Musíme je pochválit za velmi kvalitní videomateriály,“ říká autor televizního magazínu Jiří Dlabaja.
Z natáčení 118. dílu magazínu POZOR VLAK Na fotografii Mikulášský vlak na vlečce velkolomu Čertovy schody
V pravidelné rubrice Legendy se jeho průvodce Rostislav Kolmačka tentokrát zaměřil na „dříče“ v podobě dieselelektrických výkonných lokomotiv T 419.0 a T 419.1 určených pro vlečkový provoz v podnicích těžkého průmyslu. V rubrice Úžasné návraty, která je tvořena bohatým filmovým fondem Národního archivu, si archivář Miroslav Kunt připravil film o kotoučových brzdách používaných od roku 1984 na rychlíkových a některých osobních vozech.
