Armádní letouny se už od první světové války poměrně úzce specializovaly. Ve vzdušných soubojích se tak utkávaly především rychlé a obratné stíhačky, zatímco bombardéry byly pro svou velkou nosnost a těžkopádnost v setkání se stíhačem odkázány na podporu svých rychlejších kolegů.
Přesto existují příklady soubojů, ve kterých se bombardéry dostaly do přímého, často velmi nerovného souboje s nepřátelskými stíhači a dokázaly z něj odletět jako vítězové. Další z dokumentárních rekonstrukcí leteckých soubojů se zaměřuje právě na tyto neobvyklé pilotní výkony.
Spolupracujeme s Českou televizíDokumentární seriál Letečtí stíhači v boji Česká televize uvádí dokumentární cyklus Letečtí stíhači v boji, který nás coby diváky přenese doprostřed slavných leteckých bitev. Za pomoci počítačových simulací a efektní grafiky před námi ožijí létající stroje. Z úst pilotů uslyšíme vzpomínky na každý detail dramatických střetů a díky přehledné vizualizaci konečně pochopíme některé méně známé nuance leteckých soubojů... Díl "Odvážné bombardéry" uvidíte dnes (v úterý 17. 3. 2009) od 20:00 na ČT1. |
Jedním z těchto pilotů byl kapitán Stanley Vejtasa, syn českých rodičů, kteří se do Ameriky přistěhovali od Třebíče už před válkou. 8. května 1942 pilotoval svůj střemhlavý bombardér SBD Dauntless a velel roji osmi těchto výjimečných strojů.
Hloubkové bombardéry SBD DauntlessPřetížení až 12 G Střemhlavé bombardéry SBD Dauntelss od firmy Douglas byly ve výzbroji americké armády a námořnictva v letech 1940 až 1943. Jejich specialitou byl střemhlavý útok na poměrně malý cíl, při kterém pilot mohl velice přesně zamířit, vypustit svou jedinou 450 kg těžkou pumu a pak střemhlavý let vybrat.   Po odhození pumy čekal pilota často velmi náročný manévr, zahrnující přetížení až 12 G. Alespoň na takové byl Dauntelss konstruován, byl vybaven perforovanými klapkami na křídlech a velmi pevnou konstrukcí. Kromě toho nebyla jeho výzbroj nijak výjimečná: dva kulomety ráže 12,7 mm v přídi a dvojitý pohyblivý kulomet ráže 7,7 mm, který obsluhoval zadní střelec. Bombardéry Dauntless se významně podílely na potopení velkého množství japonských válečných lodí. |
Ale Vejtesův roj byl vyslán na spíše stíhačský úkol - hlídku proti japonským bombardérům. Místo toho se střetli s devíti japonskými zery. A6M3 Zero je opakem těžkého bombardéru: lehké, svižné, obratné a dobře vyzbrojené.
Vejtasa si všiml blížícího se roje nepřátelských stíhaček, útočících z ideálního postavení, až celkem pozdě: "Zahlédl jsem záblesk slunce na lesklém kovu a věděl jsem, že se blíží. Bylo jich devět. Klesaly pod strmým úhlem a střílely z dvacetimilimetrových kanónů. Naštěstí jsem věděl, co mám udělat, abych mohl útoku čelit."
Kdyby bombardéry uhýbaly doprava, mají zera přímo za ocasem. Jediná šance Američanů spočívala v ostré zatáčce doleva.
Vejtasa zavelel do rádia "Doleva!" a ihned svůj povel následoval. Byl však jediný. Zera se prohnala středem americké formace a hned po prvním průletu šly čtyři Dauntlessy k zemi. Ani Vejtasa nezůstal pozornosti ušetřen, ze sedmé hodiny na něj dorážela stíhačka, která se odpojila od roje. "Střílel po mně. Sklonil jsem nos letounu a zamířil směrem dolů, doleva a on přeletěl."
Pilot Stanley Vejtasa svému leteckému a stíhačskému umění naplno důvěřoval. Zároveň si ale uvědomoval, že v souboji, který jej čeká, jsou prakticky všechny trumfy na straně nepřátelského stíhače.
Jen jedinou výhodu snad Dauntless oproti Zeru měl: byl konstruován pro manévry s vysokým přetížením. Příští dlouhé minuty sebou tedy bude Vejtasa smýkat do vysokých pozitivních i negativních "gé", aby této vlastnosti náležitě využil.
"Japonec vyrovnal let a vracel se čelně proti mně a střílel z kanónů. To je nebezpečná zbraň. Jeden zásah projektilem ráže dvacet milimetrů do motoru a jste vyřízení," vypráví Vejtasa, jehož kanóny měly menší dostřel, a on tak v danou chvíli nemohl účinně odpovědět.
Musel něco vymyslet, než se stane snadnou kořistí: "V tomto případě byl na místě skluz. Ostrý skluz doleva." Americký pilot "vykopl" směrovku doleva, nos se vychýlil a bombardér se tak vyhnul smrtící dávce. To mu dalo dostatek času, aby mohl vypálit svou dávku z kulometů. Letouny se minuly, postavily se na křídlo a rychle se k sobě otočily, aby si manévr zopakovaly.
Japonský pilot ale manévr nedokončil. Zdálo se, jako by odlétal ze souboje. Vejtasa tuší zádrhel. A má pravdu: Japonec je ve spojení s kolegou, který se k němu vzápětí připojuje, aby společně zorganizovali útok na americký bombardér.
Vejtasovy šance jsou mizivé, ne však nulové. Zadní střelec nemá v podobném souboji moc šancí zasáhnout, ale dobře mířená dávka z předního kulometu může Japonce v jeho slabě pancéřovaném letounu odrovnat.
Japonci se mezitím dohodli na strategii koordinovaného útoku. Jeden se věší Vejtasovi na ocas, druhé zero si nadlétává proti němu.
Kapitán Stanley "Swede" Vejtasa, původem z Boňova na Českomoravské vysočině: "Snaží se mě dostat do kleští. Celkem jasně jsem jejich záměr prokoukl..."
Vejtasa nyní zuřivě kličkuje. Zera létají téměř dvakrát rychleji než on, a tak si musí svůj prostor vynutit obraty s vysokým přetížením: "Točím, cukám sebou, měním výšku nahoru, dolů. Jsou to všechno dost divoké manévry. Nesmím připustit, aby mě dostali do zaměřovače. Dělal jsem s tím letadlem psí kusy. Působilo na mě střídavě negativní a pozitivní přetížení." Divoké manévry ovšem zadního střelce prakticky vyřadily z boje. Těžko vůbec udržel hlavu vzpřímeně, natož aby ještě mohl přesně předsadit a zamířit kulomet.
Aby toho neměli málo, do souboje se shora přidalo třetí zero. Vyhlídky na šťastný návrat domů se Američanům zase snížily. Vejtasa musel vyvinout vlastní aktivitu, neboť role myši mu dlouhodobě moc vyhlídek neslibovala. Sedmnáctiminutový souboj plný divokého manévrování už Vejtasu vyčerpával a on věděl, že musí soupeře vyprovokovat k chybě, než sám udělá svou poslední. Zatím ale trpělivě čekal, až chybu udělá jeden z Japonců.
"Při jedné otočce se dostal o něco dál a mně se podařilo dotáhnout se mu za ocas. Měl jsem pocit, že se mi tu nabídla docela dobrá příležitost ke střelbě," líčí Vejtasa, jak se mu povedlo sestřelit prvního z nepřátel.
V tu chvíli na něj po vertikále zaútočilo druhé zero. Vejtasa otočil bombardér do krkolomného stoupání. "Podařilo se mi to zvednout takřka kolmo vzhůru. Byl blízko a byl ve střeleckém úhlu. Dokončoval zatáčku a prakticky mi vletěl do rány. Vystřílel jsem po něm dlouhou dávku. A potom jsem ztratil rychlost a odpadl dolů." Padající japonský letoun jen těsně minul jeho kabinu. Zbýval poslední protivník.
"Byl to souboj na život a na smrt. On chtěl zabít mě a já jeho," vypráví Vejtasa o Japonci, který se připravil k rozhodujícímu čelnímu útoku. "Otočil se a vrhl se na mě. A já si říkal, že už střílí tak dlouho, že mu musí docházet munice."
Ale projektily Japonci ještě nedošly a Vejtasa opět musel smýknout čumákem do skluzu, aby se palbě vyhnul. "Ale on letěl dál. V té chvíli už bylo jasné, že mě chce opravdu smést z oblohy."
Sebevražedný útok se ve stíhacích soubojích až tak často nevidí, ale Japonec se o něj evidentně pokouší. "V poslední chvíli jsem trhl letounem nahoru a přetočil se zpátky. A když jsme se míjeli, slyšel jsem hlasitou ránu."
"Zahlédl jsem něco odlétnout a blesklo mi hlavou, že jsem asi přišel o křidélko," popisuje vzdušnou srážku Vejtasa. "Člověk by předpokládal, že pokud se k sobě letadla blíží takovou rychlostí, řekněme 800 kilometrů v hodině, a dojde k jakémukoli kontaktu, budou následky katastrofální," říká k tomu letecký instruktor Cooper. "Ale dopadlo to tak, že robustní Dauntless rozpáral japonské Zero."
"Otočil jsem se za ním. Valil se z něj kouř. A namířil si to dolů do mraku. Asi 300 metrů pode mnou mi zmizel z očí. A to byl konec souboje," ukončuje s oddechnutím Vejtasa. Tento americký pilot českého původu měl později příležitost předvést své stíhací umění i ve skutečné stíhačce, kde v F4F Wildcatu sestřelil sedm letadel během jediného dne.
Odkazy:
-
Stanley "Swede" Vejtasa, diskuze (anglicky, acepilots.com)
Další souboje bombardérů s přesilouV dnešním díle další dva souboje Kromě Vejtasova souboje se v dokumentu setkáte i se dvěma dalšími. 16. června 1943 se létající pevnost B-17 vydala na nebezpečnou topografickou misi. Posádka tohoto speciálně upraveného těžkého letadla čelila přesile 17 japonských letadel.       19. dubna 1967 se nad Vietnamem utkal stíhací bombardér F-105 Thunderchief s nepřátelskou přesilou, aby se pokusil ochránit své kolegy na nepřátelském území. |
