Na samý úvod je třeba prozradit, že v nedávno zrealizované veřejné anketě o nejpopulárnější československé letadlo století vylétl na samý vrchol kluzák LET L-13 Blaník (asi dobrá termika, například takový Trener skončil až kdovíkde). Anketním vítězem sice není ten samý blaník, resp. blaníky zaangažované v období 2002 až 2012 do služeb Akademie leteckých sil Spojených států, ale ty z něho do jisté míry konstrukčně vycházely.
Druhou zajímavostí k tématu je skutečnost, že USA jsou už drahnou dobu do velké míry závislé na dovozu kluzáků z Evropy, což se týká i kluzáků ve vojenských službách, které tvoří samozřejmě pouze zlomek z jejich celkového množství. Stěžejní evropské producenty moderních kluzáků představuje Německo a Polsko, hromada bezmotorových letadel několika typů od výrobců z těchto zemí po celých Státech létá. Pro nás je potom potěšujícím faktem, že tam významnou roli hrály a hrají i naše kluzáky z rodiny Blaníků.
Blaníky v USAFA
V dubnu 1954 byla založena Akademie leteckých sil Spojených států (USAFA - United States Air Force Academy), své místo nalezla u města Colorado Springs. Tato škola je ve Státech jediným vojenským zařízením poskytujícím svým žákům i výcvik na bezmotorových letadlech, tedy na lehkých kluzácích primárně určených pro civilní trh. Pro samotné kluzáky to znamená relativně intenzivní nasazení, v současné době se hovoří až o 15 tisících vzletech ročně.
Praktickou leteckou výuku v rámci USAFA zajišťuje 306. skupina pro letecký výcvik (306th Flying Training Group), přičemž na bezmotorové létání se specializuje její 94. peruť pro letecký výcvik (94th Flying Training Squadron).
Americké letectvo si v roce 2002 pořídilo pro svou akademii jedenadvacet nových českých cvičných kluzáků, z toho bylo dvanáct dvoumístných L-23 Super Blaník, pět dvoumístných akrobatických L-13 AC Blaník a čtyři kluzáky jednomístné L-33 Sólo. Samozřejmě jim přidělilo svá typová označení podle zavedeného systému. Cvičné kluzáky zde nesou označení TG, kde prefix T znamená Training, hlavní znak písmenného kódu G je Glider a za pomlčkou následuje pořadové číslo typu v dané kategorii, zpravidla doplněné rozlišovacím písmenem verze. A navrch se nesmí zapomenout ještě na tzv. bojové jméno.
Kluzáky z Kunovic tak americké letectvo překřtilo na TG-10B Merlin (L-23 Super Blaník), TG-10C Kestrel (L-13 AC Blaník) a TG-10D Peregrine(L-33 Sólo). Ptáte-li se, kde je TG-10A, tak to byl klasický L-13 Blaník už předtím testovaný v jednom exempláři ve škole zkušebních pilotů (Test Pilot School) na Edwardsově letecké základně.
České kluzáky typové řady Blaník používané v letech 2002 až 2012 USAFAL-23 Super Blaník (12 kusů v USAFA, označení USAF: TG-10B) – Super Blaník je cvičný dvoumístný celokovový kluzák přímo navazující na legendární typ L-13 Blaník, od kterého se liší ocasními plochami tvaru T méně náchylnými k poškození při přistání do nevyzpytatelného terénu mimo letiště (ostatně na základě takového požadavku L-23 vznikl). Konstrukci křídla zjednodušuje absence vztlakových klapek, ty se ukázaly při provozu L-13 jako celkem zbytečné (resp. byly tam pouze z cvičných důvodů). L-23 má také nový kokpit a jeho překryt s lepším výhledem. Rozměry a letové parametry jsou u L-23 stejné jako u L-13, rozpětí křídla je 16,2 metru a tabulková hodnota maximální klouzavosti 28 (klouzavost udává poměr uletěné vzdálenosti ke ztrátě výšky, L-23 by měl tedy z výšky 1 km uletět vzdálenost, přesněji její průmět do vodorovné roviny 28 km; klouzavost je definována ve vztahu ke klidným podmínkám, tedy bezvětří, žádná termika atd.) L-13 AC Blaník (5 kusů v USAFA, označení USAF: TG-10C) – L 13 AC je speciální dvoumístná cvičná akrobatická verze Blaníku. Přední část trupu pochází z typu L-23, zadní část trupu s mírně upravenými ocasními plochami je převzata z L-13. Pro zajištění lepších akrobatických schopností dostal L-13 AC křídlo s menším rozpětím (14,2 metru), klouzavost klesla na 26. Křídlo má navíc zesílený nosník, k zesílení konstrukce došlo i na některých exponovanějších místech trupu. L-33 Sólo (4 kusy v USAFA, označení USAF: TG-10D) – Jednomístný cvičný kluzák L-33 vznikal jako výkonnější pokračovací ve výcvikové proceduře po zvládnutí letu na L-13, resp. L-23. L-33 má rozpětí křídla 14,12 metru a klouzavost 31 (USAF uvádí 33). Od klasických blaníků se L-33 Sólo na první pohled dosti odlišuje, na druhou stranu i USAF ho svým označení TG-10 řadí do stejné skupiny s L-13 a L-23. |
Základní typ z těchto tří představoval ve výcvikovém procesu kadetů USAFA TG-10B, ostatně i jeho počty v porovnání s dvěma zbývajícími tomu napovídají. Na něm se kadeti provádějící pilotní výcvik na bezmotorových strojích učili létat.
TG-10C sloužil k výcviku akrobacie, vybírání vývrtek apod. Letouny se účastnily i leteckých dnů, kde je uchvácené veřejnosti předváděl akrobatický tým USAFA. Mimo to se s nimi reprezentanti akademie účastnili národních akrobatických soutěží bezmotorových letadel.
TG-10B Merlin (L-23 Super Blaník)
TG-10C Kestrel (L-13 AC Blaník)
Pro pokročilejší výcvik pak byly určeny výkonnější jednomístné TG-10D. Kromě létání dlouhých přeletů si na nich ti nejlepší z nejlepších zkoušeli i ne zrovna jednoduché lety ve vlnách. A co jsou to vůbec ty vlny? Vlnové proudění vzduchu vzniká za vhodnou terénní překážkou (kopcovitý terén určitých proporcí), přes kterou vítr věje určitým směrem. Ideální meteorologické podmínky pro létání ve vlnách jsou během zimy a chladného podzimu, kluzák je přitom schopný vystoupat do výšek nesrovnatelně větších v porovnání s létáním v termice v létě či na jaře. Zde už jsou vyloženě potřeba dýchací přístroje, v extrémních případech speciálních rekordních kluzáků (netýká se blaníků) i přetlaková kabina.
Pro létání ve vlnách byly upraveny i čtyři TG-10B. Podobně jako TG-10D dostaly především dýchací přístroje a vysílače polohy ELT. Tyto čtyři TG-10B létaly navíc s nástavci na koncích křídla (položka zvláštní výbavy dodaná výrobcem kluzáku) zvětšující jeho rozpětí na 18,2 metru, tím se zvýšila klouzavost z 28 na 31 (USAF uvádí 32).
Konec působení blaníků v USAFA nastal v roce 2012, kdy jejich role plně převzaly německé kluzáky Schempp-Hirth Duo Discus (TG-15A), Schempp-Hirth Discus-2b (TG-15B) a DG Flugzeugbau DG-100 Club (TG-16A).
Počátkem roku 2013 převzala deset od USAFA vyřazených TG-10B Civil Air Patrol, což je civilní složka patřící pod USAF. Ta již kluzáky tohoto typu dávno provozovala, v roce 2014 jich potom měla i s tímto přírůstkem celkem třicet kusů.
