Americké vojenské letectvo USAF (United States Air Force) si letos připomíná 70 let své existence. Vrcholem řady akcí konaných při této příležitosti bude letecký den na základně Andrews (16. a 17. září). Významnému výročí je pak věnována i speciální webová stránka.
V Evropě si výročí připomněli na jedné z největších světových leteckých show Royal International Air Tattoo. Z něj pochází i následující video, ukazující přelet strojů F-15 Eagle a bombardéru B-2 Spirit.
Vznik U.S. Air Force
Hlavním krokem k transformaci amerického armádního letectva USAAF (United States Army Air Forces), které byla autonomní složkou armády Spojených států amerických (United States Army), na zcela samostatnou složku amerických zbrojených sil, bylo schválení Zákona o národní bezpečnosti (National Security Act of 1947) prezidentem Trumanem dne 26. července 1947. A právě na jeho základě vzniklo o necelých osm týdnů později, 18. září 1947, americké vojenské letectvo USAF. Mimochodem, stejného dne a na základě stejného dokumentu vznikla i zpravodajská služba CIA (Central Intelligence Agency).
Přestože americká vojenská letadla létají všude možně po světě a ty notoricky známé typy viděl ve zprávách snad každý, může nezaujatému pozorovateli činit problém samotné vymezení složky U.S. Air Force. Zdaleka ne každé americké vojenské letadlo ji totiž patří.
Další provozovatele vojenských letadel, včetně bojových, ve Spojených státech představují vojenské námořnictvo (U.S. Navy má létající aparáty nejen na letadlových lodích, ale i na pozemních základnách), námořní pěchota (U.S. Marine Corps) a světe div se i armáda (U.S. Army dnes má z pilotovaných letadel ve výzbroji především vrtulníky a v kategorii bojových pouze vrtulníky). A nesmíme zapomenout ani na jednotky Letecké národní gardy (ANG, Air National Guard), které však nespadají pod federální Ministerstvo obrany, ale jsou podřízeny příslušným státům Unie.
Když už se bavíme o letadlech, tak za zmínku stojí fakt, že prezident Truman podepsal Zákon o národní bezpečnosti na palubě letounu Douglas VC-54C přezdívaném Posvátná kráva. Tento prezidentský čtyřmotorový speciál zdědil po svém předchůdci Rooseveltovi.
Posvátná kráva pro Roosevelta
Na podzim roku 1943 uzavřelo USAAF smlouvu s firmou Douglas Aircraft Company na výrobu speciálního letounu, který by letectvo používalo pro dopravu prezidenta Spojených států. V podstatě se jednalo o první prezidentský speciál amerického letectva.
Je sice pravdou, že pro tehdejšího prezidenta Franklina D. Roosevelta byl už na začátku jeho prvního funkčního období postaven speciálně upravený dvoumotorový hydroplán Douglas Dolphin s kapacitou čtyři cestujících, ale tento letounek, spadající pod námořnictvo, prezident nikdy nepoužil.
První vzdušnou služební cestu podnikl Roosevelt až počátkem roku 1943 na konferenci do Casablanky, kdy použil velký transoceánský hydroplán Boeing 314, který patřil společnosti Pan Am a za války létal pro námořnictvo.
Přibližně v té době se pak pro prezidentské služby upravoval Consolidated C-87A, tedy transportní verze bombardéru B-24. Ten však v této roli nebyl nikdy angažován kvůli nižší spolehlivosti letounů dané typové řady. A tak s ním létali například členové vlády. A první dáma, Eleanor Rooseveltová, ho využila na jaře 1944 při cestě po Jižní Americe.
Ale zpět k objednanému speciálu od Douglasa. Výrobce použil jako základ letoun C-54A, na který přimontoval křídlo z připravované verze C-54B s větší kapacitou neseného paliva. Vojenské dopravní čtyřmotoráky C-54 Skymaster vycházely z civilních Douglasů DC-4.
Hlavní úpravy se odehrály uvnitř trupu. Vedle toho, že v předních partiích byla umístěna další palivová nádrž, se jednalo hlavně o pohodlný VIP interiér. Ke speciálnímu vybavení patřil také elektrický výtah umožňující nastupování a vystupování osoby na invalidním vozíku, protože prezident Roosevelt byl od mládí částečně paralyzován po ataku dětské obrny.
Výsledný stroj, vyrobený pouze v jednom exempláři, dostal typové označení Douglas VC-54C a oficiální přezdívku The Flying White House (létající Bílý dům), sériové číslo 42-107451 bylo na SOP nastříkáno v klasické formátu 2107451. USAAF ho obdrželo v červnu 1944 a jeho domovským přístavem bylo washingtonské letiště (dnes Ronald Reagan Washington National Airport). A protože byl stroj držen odděleně od ostatních armádních letadel a přístup k němu byl přísně hlídán, začal mu pozemní personál přezdívat Sacred Cow (Posvátná kráva). Nová přezdívka zcela převálcovala původní The Flying White House, a nakonec se začala používat oficiálně.
Franklin Delano Roosevelt použil VC-54C pouze na jednu misi, a to na Jaltskou konferenci na Krymu v únoru 1945. Z bezpečnostních důvodů dostal letoun kvůli utajení pro tuto příležitost falešné sériové číslo 42-72252 (na SOP psáno 272252). Stejné číslo měl předtím jeden z letounů C-54A, který spadl do moře poblíž Havaje v listopadu 1944.
Služba poválečná
Dva měsíce po Jaltské konferenci Roosevelt zemřel. Nový americký prezident Harry S. Truman po něm „podědil“ i speciál VC-54C Sacred Cow.
Jak už bylo avizováno výše, s Trumanem se tento letoun zapsal do historie v roce 1947. Toho roku 26. července přijal Kongres Zákon o národní bezpečnosti, na jehož základě vzniklo 18. září 1947 samostatné letectvo USAF. Po kroku učiněném Kongresem zbývalo dokument podepsat prezidentem Spojených států. Jenže Truman tou dobou akorát odjížděl na letiště a chystal se odletět za svou vážně nemocnou matkou do Missouri.
Prezident nebyl k nalezení a požadovaný podpis visel ve vzduchu. Nakonec se podařilo s ním spojit, když už seděl ve svém VC-54C chystajícím se na start. Pan prezident se pragmaticky rozhodl pozdržet start a počkat, až přijede „muž s koženou brašnou“.
Nečekal dlouho. Za chvíli se objevil na palubě kurýr s předmětným dokumentem. Podpis listiny se tak odehrál bez jakékoliv publicity, bez klapání zrcátek fotoaparátů, pouze za přítomnosti dvou členů USAAF sloužících na palubě letadla jako stevardi. „Nyní máme samostatné letectvo,“ pronesl Truman poté, co odložil pero.
Nedlouho poté začal Truman používat nový prezidentský speciál Douglas VC-118 The Independence. Douglas VC-54C Sacred Cow strávil ve vzduchu během své nedlouhé „prezidentské kariéry“ 1900 letových hodin, z toho pouze 10 % s prezidentem na palubě. Letectvo, teď už USAF, pokračovalo s jeho používáním pro dopravu jiných VIP až do roku 1961. Při této službě nalétal dalších více než 12 tisíc hodin. Pak byl předán Smithsonovu institutu. A jak běžela léta, pomalu chátral.
Posvátná kráva v muzeu USAF
Dnes je letoun VC-54C Sacred Cow je vystaven v Národním muzeu letectva Spojených států amerických (National Museum of the United States Air Force) na Wright-Pattersonově letecké základně u města Dayton v Ohiu. Do muzea se dostal v roce 1981 ve značně zbědovaném stavu. V roce 1985 byla zahájena jeho pečlivá rekonstrukce trvající deset let a obnášející 34 tisíc hodin práce. Vzácný muzejní exponát se veřejnosti představil v dubnu 1995. Vystaven je v podobě, ve které letěl s prezidentem Rooseveltem na Jaltskou konferenci, tedy s falešným číslem 272252 na svislé ocasní ploše.