Japonské atomové elektrárny se pomalu a postupně vrací do provozu

aktualizováno 
Návrat japonských atomových elektráren k normálu po cunami a následné nehodě ve Fukušimě v březnu 2011 je zdlouhavý a velmi pozvolný. Do provozu se ale přece jen v průběhu posledních týdnů dostaly další reaktory.

Jaderná elektrárna Sendai v japonské prefektuře Kagošima | foto: Kyūshū Electric Power Company

Po fukušimské nehodě došlo v Japonsku k velkému „auditu“ stávajících jaderných elektráren a země se po zhruba dva roky (mezi srpnem 2013 a zářím 2015) musela obejít zcela bez energie z jádra. A až ve čtvrtek 21. října došlo k obnovení provozu druhého reaktoru.

Stejně jako ten první leží v areálu elektrárny Sendai. Ze zavážením paliva do něj se začalo letos 10. září, tedy ve stejný den, kdy první z reaktorů v Sendai vstoupil do komerčního provozu. Spouštění bylo v obou případech postupné - výkon nově spouštěného reaktoru se jen postupně zvyšoval až na sto procent (těch bylo dosaženo 2. listopadu). Komerční provoz druhého reaktoru by měl být zahájen v polovině listopadu.

V Sendai se jedná o tlakovodní reaktory s elektrickým výkonem 846 MWe. Dalšími tlakovodními reaktory, které mají nejblíže ke spuštění, jsou třetí a čtvrtý blok elektrárny Takahama s elektrickým výkonem 830 MWe. V tomto případě už byla získána všechna klíčová povolení japonského úřadu pro jadernou bezpečnost NRA. Samotné spuštění těchto bloků v letošním roce je však otázkou. Na základě žaloby několika aktivistů, kteří se snaží zabránit jejich provozu, vydal soud předběžné opatření. Bez rozhodnutí soudu tak zůstane elektrárna uzavřena. A je otázka, kdy a jak soud nakonec rozhodne.

Jak je to s nemocným z Fukušimy

I v České republice se objevila zpráva o „prvním případu rakoviny ze záření ve Fukušimě I“. Nejasností ve zpravodajství ovšem bylo tolik, že stojí za to si případ podrobněji popsat a vysvětlit.

Začněme tím, že nejde o nemoc z ozáření, tedy přímé poškození tkáně při vysoké dávce. Jde o to, že u 41letého muže, který pracoval jako svářeč v elektrárně od října 2012 do prosince 2013 v oblastech blízko třetího a čtvrtého bloku, byla nedávno zjištěna leukémie. Lékaři nemohou určit, proč se nemoc rozběhla - mohly to být karcinogeny z prostředí, mohla to být jen náhodná buněčná mutace. A mohla to samozřejmě být i radiace, která poškodila DNA některých buněk v těle nemocného. Ten dostal sice poměrně malou dávku (15,7 mSv), takže je souvislost s radiací nepravděpodobná, ale vyloučit to rozhodně nelze. Podobnou dávku dostává ovšem za rok řada lidí třeba ve Finsku běžně z přírodního pozadí.

Státní zaměstnanci pracující v Japonsku s radioaktivitou však mají speciální dohodu o zdravotním rizikovém pojištění. Každý z nich, který obdrží dávku větší než 5 mSv za rok, má v případě onemocnění na rakovinu možnost žádat o finanční kompenzaci. V tomto případě bylo poprvé tomuto nároku vyhověno. Takže vlastně nejde o případ radiací způsobené rakoviny z medicínského, ale jen administrativního hlediska.

Pátým a posledním blokem, který má blízko k opětnému zprovoznění, možná už v tomto roce, je třetí blok elektrárny Ikata se stejným typem reaktoru s výkonem 846 MWe, který je v Sendai. Je však třeba zdůraznit, že s největší pravděpodobností nepoběží na přelomu roku o moc více reaktorů než už fungující dva v Sendai. Bloky v elektrárnách Takahama a Ikata se nejspíše rozběhnou až začátkem příštího roku. Nejnáročnější pro provozovatele bude získat svolení okolních měst a prefektury, ve které se nachází, tedy splnit všechny jejich požadavky a přesvědčit tamní obyvatele o bezpečnosti provozu elektrárny.

Dalších zhruba dvacet bloků je na různém stupni posuzování z hlediska bezpečnosti. Celkově má nyní Japonsko 43 bloků, u kterých se uvažuje o dalším provozování, a dva rozestavěné, které se dokončují. Po šesti blocích ve Fukušimě I se nedávno odepsalo pět starých malých bloků, jejichž rekonstrukce a přizpůsobení novým pravidlům by se ekonomicky nevyplatilo. Z původních 54 bloků tak klesl jejich počet v Japonsku na zmíněných 43.

Japonská vláda dává primární důraz na bezpečnost. Hlavním kritériem je posouzení geologické situace kolem elektrárny a prokázání, že se zde nevyskytuje aktivní zlom, který by se projevil pohybem za posledních několik stovek tisíc let. A také připravenost na krizové situace způsobující úplnou ztrátu dodávek proudu. Zároveň by však ráda zprovoznila dostatek reaktorů, aby mohla mít podíl jádra na produkci elektřiny v roce 2030 zhruba 22 % a mohla tak znovu dosáhnout snížení nynější velmi vysoké úrovně produkce oxidu uhličitého. Spolu s dalšími opatřeními by tak chtěla mít ve zmíněném roce 2030 o 26 % nižší produkci oxidu uhličitého než v roce 2013.

Ve spouštění jaderných bloků postupuje Japonsko velice opatrně a pomalu. Je to dáno i pochopitelným postojem japonské veřejnosti, který je vůči jaderné energetice spíše negativní. Například průzkum veřejného mínění provedený v říjnu japonskou televizí NHK ukazuje, že zatímco 18 % Japonců je pro obnovení provozování jaderných reaktorů, víc než jednou tolik (43 %) je proti a 33 % zůstává nerozhodnuto. Jak reagovalo zbývajících 6 %, nebylo uvedeno. Politici tak stojí před značným dilematem. Dobře si uvědomují, že odstoupení od jádra a dramatické zvýšení využívání dovážených fosilních paliv má pro Japonsko velmi vážné ekonomické a ekologické dopady. Na druhé straně je jim však jasné, že jejich voliči jsou spíše proti jádru. A tyto nálady podporuje i velmi intenzivní činnost protijaderných aktivistických hnutí. Jak se tak bude situace v japonské energetice vyvíjet, je otázkou.

Co nového ve Fukušimě

Pro zájemce o podrobnější informace o důvodech, průběhu a následcích havárie v elektrárně Fukušima I je určena kniha „Fukušima I poté“, kterou vydalo nakladatelství Novela Bohemica (můžete si objednat zde)

Velmi důležitý pro postoj japonské veřejnosti vůči jádru je i stav prací na likvidaci následků havárie ve Fukušimě I. Podívejme se na některé novinky z poslední doby. V samotné elektrárně se v srpnu podařilo pomocí dvojice těžkých jeřábů vytáhnout z bazénu s vyhořelým palivem třetího bloku 35 tun vážící část zavážecího stroje, která tam spadla při výbuchu vodíku a destrukci tohoto bloku. To uvolnilo cestu k dalším větším kusům trosek. Takže se v polovině října podařilo vytáhnout poslední větší kus o hmotnosti 2,6 tuny. Následné dočištění bazénu a dekontaminace umožní dokončit novou horní část budovy a instalovat zařízení, které umožní vyvezení vyhořelého paliva z něj. I tento bazén by se tak vyklidil podobně, jako se to podařilo u čtvrtého bloku (popsáno zde).

Zároveň se odstranil provizorní kryt u prvního bloku. Následovat bude odstranění trosek a poté se postaví nová horní část budovy a zařízení, které umožní odvézt vyhořelé palivové soubory i z tohoto bazénu. V blízké době se také rozhodne, jaký přesný způsob se zvolí pro vyklizení druhého bloku.

Vladimír Wagner

Je český jaderný fyzik. Pracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy. Zabývá se výzkumem horké a husté jaderné hmoty pomocí srážek relativistických těžkých iontů a možnosti transmutace jaderného odpadu intenzivními toky neutronů

Byl členem Nezávislé energetické komise II, která pod vedením Václava Pačesa a Dany Drábové připravovala pro Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu stavu a perspektiv vývoje české energetiky.

Zatímco způsob vyklizení všech vyhořelých palivových souborů z bazénů je vcelku jasný, stav zničených aktivních zón prvního až třetího bloku je stále neznámý a nad způsobem jejich likvidace je tak velmi mnoho otazníků. Na podzim se podařilo pomocí kosmických mionů nahlédnout do nitra druhého reaktoru stejným způsobem, jako se to povedlo začátkem roku u prvního bloku (popsáno zde). I zde se zjistilo, že většina aktivní zóny se roztavila a protekla na dno tlakové nádoby. V místě aktivní zóny totiž miony nezaznamenávají stín způsobený palivovými soubory. Jestli se tlaková nádoba protavila a palivo se dostalo do spodní části kontejnmentu, zůstává stále otázkou. To by měl zjistit robot, který by se do kontejnmentu druhého bloku dostal potrubím. Podobně, jako se to povedlo robotu u prvního bloku (viz zde). Na rozhraní září a října se podařilo odstranit překážky, které bránily přístupu ke vstupu do daného potrubí. Po dekontaminaci okolí, která zajistí podmínky pro delší práci lidí v těchto místech, se robot vydá do nitra kontejnmentu zmíněného druhého bloku. Informace, kam všude se dostalo roztavené palivo ze zničené aktivní zóny uvnitř kontejnmentu, jsou nezbytné pro přípravu její likvidace.

V okolí elektrárny je největší událostí podzimu úplné zrušení všech omezení u třetí z celkově původních jedenácti samosprávných celků, které ležely celé nebo zčásti v evakuované zóně. U prvních dvou ležely v zakázané zóně pouze jejich malé části a možnost návratu se týkala pouze několika stovek obyvatel. Třetí částí bylo město Naraha, které leželo v zakázané zóně celé, a možnost návratu se v jeho případě týká zhruba sedmi a půl tisíce obyvatel. Další částí, která by se měla úplně otevřít na jaře příštího roku, je město Minamisoma. Zde by se opět mohly vrátit tisíce obyvatel. Postupný pokrok je vidět i u dalších oblastí mnohem blíže k elektrárně. U města Tomioka se od začátku října přesunula část jeho úřadů přímo do dosud úplně evakuovaného města. Má to zrychlit proces dekontaminace a rekonstrukce města. Úplné zrušení všech omezení se zde předpokládá do roku 2017.

Pokud bude pokračovat pokrok v likvidaci elektrárny i v dekontaminaci a otevírání zakázané zóny a dá se předpokládat, že by to mohlo zlepšit i postoj japonské veřejnosti k jaderné energetice.

Autor:

Mohlo by vás zajímat: Černobyl

Černobylská havárie se stala 26. dubna 1986 v černobylské jaderné elektrárně na Ukrajině (tehdy část Sovětského svazu). Vzpomínka na tragédii v těchto dnech oživila televizní minisérie Černobyl.

Téma Černobyl v článcích Technet.cz:
Brzda místo plynu a plyn místo brzdy. To byl Černobyl
Havárie neskončí před rokem 2065. Černobyl polyká tuny vody a miliardy eur
Výbuch roztavil beton a tisícitunový poklop létal vzduchem. Černobyl 1986

Nejčtenější

Scéna jako z hororu. Na střeše mrakodrapu vrtule rozsekala cestující

Havárie vrtulníku N619PA na střeše budovy PAN AM 16.5. 1977

Části zdeformované vrtule se do ulic New Yorku řítily jako smrtící neřízené projektily. Vrtulník společnosti New York...

Třímachový zabiják letadlových lodí Suchoj T-4 byl velkým žroutem rublů

Suchoj T-4

Historie letectví se pozoruhodnými stroji jenom hemží. Jedním takovým byl i sovětský bombardér Suchoj T-4. Vznikl pouze...

Osudový omyl. První a poslední přistání proudového letadla v Olomouci

MiG-21F trupového čísla 0618 s nímž v Olomouci tragicky havaroval kadet Omran...

Bylo mu 23 let, když se u Přerova učil létat na vysoce výkonném letounu Mig-21F. Podcenil však zadání úkolu a při...

Zrcadlo doby: jak československý armádní film natáčel západní letadla

British Aerospace Nimrod AEW3

V roce 1980 navštívili pracovníci Československého armádního filmu aerosalon v anglickém Farnborough, aby tam na...

Kilogram má novou definici. Jeho fyzická podoba ztratila 50 mikrogramů

Kopie originálu kilogram z Paříže v americké laboratoři Sandia. Podobné vzory

Od 20. května začala platit nová definice kilogramu. Ta již nebude mít fyzickou podobu, ale bude odvozená od pevné...

Další z rubriky

Scéna jako z hororu. Na střeše mrakodrapu vrtule rozsekala cestující

Havárie vrtulníku N619PA na střeše budovy PAN AM 16.5. 1977

Části zdeformované vrtule se do ulic New Yorku řítily jako smrtící neřízené projektily. Vrtulník společnosti New York...

Kam nesmí wifi, tam bude LiFi. Podívejte se na nejlepší inovace

Budějovická společnost Virtual Lab předváděla systém virtuální konferenční...

Chytré textilie pro hasiče, nákupní taška, která se rozpustí ve vodě, domácí aquaponické pěstování rostlin i nový...

Třetí náraz byl osudný, prorazil nádrže. Pilot suchoje byl „slepý a hluchý“

Ohořelý trup letadla Suchoj SSJ100 poté, co požár udusili pěnou hasiči na...

Na začátku tragické nehody letu SU-1492 společnosti Aeroflot byl úder blesku. Je velmi neobvyklé, že má v letectví...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz