Po fukušimské nehodě došlo v Japonsku k velkému „auditu“ stávajících jaderných elektráren a země se po zhruba dva roky (mezi srpnem 2013 a zářím 2015) musela obejít zcela bez energie z jádra. A až ve čtvrtek 21. října došlo k obnovení provozu druhého reaktoru.
Stejně jako ten první leží v areálu elektrárny Sendai. Ze zavážením paliva do něj se začalo letos 10. září, tedy ve stejný den, kdy první z reaktorů v Sendai vstoupil do komerčního provozu. Spouštění bylo v obou případech postupné - výkon nově spouštěného reaktoru se jen postupně zvyšoval až na sto procent (těch bylo dosaženo 2. listopadu). Komerční provoz druhého reaktoru by měl být zahájen v polovině listopadu.
V Sendai se jedná o tlakovodní reaktory s elektrickým výkonem 846 MWe. Dalšími tlakovodními reaktory, které mají nejblíže ke spuštění, jsou třetí a čtvrtý blok elektrárny Takahama s elektrickým výkonem 830 MWe. V tomto případě už byla získána všechna klíčová povolení japonského úřadu pro jadernou bezpečnost NRA. Samotné spuštění těchto bloků v letošním roce je však otázkou. Na základě žaloby několika aktivistů, kteří se snaží zabránit jejich provozu, vydal soud předběžné opatření. Bez rozhodnutí soudu tak zůstane elektrárna uzavřena. A je otázka, kdy a jak soud nakonec rozhodne.
Jak je to s nemocným z FukušimyI v České republice se objevila zpráva o „prvním případu rakoviny ze záření ve Fukušimě I“. Nejasností ve zpravodajství ovšem bylo tolik, že stojí za to si případ podrobněji popsat a vysvětlit. Začněme tím, že nejde o nemoc z ozáření, tedy přímé poškození tkáně při vysoké dávce. Jde o to, že u 41letého muže, který pracoval jako svářeč v elektrárně od října 2012 do prosince 2013 v oblastech blízko třetího a čtvrtého bloku, byla nedávno zjištěna leukémie. Lékaři nemohou určit, proč se nemoc rozběhla - mohly to být karcinogeny z prostředí, mohla to být jen náhodná buněčná mutace. A mohla to samozřejmě být i radiace, která poškodila DNA některých buněk v těle nemocného. Ten dostal sice poměrně malou dávku (15,7 mSv), takže je souvislost s radiací nepravděpodobná, ale vyloučit to rozhodně nelze. Podobnou dávku dostává ovšem za rok řada lidí třeba ve Finsku běžně z přírodního pozadí. Státní zaměstnanci pracující v Japonsku s radioaktivitou však mají speciální dohodu o zdravotním rizikovém pojištění. Každý z nich, který obdrží dávku větší než 5 mSv za rok, má v případě onemocnění na rakovinu možnost žádat o finanční kompenzaci. V tomto případě bylo poprvé tomuto nároku vyhověno. Takže vlastně nejde o případ radiací způsobené rakoviny z medicínského, ale jen administrativního hlediska. |
Pátým a posledním blokem, který má blízko k opětnému zprovoznění, možná už v tomto roce, je třetí blok elektrárny Ikata se stejným typem reaktoru s výkonem 846 MWe, který je v Sendai. Je však třeba zdůraznit, že s největší pravděpodobností nepoběží na přelomu roku o moc více reaktorů než už fungující dva v Sendai. Bloky v elektrárnách Takahama a Ikata se nejspíše rozběhnou až začátkem příštího roku. Nejnáročnější pro provozovatele bude získat svolení okolních měst a prefektury, ve které se nachází, tedy splnit všechny jejich požadavky a přesvědčit tamní obyvatele o bezpečnosti provozu elektrárny.
Dalších zhruba dvacet bloků je na různém stupni posuzování z hlediska bezpečnosti. Celkově má nyní Japonsko 43 bloků, u kterých se uvažuje o dalším provozování, a dva rozestavěné, které se dokončují. Po šesti blocích ve Fukušimě I se nedávno odepsalo pět starých malých bloků, jejichž rekonstrukce a přizpůsobení novým pravidlům by se ekonomicky nevyplatilo. Z původních 54 bloků tak klesl jejich počet v Japonsku na zmíněných 43.
Japonská vláda dává primární důraz na bezpečnost. Hlavním kritériem je posouzení geologické situace kolem elektrárny a prokázání, že se zde nevyskytuje aktivní zlom, který by se projevil pohybem za posledních několik stovek tisíc let. A také připravenost na krizové situace způsobující úplnou ztrátu dodávek proudu. Zároveň by však ráda zprovoznila dostatek reaktorů, aby mohla mít podíl jádra na produkci elektřiny v roce 2030 zhruba 22 % a mohla tak znovu dosáhnout snížení nynější velmi vysoké úrovně produkce oxidu uhličitého. Spolu s dalšími opatřeními by tak chtěla mít ve zmíněném roce 2030 o 26 % nižší produkci oxidu uhličitého než v roce 2013.
Ve spouštění jaderných bloků postupuje Japonsko velice opatrně a pomalu. Je to dáno i pochopitelným postojem japonské veřejnosti, který je vůči jaderné energetice spíše negativní. Například průzkum veřejného mínění provedený v říjnu japonskou televizí NHK ukazuje, že zatímco 18 % Japonců je pro obnovení provozování jaderných reaktorů, víc než jednou tolik (43 %) je proti a 33 % zůstává nerozhodnuto. Jak reagovalo zbývajících 6 %, nebylo uvedeno. Politici tak stojí před značným dilematem. Dobře si uvědomují, že odstoupení od jádra a dramatické zvýšení využívání dovážených fosilních paliv má pro Japonsko velmi vážné ekonomické a ekologické dopady. Na druhé straně je jim však jasné, že jejich voliči jsou spíše proti jádru. A tyto nálady podporuje i velmi intenzivní činnost protijaderných aktivistických hnutí. Jak se tak bude situace v japonské energetice vyvíjet, je otázkou.
Co nového ve Fukušimě
Pro zájemce o podrobnější informace o důvodech, průběhu a následcích havárie v elektrárně Fukušima I je určena kniha „Fukušima I poté“, kterou vydalo nakladatelství Novela Bohemica (můžete si objednat zde) |
Velmi důležitý pro postoj japonské veřejnosti vůči jádru je i stav prací na likvidaci následků havárie ve Fukušimě I. Podívejme se na některé novinky z poslední doby. V samotné elektrárně se v srpnu podařilo pomocí dvojice těžkých jeřábů vytáhnout z bazénu s vyhořelým palivem třetího bloku 35 tun vážící část zavážecího stroje, která tam spadla při výbuchu vodíku a destrukci tohoto bloku. To uvolnilo cestu k dalším větším kusům trosek. Takže se v polovině října podařilo vytáhnout poslední větší kus o hmotnosti 2,6 tuny. Následné dočištění bazénu a dekontaminace umožní dokončit novou horní část budovy a instalovat zařízení, které umožní vyvezení vyhořelého paliva z něj. I tento bazén by se tak vyklidil podobně, jako se to podařilo u čtvrtého bloku (popsáno zde).
Zároveň se odstranil provizorní kryt u prvního bloku. Následovat bude odstranění trosek a poté se postaví nová horní část budovy a zařízení, které umožní odvézt vyhořelé palivové soubory i z tohoto bazénu. V blízké době se také rozhodne, jaký přesný způsob se zvolí pro vyklizení druhého bloku.
Vladimír WagnerJe český jaderný fyzik. Pracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy. Zabývá se výzkumem horké a husté jaderné hmoty pomocí srážek relativistických těžkých iontů a možnosti transmutace jaderného odpadu intenzivními toky neutronů Byl členem Nezávislé energetické komise II, která pod vedením Václava Pačesa a Dany Drábové připravovala pro Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu stavu a perspektiv vývoje české energetiky. |
Zatímco způsob vyklizení všech vyhořelých palivových souborů z bazénů je vcelku jasný, stav zničených aktivních zón prvního až třetího bloku je stále neznámý a nad způsobem jejich likvidace je tak velmi mnoho otazníků. Na podzim se podařilo pomocí kosmických mionů nahlédnout do nitra druhého reaktoru stejným způsobem, jako se to povedlo začátkem roku u prvního bloku (popsáno zde). I zde se zjistilo, že většina aktivní zóny se roztavila a protekla na dno tlakové nádoby. V místě aktivní zóny totiž miony nezaznamenávají stín způsobený palivovými soubory. Jestli se tlaková nádoba protavila a palivo se dostalo do spodní části kontejnmentu, zůstává stále otázkou. To by měl zjistit robot, který by se do kontejnmentu druhého bloku dostal potrubím. Podobně, jako se to povedlo robotu u prvního bloku (viz zde). Na rozhraní září a října se podařilo odstranit překážky, které bránily přístupu ke vstupu do daného potrubí. Po dekontaminaci okolí, která zajistí podmínky pro delší práci lidí v těchto místech, se robot vydá do nitra kontejnmentu zmíněného druhého bloku. Informace, kam všude se dostalo roztavené palivo ze zničené aktivní zóny uvnitř kontejnmentu, jsou nezbytné pro přípravu její likvidace.
V okolí elektrárny je největší událostí podzimu úplné zrušení všech omezení u třetí z celkově původních jedenácti samosprávných celků, které ležely celé nebo zčásti v evakuované zóně. U prvních dvou ležely v zakázané zóně pouze jejich malé části a možnost návratu se týkala pouze několika stovek obyvatel. Třetí částí bylo město Naraha, které leželo v zakázané zóně celé, a možnost návratu se v jeho případě týká zhruba sedmi a půl tisíce obyvatel. Další částí, která by se měla úplně otevřít na jaře příštího roku, je město Minamisoma. Zde by se opět mohly vrátit tisíce obyvatel. Postupný pokrok je vidět i u dalších oblastí mnohem blíže k elektrárně. U města Tomioka se od začátku října přesunula část jeho úřadů přímo do dosud úplně evakuovaného města. Má to zrychlit proces dekontaminace a rekonstrukce města. Úplné zrušení všech omezení se zde předpokládá do roku 2017.
Pokud bude pokračovat pokrok v likvidaci elektrárny i v dekontaminaci a otevírání zakázané zóny a dá se předpokládat, že by to mohlo zlepšit i postoj japonské veřejnosti k jaderné energetice.
