Poslední březnový den uveřejnilo Hnutí Duha například i v Ekolistu informaci o studii potenciálu větrné energie v Česku. Už titulek je velice slibný: Vítr vyrobí třetinu potřebné elektřiny v Česku a za šestkrát nižší podporu, než vyžadují nové jaderné bloky. Problém ovšem je, že titulek i samotná studie jsou velmi zavádějící.
Podívejme se například, jak dosahují autoři tak excelentního výsledku pro vítr ve srovnání s jádrem. Použijí jednoduchou metodu. U jednoho zdroje použijí náklady a navrhovanou cenu u zdroje britskou a u druhého českou. Ty jsou přitom pochopitelně obě nastaveny jinak.
Relevantní by bylo pouze srovnání stejných typů čísel, tedy vzájemné srovnání stanovených cen pro jaderné a větrné zdroje ve velké Británii, nebo podobné srovnání návrhů těchto cen v Česku. Pojďme to zkusit.
Ve Velké Británii jsou ceny stanoveny v režimu „Contract for Difference“. To znamená, že stát výrobci zaplatí rozdíl mezi cenou ve smlouvě a tržní cenou, když je cena na burze nižší než cena dohodnutá. A výrobce naopak platí státu v opačné situaci. Tento model neplatí jen pro jaderné zdroje, ale také pro zdroje větrné. Zatímco pro jaderné zdroje je tato cena 92,50 libry za megawatthodinu (GPB/MWh, cca 3 480 Kč/MWh), je cena pro větrné elektrárny na pevnině 95 GPB/MWh (3 550 Kč/MWh) a pro mořské větrné parky pak 133 GPB/MWh (5 000 Kč/MWh).
Ceny „Contracts for Difference“ v Británii podle zdrojů:
Podrobnější vysvětlení i s přehledem cen pro ostatní nízkoemisní zdroje je v blogu Petra Nejedlého. |
Ceny jsou vyšší než jinde v Evropě, protože Velká Británie přijala drakonický zákon na snižování emisí oxidu uhličitého. V zemi je díky němu prakticky nemožné postavit novou fosilní elektrárnu, a všechny stárnoucí zdroje se musí nahradit zdroji nízkoemisními. A jedinou možností, jak přilákat investory, je nastavit ceny relativně vysoko.
Ceny jsou nastaveny podle nákladnosti jednotlivých zdrojů, ale „základní laťka“ je nastavena velmi vysoko. Při srovnání je ovšem jasné, že jaderná energie vychází nejlevněji, tedy s výjimkou zpracování odpadů, kterých ovšem ani Velká Británie neprodukuje tolik, aby mohly pohánět energetiku. Pokud by tedy studie Komory obnovitelných zdrojů používala korektní srovnání, vyšla by ji dotace do větrných zdrojů vyšší než dotace do zdrojů jaderných.
Česká cena za jádro nemusí být tak vysoká jako v případě Británie. V našem případě není potřeba výstavby elektráren tak velká a také řada nákladů spojených s jejich stavbou bude nižší (většina subdodávek bude místních, takže levnější může být například cena pracovní síly, pozemků, stavební náklady atp.) . Nutno ovšem dodat, že žádné jasné vyjádření kolem výkupní ceny z Temelína nepadlo. Hovořilo se o 60, 75, ale i o 100 eurech za megawatthodinu.
I proto by asi bylo nejlepší stanovit stejně jako ve Velké Británii cenu v režimu „Contract for Difference“ podobnou pro vítr a jádro. Pokud na analýze Hnutí Duha něco je, mělo by to v takovém případě být pro vítr extrémně výhodné.
Co u nás zmůže vítr?
Studie Hnutí Duha také nezmiňuje celou řadu faktorů, které negativně ovlivňují možnosti využití větru. Předpokládá možnost postavit v Česku výkon 5 800 MW a výrobu 18 TWh elektřiny ročně, což je téměř třetina čisté české spotřeby. Ale toto číslo je absolutní práh možností. Kdyby byla podpora nastavena stejně, jako je dnes v Rakousku a Německu, dostaneme podle nové studie pouze 2 300 MW výkonu a 6 TWh produkce elektřiny ve větrných elektrárnách (nemyslí se tolik podpora ceny, ale spíše velmi silná podpora vládních i nevládních organizací a zákonů).
To odpovídá i údajům, které na česko-německém energetickém fóru v roce 2013 (podrobněji viz zde) prezentovala Neela Winkelman-Heyerovská, ekologická konzultantka v Česku i Německu. Na větrné mapě a na stejné analýze Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, která byla využita i pro studii Hnutí Duha, tehdy dokumentovala, že maximální technicky realizovatelný výkon je 2 700 MW. A protože v Česku umožňují větrné podmínky nižší roční koeficient využití než u německého pobřeží, zmíněný výkon by měl umožnit vyrobit okolo 6 TWh, což je necelých deset procent celkové české spotřeby elektřiny.
Vzhledem k tomu, že dnes máme instalovaný výkon cca 260 MW a výrobu něco přes 300 GWh (koeficient ročního využití výkonu je tedy necelých 14 %), je tu nepochybně prostor k růstu, ale ne neomezený. Nevím však, jak autoři nové studie přišli k tomu, že bychom mohli reálně mít 5 800 MW instalovaného výkonu ve větrných elektrárnách. Mám dojem, že v daném případě jde o přístup ve stylu „přání je otcem myšlenky“. A zvolený přístup vede k absolutně nereálným představám.
Autoři studie dávají za příklad správného přístupu k větru Německo. Tu je však třeba připomenout, že my opravdu nemáme větrné severní pobřeží. Podívejme se však na Bavorsko, které má zhruba stejné geografické podmínky jako my. To nevyrábí z větru ani dvě procenta své produkce elektřiny, a přesto už tam obyvatelstvo začíná být dost ostře proti stavbě dalších větrných turbín. Bavorsko produkuje téměř 50 % elektřiny v jaderných blocích a díky Alpám 12 % z vody.
A to není vše
Podívejme se ještě na další problematická místa předkládané studie. Pokud se větrné elektrárny mají budovat v tak velkém rozsahu, nemohou být umisťovány podle energetických potřeb jednotlivých míst a také zálohovány třeba pomocí bioplynových zdrojů. Zmizí tak hlavní výhody decentralizované povahy těchto zdrojů. Dostaneme tak poměrně velké elektrárny ve větrných místech, často dost vzdálených od míst spotřeby a zdrojů zálohování.
Zvýrazní se opravdu slabé místo německé Energiewende. Díky ní vznikla situace, kdy v době ideálního větrného počasí v celém regionu vzniká obrovský přebytek elektřiny, kterého se Německo musí nějakým způsobem zbavit. Většinou tak dochází ke značným přetokům elektřiny k sousedům. Když tedy budou v regionu ideální větrné podmínky a naše nové větrné turbíny budou mít možnost vyrobit nejvíce elektřiny, bude zde situace obrovského přebytku elektřiny a naše větrné elektrárny bude třeba vypnout, nebo se alespoň bude muset počítat s velmi nízkou, či dokonce zápornou cenou elektřiny na burze.
Vladimír WagnerPracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy. Zabývá se výzkumem horké a husté jaderné hmoty pomocí srážek relativistických těžkých iontů a možností transmutace jaderného odpadu intenzivními toky neutronů. Byl členem Nezávislé energetické komise II, která pod vedením Václava Pačese a Dany Drábové připravovala pro Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu stavu a perspektiv vývoje české energetiky. |
Němci jsou rozhodnuti výkon svých větrných zdrojů ještě zvýšit, a to hlavně v oblastech, kde jsou větrné podmínky daleko lepší než u nás. Naše větrné elektrárny těm jejich mohou těžko ekonomicky konkurovat. V takových podmínkách, kdy s velkou pravděpodobností potečou během větrných dnů přes naše území významné toky německé větrné elektřiny, které budou přispívat k destabilizaci sítě, je opravdu realistické u nás stavět na počasí závislé zdroje pouze v omezené míře jako decentralizované pro místní spotřebu v blízkém okolí.
Ve větší míře bude naopak potřeba stavět zdroje, které jsou nezávislé na počasí a dokážou dodávat elektřinu v době, kdy vítr není. A dokážou tak podpořit stabilitu a regulaci sítě. Analýza připravená Komorou OZE ve spolupráci s Hnutím DUHA je tak v tomto ohledu zcela vadná. Měli by si to uvědomit i všichni, kdo mají o směřování české energetiky rozhodovat.
