Harrier bez podvozku přistál na stolku s hodinářskou přesností

Paluba výsadkové lodi USS Bataan byla počátkem června svědkem unikátního přistávacího manévru. Pilot William Mahoney předvedl mistrovské přistání stroje na servisní podpěře.

Letoun AV-8B Harrier s poškozeným předním podvozkem dosedl s centimetrovou přesností na servisním stolku, který se jinak využívá při práci na podvozku.

Přední část stroje se při závěrečném manévru „jen“ několikrát odrazila. Obstál nejen pilot, ale i masivní servisní nářadí. Palubní personál se během manévru náročného na přesnost raději ukryl do bezpečí.

Nouzové přistání

Sedmého června 2014 měl kapitán William Mahoney vykonat rutinní cvičný let. Hned po startu se na přístrojové desce rozsvítily kontrolky, že došlo k havárii předního podvozku. Pilot proto zpomalil, aby proudění vzduchu nezpůsobilo ještě větší škody. Ohlásil nehodu a vrátil se nad loď USS Bataan.

Harrier startuje a přistává jinak

Na palubách amerického námořnictva Harriery startují v režimu zkráceného startu. Přestože je možný svislý start, námořnictvo jej nevyužívá. Ovšem na rozdíl od jiných strojů při přistání piloti nezachycují lano hákem, ale přistávají svisle. 

Tato skutečnost je na palubách využívána do té míry, že piloti podle pokynů palubního personálu přistávají na světly označené místo, kde má stroj parkovat. Obtížnost manévru spočívá v tom, že pilot nevidí, kam posadí svůj letoun.

V malé výšce několikrát přeletěl kolem můstku, aby další pilot společně s pozemním personálem určili závadu. Pohledem zjistili, že se přední podvozek zablokoval ve složeném stavu.

Kapitán Mahoney byl tak nucen přistát bez poloviny podvozku. Harriery mají hlavní podvozek v jedné přímce, tedy podobný jízdnímu kolu. Na křídlech jsou jen dodatečná malá kolečka, která brání převrácení stroje.

Bylo tak nutné rychle vyřešit problém, jak zabránit přední části letounu, aby spadla na přistávací plochu. Pomohl speciální stolek, který se využívá jako podpěra přední části letounu při servisu. Palubní personál ho duchaplně použil pro nouzové přistání.

Pilot ovšem na něj musí dosednout s centimetrovou přesností, což na palubě houpající se lodi je velice složité. Navíc nemá výhled přímo pod sebe, takže přistával téměř naslepo.

Velkou výhodou pro pilota byl výcvik rutinního přistávání, kdy piloti zvládají dosednutí na palubu v řádu decimetrů. Před Mahoneym vyvstala potřeba přistát se zhruba desetkrát větší přesností.

Pilot přiznává, že se plně soustředil na přesnost, jinak nevnímal téměř nic. Po dosednutí dokonce nebyl okamžitě schopen provést rutinní operace po přistání. Naopak musel přemýšlet, jak má postupovat. Až na videu se záznamem akce zjistil, že běžně plná paluba lidí byla prázdná, jelikož se palubní personál ukryl.