Nepovolené uvolnění zavánělo katastrofou
V říjnu 1967 je balon hotov a patrně s vidinou zlepšení finanční bilance klubu účinkuje při filmovém natáčení západoněmecké produkce. Tenké lano poutá Pragu 68 k náklaďáku Praga V3S na nevhodně zvolené návětrné straně vysokých topolů. Když se lano v nárazu větru přetrhne, v koši jsou kromě jiných Ivo Vodseďálek a nadšený aviatik a výtvarník Vratislav Hlavatý.
„Kdyby tam nebyly ty stromy, nebyl by problém ten balon vypustit a on by si po padesáti metrech lehl. Jenomže tam byly ty stromy,“ vzpomíná v dokumentu Oliny Kaufmanové Vratislav Hlavatý.
Let trval asi půl hodiny a nedobrovolní vzduchoplavci bez patřičných dokladů i avioniky zvolili k přistání louku nedaleko Příbrami, kterou protínalo vedení elektrického vedení 22 kV.
„Chvíli jsme jeli košem po těch drátech až na sloup,“ pokračuje Hlavatý. „Na sloupu jsme se zavěsili a tam došlo ke zkratu. Roztavila se ocelová lanka, ale nic se nám nestalo a slezli jsme z toho sloupu dolů. Nakonec říkali, že jsme udělali ohromnou škodu, že jsme zastavili dva doly, jednu továrnu a leteckou dopravu mezi Prahou a Brnem.“
Tato velmi nepříjemná událost vzbudila nedůvěru úřadů, kterou se, podle mínění Vladimíra Laciny, podařilo prolomit až tlakem ze strany filatelistů a blížící se mezinárodní výstavy známek. V souvislosti s touto událostí totiž byl přizván balon ze Stuttgartu v Západním Německu a přepravil 9. a 11. května první zásilky balonové pošty. Československý balon chyběl. Po důkladné kontrole se tak 26. května 1968, opět v blízkosti Příbrami mohl uskutečnit imatrikulační let balonu Praga 68 s imatrikulací OK-7000. Cesta ke slavnému startu z Letenské pláně byla otevřená.
Šampaňské i dřina
„Vždycky chtěl, aby to nebylo samoúčelné, aby to mělo souvislost a myslím, že to vám potvrdí všichni, kdo ho znali, že kolem toho muselo být i to šampaňské a i ta dřina. Chtěl dělat lidem radost a spousta lidí v té blbé době se prostě nemohla dostat do vzduchu. Proto on chtěl, aby to vždy byla událost,“ popisuje přístup svého otce Iva k balonovým letům jeho dcera Olina a je pravda, že Ivo dokázal kolem balonů, potažmo kolem Balonklubu vytvořit auru výjimečnosti. Do značné míry to dokládá i zmíněná účast legendárního generála Nobileho a akademika Běhounka při křtu Pragy 68.
Skvělým příkladem jsou i pověstné plesy Balonklubu Praha, pořádané v Průmyslovém paláci, v hotelu Intercontinental nebo v Savarinu. Snad to byly požární předpisy, limitující počet lidí na pouhé dvě stovky účastníků, nebo snad za to mohla i snaha Svazarmu limitovat rozsah potencionálního průšvihu, každopádně na opulentních plesech se scházela elita výtvarného či literárního světa, ale i vysoké šarže letectva. Na snímcích fotografa Františka Dostála, též člena Balonklubu, je zachyceno svědectví v podobě neobyčejně pohledných slečen, které události dodávaly lesk.
„Zpíval tam Miky Volek, Karel Velebný, Eva Olmerová, chodil tam třeba Pavel Landovský i Václav Havel, ale chodili tam i ti generálové a vždycky se všichni potutelně smáli, že to byla tak různorodá a úplně nekompatibilní společnost, kterou ale spojoval – jako že – ten balon,“ říká dnes s úsměvem Olina Kaufmanová.
Jisté je, že to nebylo pouze víno, ženy a zpěv, co budovalo prestiž klubu. Událostí se staly závody o Pohár Hůlky a Wandase, prvních českých vzduchoplavců, kde se na startu scházely světové letecké legendy, kromě jiných třeba i Wolfgang von Zeppelin, synovec slavného konstruktéra vzducholodí nebo Peter Peterka, mistr světa plynových balonů.
Polští piloti dokončili na jaře 1969 výcvik prvních československých balonových pilotů a pilotek. Prvními muži s tímto pilotním oprávněním se stali Jiří Stránský a Ivo Vodseďálek a následně prvními pilotkami Danielou Hlinkovou a Janou Vodseďálkovou.