Touha po svobodě versus svoboda
Pád totalitního režimu přinesl i do řad československých vzduchoplavců touhu po vlastní cestě k oblakům. Najednou nebylo třeba nějaké organizace. Vznikají první soukromé společnosti, nabízející vyhlídkové lety balonem. Ivo Vodseďálek není výjimkou. Prodává v restituci vrácený dům a kupuje za něj pět horkovzdušných balonů. Z Balonklubu Praha navíc vykupuje starý plynový balon se kterým po určitých úpravách v roce 1990 startuje jeho manželka Jana (hlavní pilotka) a dcera Olina (kopilotka) na 6. mistrovství světa plynových balonů v americkém Tydallu v Jižní Dakotě. Jejich let trvá úctyhodných 9 a půl hodiny. Balon bylo příliš nákladné transportovat zpět a zůstal tedy jako exponát v Soukup and Thomas Balloon Museum v Mitchellu v Jižní Dakotě.
„On to udělal pro mě a pro maminku, sám už měl tehdy problémy se zády, takže byl šťastný, že se takto realizují jeho sny. Teď, po tom, co odešel, tady po něm pořád něco zůstává, a když si na něj lidi vzpomenou, legračně se usmívají. A tak si říkám, že v tom odkazu, který tady zanechal, je něco dobrého,“ uzavírá své vzpomínání na Iva Vodseďálka dcera Olina.
6. mistrovství světa plynových balónů, Tyndall, Jižní Dakota, USA, 1990 | foto: archiv rodiny Ivo Vodseďálka
Do zmiňovaného odkazu vzduchoplavce, technika a básníka bezesporu patří i jeho znovuobjevená tvorba. Čiší z ní smysl pro vtip, krásu jazyka i lehkost s jakou na začátku 70. let plánoval uskutečnit cestu napříč centrální Afrikou po vzoru Verneova románu Pět neděl v balonu. Natočený filmový materiál měl následně kolážově doplnit svým filmovým viděním režisér Karel Zeman, který byl Vodseďálkovým návrhem nadšený. Už méně však byli nadšeni funkcionáři Svazarmu. Třeba se to ale ještě podaří. Ostatně Balonklub Praha, nejstarší klub moderního balonového létání v Česku, existuje dodnes.
