Na úvod zde máme dobrou zprávu pro čtenáře, na jejichž kondici se negativně podepsala doba covidová. Vzhledem ke zdrojům skoupým na informace o tomto autobuse nebude článek příliš dlouhý, spíše naopak. Informační chudoba v tomto směru se týká i jinak obecně bohatého archivu společnosti Iveco Czech Republic, která je nástupkyní vysokomýtské Karosy.
Úkol zkonstruovat malý autobus na podvozku GAZ-66 dostal národní podnik Karosa v polovině 70. let. Do práce se pustila skupina konstruktérů pod vedením pana Karla Váchy. V článkové galerii je výkres návrhu karoserie s datem 9. března 1976. Na první pohled zaujmou velká okna, především v přední sekci a na zadním čele. To bylo zcela něco jiného, než na vojenských autobusech sovětské výroby, a sovětští cestující to dokázali náležitě ocenit.
Ještě zajímavější je potom pozdější výkres rozmístění sedadel z 27. srpna 1976. Při porovnání s výkresem návrhu karoserie, kde jsou sedadla též vyznačena, vidíme změnu vnitřní dispozice a navýšení počtu sedadel cestujících na konečných devatenáct kusů. Kromě řidiče tak mohl autobus přepravovat až devatenáct sedících cestujících. Se stojícími cestujícími konstruktéři ve svém návrhu snad ani nepočítali, ostatně „divoký“ autobus by jim nemohl poskytnout vhodné podmínky k udržení stability.
Návrh autobusové karoserie z Karosy Vysoké Mýto na podvozku sovětského užitkového automobilu GAZ-66
Výkres rozmístění sedadel autobusu Karosa / GAZ-66
O divokosti autobusů, která je dána právě původem v automobilu GAZ-66, se vyskytují i názory na ruských internetových fórech pamětníků – bývalých příslušníků Střední skupiny vojsk. Relativně vysoká stavba (vzhledem k malé délce) a výše položené těžiště ( vzhledem k nákladním verzím původního typu GAZ-66) nepředstavovaly vhodné počáteční podmínky pro jízdu se zbrklým řidičem. Autobus dosahoval maximální rychlosti až 95 km/h.
Ve Vysokém Mýtě postavili prototyp tohoto autobusu v roce 1976. Menší „sériová výroba“, dá-li se to tak nazvat, potom probíhala ve vojenských opravárenských dílnách v Olomouci. Nejmenší odhady hovoří o 46 zhotovených exemplářích. V Karose nebyla tato výroba evidována, ostatně z tohoto důvodu o sériové výrobě podnikový archiv nic neví (na druhou stranu, jak již bylo naznačeno v úvodu, ani k prototypu toho moc není). Také se uvádí, že výroba těchto armádních autobusů podléhala utajení, čemuž není důvod v podmínkách Východního bloku nevěřit.
Prototyp autobusu Karosa na podvozku GAZ-66
Do snímku z 1. září 1979, který zachycuje primárně příchod dětí na vysokomýtské náměstí při zahájení nového školního roku, se čirou náhodou přichomýtl také autobus Karosa na podvozku GAZ-66.
A alespoň jedna zajímavá informace: na samotné výrobě v Olomouci se podíleli jako pracovní síly sovětští vojáci. Měl to být způsob platby za tuto „zakázku“, jak uvádí druhý díl Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů. Ale pokud protiplnění zůstalo pouze v této rovině, tak bylo evidentně nedostatečné.
Autobus je znám pod jménem Družba, rusky Дружба.
Východní legenda GAZ-66Lehký užitkový automobil GAZ-66, jehož prototypy vznikly v roce 1962, můžeme bez ostychu označit přívlastkem legendární. Sériová výroba typové řady GAZ-66 běžela v letech 1964 až 1999 v celkovém počtu téměř 966 tisíc kusů. GAZ-66 je dvounápravový vůz s pohonem 4x4 (s přední nápravou vypínatelnou), vyznačuje se dobrou průchodivostí terénem. Užitečná hmotnost činí 2 tuny. Standardní pohonnou jednotkou je benzínový osmiválec o zdvihovém objemu 4,25 litru a výkonu 115 koní (později vyráběné vozy dostaly motor s výkonem zvýšeným na 120 koní). V devadesátých letech se objevila i verze s dieselovým motorem, za čímž samozřejmě stála snaha o snížení relativně vysoké spotřeby (počty dieselových GAZ-66 jsou však v poměru k celkovému objemu výroby marginální). Vozy GAZ-66 sloužily v hojných počtech v armádě i v civilu. V Sovětském svazu a následně v nástupnických státech se staly prakticky všudypřítomnými. A snad jen fyzikální limity „mají na svědomí“, že i počet verzí GAZ-66 je konečný. Vojáci měli i speciální provedení uzpůsobené pro shoz na padácích z výsadkových letadel.  Nákladní automobil GAZ-66  Malý vojenský autobus typu 38AS sovětské konstrukce na podvozku GAZ-66  Malý autobus APP-66 sovětské konstrukce na podvozku GAZ-66  GAZ-66 v provedení s „autobusovou“ skříní V souvislosti s použitím podvozku GAZ-66 pro autobus navržený ve vysokomýtské Karose a vyráběný v olomouckých vojenských dílnách si minimalisticky připomeňme už pouze některé známé „autobusové“ verze GAZ-66 vzniklé v zemi původu tohoto automobilu. Armádní autobus typu 38AS (v originále 38АС) na podvozku GAZ-66. Číslo v typovém označení odkazuje na jeho stvořitele, kterým byl vojenský 38. pokusný závod. A primárně vznikal jako autobus sanitní/sanitární, odtud písmena AS. Modernějším autobusem na podvozku GAZ-66 se stal APP-66 (АПП-66, автобус повышенной проходимости – česky terénní autobus). A dále se objevily i „autobusové“ skříně na vozech GAZ-66, v takovém případě už se tedy jednalo o speciální skříňové verze těchto automobilů, jejichž návrh nestál tolik úsilí a hlavně jednodušší výroba vyšla levněji. |
