Zatím tyto automobily budí údiv či nadšení především na výstavách a při předváděcích jízdách. Ale už za pár let by měly patřit k našemu každodennímu životu.
Firma Daimler-Chrysler nyní oznámila, že už v roce 2012 chce zahájit masový prodej těchto aut. Výrobce fordů chce být zase první, kdo prodá milion aut poháněných palivovými články. Snad každá velká automobilka má své modely i své ctižádostivé plány podpořené mnohamiliardovými investicemi. Koncem března tak bude ve Washingtonu předvedeno hned patnáct typů vozidel na palivové články.
Aktivita výrobců aut jako by předbíhala očekávání politiků. Ti počítají s masovou přítomností nových, ekologických vozidel na cestách až za patnáct let, jak naznačil evropský komisař pro vědu Janez Potočnik: „Máme prototypy a existují odhady, že komercializace a masové rozšíření těchto vozů může začít k roku 2020.“ Podle některých studií by však v roce 2020 mělo po evropských cestách jezdit už šest milionů strojů poháněných přímou přeměnou pohonné hmoty na energii.
Klíčem k úspěchu je cena
Ale než k tomu dojde, bude nutné „rozlousknout“ ještě mnoho tvrdých oříšků. Tím největším je cena palivových článků. Aby nové vozy měly na trhu šanci, bude nutné snížit ji aspoň desetkrát až stokrát. Několikanásobně se musí snížit i cena vodíku, který je nejlepším „palivem“ pro tato auta. Pravda, jejich nádrže lze plnit i etanolem, metanolem nebo přírodním plynem, ale pak je nutné přidat zařízení, které z nich vodík „vyextrahuje“. Cenou za tento postup je výrazné snížení energetické účinnosti.
Tento ukazatel říká, kolik procent energie v pohonné látce je při provozu auta skutečně využito. Vozidla na vodík dokážou využít až osmdesát procent energie ve svém palivu, zatímco dnešní auta se vyšplhají sotva k dvaceti procentům. Ale když je nutné vyrábět vodík z nějaké jiné látky, klesá energetická účinnost na pouhých 30 až 40 procent. A pokud se vezmou v potaz další faktory, pohybuje se množství skutečně využité energie mezi 24 až 32 procenty.
Svět se přitom bude muset aspoň zpočátku spokojit s automobily, kde se vodík získává z nějaké chemikálie. Není nijak snadné vytvořit bezpečné nádrže a zejména tankovací stanice pro tento výbušný plyn, který lze v dostatečném množství skladovat pouze pod velmi vysokým tlakem.
Zdvojnásobení reálné energetické účinnosti palivových článků by mimo jiné znamenalo i velmi potřebné zvýšení dojezdu. Vůz F-Cell, který nyní představila firma Daimler-Chrysler v Ženevě, ujede bez „tankování“ nanejvýš 400 kilometrů, což není mnoho.
Přitom Daimler-Chrysler je u strojů na palivové články předním průkopníkem. V deseti evropských městech už od roku 2003 jezdí tři desítky jeho autobusů, po cestách Spojených států se od loňska prohání šedesát vozidel F-Cell.
Problémem je i nehlučnost nových vozidel
Tvůrci vozidel s palivovými články však musí řešit i zcela neobvyklé problémy. Jedním z nich může být nehlučnost vozů, kde se nic nespaluje, nic nevybuchuje, neprská, nechrchlá ani nebručí. To si uvědomili Britové, kteří před časem zkonstruovali motorku na palivové články. Nyní zoufale hledají nějaký přirozený zdroj hluku, který by upozorňoval okolí, že se blíží jejich stroj.
Dalším problémem mohou být ekologové. Zdánlivě je to skvělé, že auto nabere plnou nádrž vodíku nebo jiné látky a vyrazí na cestu, při níž z jeho výfuků uniká jen pára. Problém je ale v tom, jak se vodík vyrábí. Ekologové se obávají, že tato pohonná látka může být stejně tak „zelená“ jako „černá“. Při jeho produkci se totiž mohou prosadit technologie poškozující životní prostředí stejně jako výfukové plyny dnešních aut.
22. března 2005 7:59
