Existuje několik řešení pro provoz virtuálních počítačů, z nichž některá můžete využívat i zdarma. Pamatujte však na to, že při použití jiného než open source operačního systému je třeba počítat pro každý, byť virtuální počítač se samostatnou licencí. To se pochopitelně týká Windows, Linuxů si můžete provozovat kolik jen váš hardware snese.
VirtualBox
Open source virtualizační nástroj, který vyvíjí společnost Sun Microsystems, je zajímavý hned několika parametry. První z jeho výhod je existence verzí pro dlouhou řadu hostitelských operačních systémů, kromě Windows (x86 i x64), Mac OS X a OpenSolarisu se nabízí i instalační balíčky pro všechny nejrozšířenější distribuce Linuxu (Ubuntu, Debian, SUSE Linux, Fedora, Mandriva, Red Hat a další), ve většině případů navíc jak pro platformu i386, tak i pro AMD64. Stejně bohatá je i nabídka operačních systémů, které mohou být provozovány na virtuálním stroji, která sahá od DOSu přes stařičké verze Windows, OS/2 Warp, různé distribuce Linuxu, BSD, NetWare až po Solaris, Vistu nebo Windows 7.
Instalace VirtualBoxu probíhá snadno a bez problémů. Virtuálnímu počítači můžete přidělit přesně stanovený objem operační i diskové paměti, povolovat použití jednotlivých portů (především USB), CD/DVD mechaniky či síťových adaptérů. S vytvořením virtuálního stroje navíc uživatelům pomáhá přehledný průvodce v češtině. Do virtuálního počítače lze následně běžným způsobem instalovat požadovaný operační systém. Na výběr máte instalaci z CD/DVD, ISO obrazů a dalších běžných médií. Instalace virtuálního stroje v Linuxu je podobná, k použití VirtualBoxu musíte pouze povolit speciální uživatelská práva pro virtualizaci.
Po spuštění virtuálního počítače vám s instalací sítě, zvuku, grafiky či sdílením složek pomůže balíček univerzálních virtuálních ovladačů, vtipně označený jako „přídavky pro hosta“. Po instalaci balíčku ovladačů se bude virtuální počítač chovat jako skutečný, včetně možnosti přístupu na web, přehrávání hudby či videa. V možnostech nastavení virtuálního stroje lze upravovat například aktuální hodnotu využitelné operační paměti a video paměti, připojovat k virtuálnímu stroji další diskové oddíly, CD/DVD mechaniky i ISO obrazy disků. Dále je možné ve virtuálním počítači nastavit až čtyři síťové karty a sdílení adresářů mezi hostitelským a hostovaným systémem (včetně sdílení schránky).
Práce s virtuálním strojem vytvořeným VirtualBoxem je snadná a intuitivní. Může pracovat v samostatném okně, kdy přejíždíte kurzorem myši mezi plochou hostitelského a virtuálního počítače. Rozlišení obrazovky vizualizovaného operačního systému se navíc může dynamicky měnit podle toho, jak měníte rozměr okna virtuálního počítače. Specialitkou je tzv. "bezešvý mód zobrazení", kdy se plochy obou operačních systémů zcela prolínají a je možné je, naprosto bezprostředně používat současně.
VirtualBox 2.2.0 stahujte ze Slunečnice zde. (37,6 MB, open source)
Microsoft Virtual PC 2007
Virtualizační nástroj, zaměřený ovšem výhradně na Windows v roli hostujících i hostovaných operačních systémů. Podporovány jsou verze od XP a novější. Prvním krokem k vytvoření virtuálního počítače je výběr mezi vytvořením zcela nového virtuálního stroje podle vašeho nastavení, použitím standardního nastavení a spuštěním již vytvořeného virtuálního počítače, třeba z předchozí verze programu Microsoft Virtual PC.
Vytvoření nového virtuálního počítače vyžaduje nejdřív nastavení názvu a umístění souboru s daty virtuálního PC na pevném disku. Dalším krokem je výběr operačního systému z nabídky podporovaných systémů a poté nastavení velikosti operační paměti, která bude virtuálnímu stroji vyhrazena. Virtuální počítač bude mít také vlastní, virtuální pevný disk, jehož velikost si můžete rovněž zvolit, stejně jako umístění souboru, který bude tento disk představovat. Tím je nastavení dokončeno.
Vytvořený virtuální stroj je přidán do seznamu virtuálních počítačů v hlavním okně programu, odkud je můžete nejen spouštět, ale rovněž i konfigurovat jejich vlastnosti (velikost vyhrazené operační paměti a virtuálního disku, dostupné porty, síťové adaptéry, virtualizace na úrovni hardwaru atd.).
Ve virtuálním počítači pak lze provádět standardní operace. Především instalovat a spouštět různý software, jehož kompatibilitu potřebujete ověřit nebo třeba využít možnost jeho spuštění na nižší verzi operačního systému. Při práci s virtuálním počítačem jste omezeni především kapacitou operační paměti, která musí v daný okamžik unést dva operační systémy běžící zároveň a další spuštěné aplikace. Pokud to výkon vašeho počítače dovolí, můžete ve stejnou dobu provozovat i více virtuálních strojů na jediném počítači.
Virtuální stroj včetně instalace operačního systému, můžete z vašeho počítače snadno odstranit smazáním souboru obsahujícího konfiguraci virtuálního počítače a obsah virtuálního pevného disku.
Microsoft Virtual PC 2007 SP1 stahujte ze Slunečnice zde. (31,7 MB, freeware)
Nastavení vlastností virtuálního počítače, ať už pomocí VirtualBoxu nebo Microsoft Virtual PC, je jen prvním krokem k jeho uvedení do provozu. Tím druhým, důležitějším, je instalace operačního systému na virtuální stroj. K tomu budete potřebovat instalační CD (DVD) příslušného operačního systému, pomocí kterého systém na virtuální počítač nainstalujete, stejným způsobem, jako na kterýkoliv jiný "skutečný" počítač. Instalujete-li tedy třeba Windows XP, nebojte se, když od vás chce instalátor zformátovat diskový oddíl pro instalaci systému. Datům ve vašem počítači se nic nestane, stejně jako se nezmění jeho konfigurace.
Používáte virtuální počítače? V čem vidíte jejich největší přednosti a nevýhody? Vyměňte si názory s dalšími čtenáři v diskusi.
