RIAA nemůže získat osobní data uživatelů bez soudu
Washingtonský odvolací soud uštědřil pořádný políček americké hudební asociaci. Rozhodl totiž, že organizace RIAA nemůže nutit poskytovatele internetového připojení (ISP), aby jí sdělili osobní data uživatelů, kteří nebyli oficiálně obžalováni.
Původní rozhodnutí v případu Verizon vs RIAA, vydané oblastním soudem v lednu 2003, totiž umožnilo asociaci obejít zdlouhavou soudní proceduru a získat data o uživatelích internetových přípojek jen zasláním žádosti s odkazem na zákon DMCA. Tento verdikt byl tvrdě kritizován organizacemi na ochranu lidských práv. Poukazovaly na to, že by se tak k citlivým informacím mohl dostat prakticky kdokoliv, aniž by musel prokazovat oprávněnost svého nároku.
Znamená to, že se nemohou opakovat přehmaty, jako byla například žaloba šedesátileté sochařky. Současně se však pro usvědčené uživatele P2P sítí ztrácí naděje, že se s hudebním průmyslem dohodnou na mimosoudním vyrovnání ještě před tím, než je hudební průmysl požene k soudu.
Pro RIAA je výrok soudu velkým zklamáním. Podle slov prezidenta organizace Caryho Shermana to sice značně zkomplikuje cestu k narušitelům autorských práv. Rozhodně je to ale prý nezastaví. "Nic se nemění, nahrávání a stahování jsou pořád nelegální. Na začátek roku chystáme další vlnu žalob," hrozí Sherman uživatelům internetu.
Budou Evropané další lovnou zvěří?
Podle prohlášení Jay Bermana, šéfa Mezinárodní federace fonografického průmyslu (International Federation of the Phonographic Industry - IFPI), se evropští uživatelé P2P sítí mohou připravit na stejnou nadílku, jakou letos dostali od RIAA jejich američtí kolegové. Signály ukazují na to, že se národní copyrightové organizace připravují hromadné žaloby na stovky, možná i tisíce jednotlivců, kteří sdílejí hudbu na internetu.
Přispěla k tomu pravděpodobně také nejnovější studie společnosti Nielsen/NetRatings, která monitoruje dění v celosvětové síti. Ta totiž hovoří o tom, že po sérii žalob ze strany RIAA sice síť KaZaa opustila přibližně polovina Američanů, o to víc se ale objevilo uživatelů ze starého kontinentu. Evropané podle Nielsen/NetRatings v současnosti dominují systémům eDonkey či DirectConnect.
Pan ředitel Berman sice plány IFPI blíže nespecifikoval, ale nezapomněl dodat, že jedinou zbraní proti internetovým pirátům je důsledné uplatňování platných zákonů. V mnoha evropských zemích, včetně naší vlasti, však bude mít poloviční pravomoce: Stahování je zde zcela legální.
A my dodáváme
Další vyhrožování soudy ze strany hudebního průmyslu překvapivě přichází v době, kdy se celé odvětví odlepilo ode dna a prodej nosičů po několika letech stoupá. Ve Spojených státech se zvyšuje počet prodaných alb na CD, a to i přes až udivující tempo stahování souborů z placených hudebních knihoven. Mnoho evropských trhů (např. Velká Británie, Francie) vykazuje stabilně vyrovnané výsledky.
Ani celosvětově si činovníci nahrávacích společností nemohou stěžovat. Klesá sice prodej CD singlů a hudebního videa na VHS, ale vzhůru letí prodej jednotlivých skladeb prostřednictvím internetu, daří se také hudebním DVD a rostoucí křivky provázejí nové nosiče DVD Audio a SACD. Obecně se tomuto jevu říká evoluce.
Mnoho papíru i webových stránek již bylo popsáno o tom, že žalobami na uživatele si hudební průmysl jen podřezává pomyslnou větev, že zabíjí neocenitelný kanál pro propagaci vlastní produkce. Autory těchto textů jsou často odborníci - ekonomové, analytici a internetoví specialisté. Jistý Richard Warner, který už od mládí utratil za elpíčka, kazety a cédéčka celé jmění, musel zaplatit RIAA čtyři tisíce dolarů za svou dcerku, která se řízením osudu ocitla v P2P síti. Pan Warner se proto ptá: "Proč hudební průmysl pořád persekuuje své nejvěrnější příznivce?"
Letošní čísla ukazují, že odepisované odvětví dostalo druhou šanci. Jen by ji nemělo propásnout.
