Informace předávané prostřednictvím obrazů mívají oproti textu okamžitý efekt. Na první pohled dekódujete, o co jde, a možná to ve vás vyvolá i nějaké emoce. Pokud jde o fotografii, můžete navíc získat dojem bezprostřední přítomnosti na místě, a tím pádem i přesvědčení o tom, že víte, jak se věci mají. Ale ne všemu, co vidíte, můžete věřit.
Fotomontáž, na které čínští úředníci kontrolují kvalitu nové silnice v Sečuanu.
Michael Jackson na nácviku pár dní před smrtí? Pohled mezi nohavice ukazuje na neobratnou fotomontáž.
Fotografie Obamy s cigaretou, která koluje po internetu. Jde o nepovedenou manipulaci s fotkou.
Důvody montážePropaganda i sranda
|
Právě pro svou přesvědčivost jsou fotografie oblíbeným prostředkem pro manipulaci. Fotomontáží využívají marketing, propaganda, zastánci konspiračních teorií i vtipálci. Ukazuje se totiž, že fotomontáže jsou velmi účinné. Nejenže dokážou šířit zkreslené informace a vzbuzovat nenávist. Dokonce mohou zkreslit vaše vzpomínky, jak ukázala americká studie. Stačila jednoduchá montáž prezidenta a ti, kteří se počítají mezi jeho odpůrce, si najednou byli schopni vzpomenout na událost, která se nestala.
Jedna z falešných fotek ukazuje prezidenta Obamu, jak si potřásá rukou s prezidentem Íránu. Lidé, kteří Obamovi politicky nefandí, fotku často považovali za skutečnou a dokonce si "pamatovali", kdy ji poprvé viděli a co přitom prožívali.
Náklady na vytvoření fotomontáže jsou v dnešní době skutečně minimální. Stačí na to několik minut (či hodin, když si někdo dá záležet) a pokročilý program pro úpravu bitmapových dat. Pochopitelně lze využít například Gimp nebo PaintShop Pro, v praxi se nejčastěji používá Photoshop od firmy Adobe, který se také stal synonymem pro manipulaci s fotografiemi.
Některé fotomontáže mohou být celkem neškodné, jiné se ani nesnaží skrývat, že jde o fotomontáž. Na opačné straně spektra jsou pak státem placené manipulace fotografií určené k upevnění pozice a propagandě. Nebezpečné jsou i falešné fotky šířené po sociálních sítích nebo zpravodajských stránkách. I když je samozřejmě nemožné zkoumat každou jednotlivou fotku a předpokládat, že jde o propracovanou propagandu, povědomí o tom, jak fotomontáže fungují, zvyšuje i šanci, že se na příští zfalšovaný snímek nenachytáte.
Ukázky (ne)slavných fotomontáží:
Prezentace ukazuje některé známé fotomontáže, od počátků z 19. století, kdy fotografie bez montáže prakticky nebyla možná, až po současnost, kdy je fotomontáž dostupnější a jednodušší, než kdy dříve. Vynikající přehled fotografických manipulací je na stránce FourAndSix.
Typy fotomanipulace Retuš, koláž, inscenace a falešný kontext
Fotomontáže jsou běžnou součástí fotografie už od jejích počátků. V posledních dvaceti letech se ovšem z úprav, přikrášlení a „doladění“ digitálních fotek dělá jakýsi standard. Retušované jsou prakticky všechny fotografie, které najdeme v reklamách nebo lifestylových magazínech. Občas navíc fotomontáž pronikne i sítem editorů a dostane se do tisku pod hlavičkou světové agentury nebo významného deníku. A to je problém. Snižuje se důvěra v dané médium a stoupá dojem, že se vlastně nedá věřit ničemu (což může být záměrem manipulátora, který tak relativizuje veřejné mínění o situaci).
Bez ohledu na to, za jakým účelem se s fotografií manipuluje, spadá tato manipulace do jedné ze čtyř kategorií:
Nejjednodušší je samozřejmě falešný kontext. Stačí fotografii přiřadit popisek, který ji rázem dá úplně nový význam. Nejde de facto o montáž, i když někdy je fotka také nově oříznuta a natočena. Pěkný příklad z Velké Británie popisuje Spectator.
- Jak odhalit falešný kontext? Falešný popisek není obvykle až tak těžké detekovat. Obvykle k tomu stačí vyhledávání podle obrázku (nabízí Google Image Search), kde ověříte, zda už byla tato fotografie na webu použita, a pokud ano, kdy a v jakém kontextu. I tak může nepozorným novinářům nebo publiku taková manipulace uniknout.
Další hojně zastoupenou variantou je retuš. Může jít o fotku, ze které zmizeli lidé, nápisy, nebo o „estetickou úpravu“ zobrazené osoby. Retuš je většinou relativně snadná úprava využívající obrazová data z jedné fotografie. Při výmazu nepohodlné oblasti (například osoby, která není žádoucí) většinou dojde k nahrazení části obrazu výsekem pozadí pomocí nástroje pro klonování. Další nástroje umožňují vyhladit pleť, zvětšovat či zmenšovat různé části těla (což je někdy opravdu vidět) a samozřejmě doplňovat nápisy pomocí textového nástroje.
Retuše se také staly standardem pro úpravu fotek modelek a celebrit. A to až do té míry, že si na to samy modelky stěžují (Kate Winslet: „Abyste věděli, zmenšili mi nohy asi o třetinu. Takhle nevypadám, a hlavně tak ani netoužím vypadat.“). Zároveň může docházet k výraznému pokřivení obrazu krásy a srovnávání s nereálnými, nedosažitelnými křivkami.
- Jak odhalit retuš? Pokud máme podezření na fotomontáž, je důležité zaměřit se na detaily. Snímek si zvětšíme a zesvětlíme, poté prohlížíme jednotlivé části, u kterých očekáváme montáž. Pokud se grafik dopustil chyby, může to být chybějící stín, nevěrohodné přechody mezi plochami, chybná perspektiva, různé hladiny světla nebo různá ostrost.
Koláž spojuje dvě a více fotografií do jedné, a je tedy využívána tam, kde chce grafik vytvořit falešné zdání skutečnosti, která se nestala. Díky koláži se tak mohou na jednom snímku potkat lidé, kteří se nikdy nepotkali, případně dojde ke spojení těla jednoho člověka s hlavou člověka jiného.
Koláž „íránské stíhačky“ v akci. Vpravo nahoře je zdrojová fotka z MashreghNews.ir, dole fotka z PickyWallpapers.com.
Stačilo najít zdrojové fotky a bylo jasné, že jde o hoax.
- Jak odhalit koláž? Nejlepší je, když najdete původní fotky, které posloužily jako zdroj obrazových dat pro koláž. Nález fotky letadla Boeing 757 přispěl k odhalení populární montáže „Turista na WTC“ nebo „Žralok a helikoptéra“. Stejná metoda pomohla odhalit falešnou koláž mrtvého Bin Ládina. Fotky můžete hledat pomocí vhodných klíčových slov. Pokud grafik použil veřejně dostupný zdroj, máte velkou šanci, že narazíte na stejnou fotku jako on.
Zvláštním podtypem koláže je koláž složená ze série fotek, přičemž z jedné fotky si vezme grafik například postavu vojáka a z druhé fotky postavu civilisty. Takováto koláž se zvláště těžko odhaluje, protože všechny fotografie byly nejspíše pořízeny v krátkém sledu, ze stejného místa, stejným foťákem, a nehrozí zde tedy podezřelé osvětlení nebo různá světelnost a ostrost snímku. Koláž ze série fotek může navíc grafikovi pomoci vymazat ze snímku pohybující se osoby, protože grafická data pro pozadí jsou na jednom ze snímku přítomná. Některé novější fotoaparáty nebo mobily dokonce tyto funkce nabízejí přímo na displeji bez nutnosti pozdějších úprav v počítači.
Horní fotka ukazuje fotomontáž Briana Walskiho, fotografa L.A. Times, z roku 2003. Americký voják v Iráku je zde zachycen v situaci, kterou fotograf nevyfotil - vytvořil situaci ze dvou fotek (dole). Ve své dlouhé omluvě mimo jiné napsal: "Bylo to po extrémně namáhavém a nebezpečném dni, ale nechci se tu vymlouvat. Hluboce lituji, že jsem poškodil pověst LA Times a všech kolegů, kterých si hluboce vážím. Celou kariéru jsem úzkostlivě dodržoval etické zásady nejvyššího stupně a doopravdy nerozumím tomu, proč jsem tentokrát tak selhal. Snad to pochopím během následujících bezesných nocí."
Nejhůře odhalitelnou fotomontáží je obvykle inscenace, tedy naaranžování falešné situace se vším všudy a její následné zachycení. To je pochopitelně časově i finančně náročnější, proto se s takovými snímky nesetkáváme často, ale pokud se s nimi setkáme, obvykle je velmi těžké je odhalit.
Příkladem je údajné video syrského chlapce, který i přes útoky ostřelovačů a předstíraný zásah nakonec zachrání holčičku a oba utečou do bezpečí:
Skutečnost ale byla jiná, jde o inscenaci norského režiséra Larse Klevberga. Krátký videoklip natáčel se svým štábem na Maltě.
- Jak se dá odhalit inscenace? Velmi těžko. Důkazy jsou obvykle nepřímé, protože ty přímé má v ruce autor montáže. V případě videa mohl jako nepřímý ukazatel sloužit jasný scénář nebo pozoruhodná podobnost s podobnou situací, kterou zachytila CNN. Je také dobré hledat logické chyby nebo znaky toho, že jde o profesionální natáčení. Celkově se však takovéto inscenace odhalují pomalu a nejistě.
Praktická ukázka Jak jsme fotomontovali rybičky
Amatérská fotomontáž je otázkou několika minut. Ukážeme si to na našem aprílu z roku 2010, kdy jsme slavnou fotku našeho kolegy Jana Zátorského upravili tak, aby měla opačné vyznění.
Nejprve vybereme rybičky, zkopírujeme je a stranově převrátíme. Pak je přesuneme na novou pozici. Protože osvětlení nesedí, musíme hrany výběru rozostřit pomocí masky a štětce. Zbytky takových úprav jsou vidět i proto, že grafik často pracuje s velkým přiblížením a zapomíná výsledek kontrolovat.
Nepovedená amatérská montáž: lasem vybraná a přesunutá oblast má zřetelné obrysy, které jsou na úrovni pixelů jasně vidět.
Vymazání rybiček z akvárka je těžší. Použijeme záplatu i klonovací razítko - obojí využívá obrazových dat z téhož obrázku. To znamená, že lze s trochou trpělivost takovou retuš odhalit, pokud tato zdrojová data na fotce najdete.
Méně nápadné znaky retuše: pokud si dal grafik trochu více práce, není retuš tak snadno odhalitelná. I tak zde máme doklady: nejasné kontury nebo naopak podezřele čisté linky a obtahy.
Sledujte především chyby, kterých se při retušování dopouštíme. Vznikají nám tu nepříjemné artefakty, podle kterých je možné poznat, že jde o montáž. Pokud je vám tedy některý snímek podezřelý, zkuste jej mnohonásobně zvětšit a pátrat po pozůstatcích klonovacího razítka a dalších nástrojů.
Jak fotomontáž odhalit Nástroje, lupa i logická úvaha pomůžou
Existuje několik nástrojů, které mohou při ověřování fotomontáží pomoci. Nejsou samozřejmě stoprocentní zárukou toho, že snímek je pravý, protože pokud si někdo dá s montáží skutečně práci, je prakticky neodhalitelná. Ale Některé analytické nástroje najdou to, co lidské oko přehlédne.
Zdarma dostupný je třeba FotoForensics.com. Tento bezplatný nástroj pro analýzu nahraných fotek se podívá na rozdíly v chybách vzniklých při kompresi JPEG. Tzv. Error Level Analysis (ELA) rozhodně není všemocný nástroj, poskytne maximálně vodítko v případě, že je vám fotka nějak podezřelá.
Aktualizace 2020: Vyzkoušejte také nástroj Forensically, který nabízí desitku výborných nástrojů na odhaleni drobných detailů skrytých ve fotografii. Pomůže vám odhalit fotomontáž, když víte, kde hledat.
Méně pozorný manipulátor může zapomenout vymazat data z EXIF a pak můžete jednoduchým ověřením zjistit, v jakém programu k editaci došlo. Výzkumníci samozřejmě pracují na mnohem sofistikovanějších nástrojích, které pracují například s detekcí klonovacích razítek nebo různými úrovněmi šumu a dalšími jedinečnými vlastnostmi konkrétního fotoaparátu. Některé nástroje jsou částečně k dispozici zdarma, třeba IziTru, kam mohou autoři nahrát své fotky a certifikovat, že nejsou manipulované.
Tento článek by někomu mohl dát falešný pocit bezpečí. Mohlo by se zdát, že fotomontáže jdou poznat a existují zaručené postupy a nástroje, jak manipulovaný obraz odhalit, ale tak tomu není. Jen málokdy můžeme definitivně dokázat, že nějaká fotka skutečně není montáží. Většinou jsou to důkazy nepřímé: shoduje se více nezávislých zdrojů, máme důvěryhodný zdroj, máme potvrzení důvěryhodné instituce apod.
Lze však často celkem přesvědčivě dokázat, že některé snímky montážemi jsou. Jde především o případ koláží nebo retuší, kdy najdeme artefakty nebo přímo zdrojové fotky. Odhalených fotomontáží v mainstreamových médiích jsou stovky. Ale nejsou ty nejlepší fotomontáže od skutečně schopných manipulátorských es. Ostatně co je to za eso, které se nechá chytit?
