Slabé euro a ještě více oslabená koruna dělají z návštěvy Pekingu v podstatě nákladný výlet. Ano, v Pekingu je dost draho. Některé zboží je zde dokonce tak drahé, že pražská Pařížská ulice nebo centrum Paříže jsou v podstatě centra levných outletových nákupů. A nemusí to být jen luxusní světové značky, luxus je už i čínský. Triko za pět nebo boty za 25 tisíc korun? Žádný problém a o těchto značkách jste pravděpodobně nikdy neslyšeli (třeba v tomto obchodu).
Na ulicích stojí v zácpách převážně drahá německá auta (přestože vyráběná v Číně) a vozy od Rolls Royce, Ferrari nebo Lamborghini zde uvidíte rozhodně častěji než v Praze, Berlíně nebo Vídni. Co na tom, že majitelé si přes den stěží vyzkouší vyšší rychlost než 30 km/h.
V sedm ráno je v květnovém Pekingu 30 stupňů a dopravní špička začíná. To zde znamená, že mimo metro je potřeba na relativně krátkou cestu do práce počítat alespoň s hodinou, spíš se dvěma. Oproti tomu je dojíždění z Brna do Prahy či obráceně v podstatě plynulá a rychlá záležitost. Z hotelu v širším centru nám cesta do centrály společnosti Lenovo trvala přes dvě hodiny. Přitom je to zhruba jen 20 kilometrů. V podstatě jsme jeli po dálnici v trvalé zácpě a ucpané byly i všechny mnohaproudé cesty okolo. Blinkry místní řidiči neznají, za to klakson ovládají bravurně. Vyhrává ten, kdo má silnější nervy, tady se hraje o milimetry.
Centrála Lenova leží v severní části města. Areál je to v kontextu okolní zástavby relativně skromný, takový Softwarový park přes ulici by v Praze patřil k největším budovám. Okolo sídlí samé technologické firmy, především softwarové a vývojářské. Přes ulici je „čínský Google“ Baidu, o kousek dál mají kanceláře Siemens nebo IBM.
Na recepci má Lenovo jen velmi malý pultík, zaměstnanci se čipovou kartou registrují až v jednotlivých budovách a jejich podlažích. Velký nával je u firemní kavárny řetězce Starbucks. Je zde neustále fronta, přestože ceny nejsou nízké. Po přepočtu zhruba o čtvrtinu vyšší než v Česku. Je zde i prodejna některých produktů značky, ale ceny rozhodně nejsou zaměstnanecké.
Přezaměstnanost je tady na první pohled vidět jen u obslužných profesí. Výtahy mají své operátory, stejně tak u jednotlivých budov čekají na přicházející recepční a každá toaleta má svého „facility managera“. A právě jen obslužné profese se drží nějakých uniforem, jinak jsou zaměstnanci oblečeni velmi neformálně. Možná za to může velmi horké počasí, možná je to standard.
Prohlídku centrály začínáme přednáškou, kterou vede Tong Fuyao, šéf čínského Lenova. Mluví o tom, že už nejde o rozvojové trhy, ale o rozvojové regiony. Myslí tím Čínu, kde je sice část země už počítačově i mobilně nasycena, ale z celkového počtu obyvatel je to jen velmi malé procento. Naopak plno regionů lze zatím řadit mezi rozvojové. A tak je to prý i jinde, včetně Evropy. Prostě už nelze mluvit o rozvinutých a rozvojových trzích, ale je potřeba řešit jednotlivé regiony či skupiny zákazníků.
Následuje prezentace evropského šéfa Lenova Erica Cadora. Ten uvádí, že Lenovo je z předních čínských firem první v příjmech produkovaných mimo domácí trh. Tvoří 62 procent. Evropa tvoří zhruba stejnou část jako Amerika a Čína. Z jednotlivých trhů EMEA (Evropa, Střední východ a Afrika) je Lenovo nejsilnější ve východní Evropě, kam je u firmy počítána Česká republika, okolní země a i Rusko. Lenovo se i pochlubilo i tím, že je světová jednička v počítačích, trojka ve smartphonech a trojka v tabletech (o mobilech více zde).
Zmíněna byla i Česká republika, kde je Lenovo podle vlastních dat číslo čtyři na trhu smartphonů s podílem 8,4 procenta. Tuto informaci ovšem nelze reálně ověřit, data jsou neveřejná.
Následuje procházka po muzeu firmy, což ale není více než jeden malý sál. Je zde maketa domku z Čínské akademie věd, kde Lenovo začínalo v roce 1984, kdy firmu založil Liu Chuanzhi. To je zajímavé především z toho pohledu, že v roce 1984 bylo možné v Číně založit firmu s ručením omezeným. V Československu to v té době možné nebylo. Nebyl prostě socialismus jako socialismus, ale na druhou stranu ani v Lenovu nepopírají, že svou roli v založení firmy tehdy sehrál i stát.
Firma se ovšem původně nejmenovala Lenovo, to je nový název z roku 2003, protože ten původní nebylo možné nechat ve většině světa zaregistrovat. To není nic překvapivého, protože firma se původně jmenovala Legend. Tato původní značka nebyla v Česku příliš známá, Lenovo expandovalo do světa později, kdy v roce 2005 převzala byznys počítačů a notebooků IBM. Legendární ThinkPady tak nyní nesou logo čínského Lenova.
Z historie firmy ještě jedna perlička: firma se proslavila modulem, který do počítačů standardu PC přinesl čínské znaky. Minimuzeum firmy vystavuje některé klíčové počítače z její historie, můžete si je prohlédnout na fotkách. Pro pamětníky je to zajímavé připomenutí počítačových začátků, ze současného pohledu je to opravdové retro.
Pak se Lenovo chtělo pochlubit svým testovacím oddělením počítačů. Prošli jsme několik oddělení, kde se testují mechanické i další vlastnosti počítačů, třeba odolnost vůči teplu. Byli jsme i v nákladné akustické místnosti, kde se měří hlučnost počítačů. V každém případě se v době naší návštěvy buď vše podařilo rychle uklidit, nebo prostě jen neměli do čeho píchnout. Pár lidí sedělo u počítačů a v podstatě všechna testovací místa zela prázdnotou. A nebo je to jen instalace části firemního prohlídkového okruhu, protože u každé pozice byl na plakátu podrobný popis činnosti jako v muzeu. Kdo ví.
Následuje asi nejzajímavější část návštěvy. Jdeme do designového centra, ale nejprve do makety značkové prodejny, kde se testuje rozmístění produktů a další detaily.
V designovém centru se navrhuje vzhled počítačů, tabletů i mobilů. Nesmíme fotit nic konkrétního, jen celkové pohledy na kanceláře. Pracují zde místní i designéři z Evropy a Ameriky. Je to opět velmi klidné prostředí s větší polovinou stolů neobsazenou. Že jsme v designovém centru, je poznat na první pohled, na formálnost výbavy se tu nehledí a prim hrají stoly z Ikey.
Designové centrum neřeší jen design přístrojů, ale navrhují se zde i obaly, dělají prospekty nebo katalogy či reklamy. Ve fotostudiu se právě fotil stolní počítač na propagační materiály. Nejzajímavější bylo studio, kde se řeší materiál a barvy krytů počítačů i mobilů. Je to věda, ne každá barva a materiál se hodí pro jednotlivé kategorie přístrojů.
Tak třeba pro levné přístroje to je bílá a černá barva a hladký plast. Ve střední třídě se nosí soft touch struktura a nesmí chybět stříbrné prvky, ale základem jsou stále černá a bílá barva. V nejvyšší třídě je to kombinace kovu a skla a platinově stříbrná nebo černá barva. K vidění byly i odstíny oranžové metalízy, kterou Lenovo používá pro některé řady ultrabooků Yoga.
V rámci návštěvy provozů Lenova jsme měli možnost navštívit i továrnu na smartphony.
