Není živel jako živel. Ale každý z nich může být pro společnost nebezpečný. Ať už jsou to ničivé živly přírodní, nebo nepřátelské živly pokrokové, vykořisťovatelské, neodpovědné, nekalé, zpátečnické, podvratné a rozkladné. Jaká je současná mluva živlů, jimž se říká muklové a muklice či muklyně?
Eufemisticky se jim říká „lidé na okraji společnosti“. Označovat je jako „společenská spodina“ by však bylo zavádějící, protože někteří z nich jsou poměrně inteligentní a socializovaní. Vězňové, kriminálníci, muklové, štráfové a basmani jsou zkrátka ti, co kroutí basu, bešelí za katrem, sedí v lochu, v krimu, v chládku, v báni či v lapáku, protože vyfásli nášup, baťoh, ranec, flastr, paletu, pálku, palbu, raketu, nálož neboli trest. Výkon trestu odnětí svobody je tím, co je v daném místě a čase i zařadilo do stejné sociální skupiny.
Technika jazykaI jazyk je technologie a pro úspěch a přežití druhu Homo sapiens dokonce jedna z nejzásadnějších. V novém seriálu na Technet.cz bychom tedy rádi s pomocí odborníků z Ústavu pro jazyk český AV ČR představili některá méně známá zákoutí a zákonitosti nástroje, který používáme bez přemýšlení každý den. První díl o Paďousech najdete zde. |
Argot bývá obvykle definován jako mluva podsvětí (galerky), mluva vyřazených společenských vrstev, která je jiným nesrozumitelná. Stejně jako všechny druhy slangů a hantýrek také argot vzniká jako projev spojený s určitým (většinou výlučným) prostředím nebo s lidskou činností – nezřídka právě proto, aby se zamezilo obecnější srozumitelnosti. Nositelé argotu se nesnaží vyčnívat ve svém prostředí, ale kladou si za cíl izolovat své prostředí od vnějšího. Argot se váže k určité sociální skupině, a proto se řadí mezi sociolekty, společenská „nářečí“. Mluvě deklasovaných společenských živlů se také říká zlodějská hantýrka (z něm. hantieren – obcházet po domech se zbožím). Argot však nepatří jen zlodějům a kriminálním živlům. Argot se vyvinul z mluvy světských. Světští byli lidé bez stálého domova, žijící kočovným způsobem života a „znající svět“, potulní žebráci, komedianti, kolotočáři, cirkusáci, věštkyně, loutkáři, tuláci, pobudové, trhovci, kramáři, kuplíři a prostitutky, falešní hráči, rasové, koňští handlíři, brusiči nožů a nůžek, deštníkáři, dráteníci, kováři a kotláři, ale i studenti putující od univerzity k univerzitě a bývalí vojáci.
Česká kotlina pro šíření argotu ideální
Poloha našeho státu byla pro šíření argotu a rozvíjení jeho pestrosti ideální. Českou kotlinu v historii mnohokrát křižovala vojska, což s sebou přinášelo dezerci, loupeže, potulku a žebrotu. Na cestách za vsí a v šatlavách se potkávali lidé mluvící německy, francouzsky, polsky, maďarsky a zvláště romskými dialekty a jidiš. Český argot se vyvíjel v těsném kontaktu s německým argotem (nazývá se rotwelsch – „žebrácká latina“), v němž měla asi polovina slov původ v jidiš a čtvrtina v romštině. Brněnská hantýrka (hantec, plotna) byla v těsném kontaktu s argotem vídeňským.
Argotem umí trochu každýArgotem utajované je neustále odtajňováno a odhalováno. Některé výrazy z argotu se mísí s obecnou češtinou a slangem, pronikají do literární češtiny. Několik příkladů: amina (amnestie), anton (uzavřený policejní vůz), bachař (vězeňský dozorce), bašta (jídlo), beran (razítko), bonzák, práskač (donašeč, udavač), bráchanec (bratranec), brynda, šlamastyka (nesnáze), búr (pětikoruna), buzerant, buzik, buzna, bukvice, teplej, teplouš (homosexuál), čokl (pes, z rom. džukel), čórka (krádež), fízl, chlupatej, čert, v mn. č. špenáti, švestky (policista), flákota (maso), gauner (zločinec), chmaták, kapsář (zloděj), káča (pokladna, kasa, trezor), kasr, kesr (aerosolový rozstřikovač), kérka (tetování), klepeta, náramky, želízka (pouta, okovy), kvér (puška), lážo, lážoplážo, havaj, amerika (pohoda), nádobíčko (kasařovy nástroje, též nástroje pro aplikaci drogy), očko, šmírák (pozorovatel, voyer, špeh), pakárna (blázinec), pasák (kuplíř), pasťák (polepšovna), pešek, pendrek (obušek), prachy (peníze), prkenice (peněženka), rachota (práce), ségra (sestra), brácha (bratr), skořápky (druh hazardní hry), somrák, santusák (vagabund), stříkačka (pistole), šizuňk (podvodník), šlapka (prostitutka), šmé, šméčko, fligna, tunel (podvod), šťára (prohledávání); čmajznout, seknout, šlohnout, štípnout (ukrást), fikslovat (podvádět), hákovat (pracovat, srov. hokna – práce), helfnout (pomoci), koumat (přemýšlet), kropit, stříkat, šplíchat (střílet), odprásknout (zastřelit), odprejskout (odejít), oxidovat (otravovat), prásknout (udat), rohovat (bít, mlátit někoho), lakovat (lhát, balamutit), střelit (prodat), šábnout se (rozdělit se), šmírovat (špehovat), štengrovat (provokovat), vybílit (vykrást), vyblít (prozradit, vyžvanit), zazdít (zapřít), zhaftnout (zatknout), zpívat (mluvit při výslechu); hodit si mašli, kravatu, provaz (oběsit se), kápnout božskou (říci pravdu), vědět/mít kulový (nic nevědět/nemít, z rom. khulo, tj. hovno), vypálit rybník (přelstít někoho), vzít draka, zdrhat (utéci). |
Kromě přejímání slov z různých jazyků vznikal argot komolením cizích slov, přenášením významů slov, přidáváním přípon ke slovům z obecné slovní zásoby, krácením, fonetickým přiblížením k jiným slovům a tvorbou nových tvarů a neologismů. Uplatňuje se hojně expresivita, pro nositele argotu však tato slova mohou mít i zcela neutrální význam, např. křapíček, kmotříček (muž, chlapec), chrapoun (lakomec), jamborka (žena, dívka), klabajzna (hezká žena, dívka; ústa), elpíčko (loupežné přepadení), bahno (pivo). V záhadném prostředí argotu jsou neustále přenášena sdělení, která jsou v příslušné sociální skupině formulována s naprosto přesným významem, ale pro nezasvěcené jsou alespoň zpočátku zcela nesrozumitelná. Děje se tak především na úrovni lexikální, tedy v oblasti slovní zásoby a frazeologie. V oblasti tvarosloví a skladby je základem mluvená čeština.
Z romštiny do světského argotu
Vznik vězeňského argotu (někdy je též nazýván kriminální slang) je podmíněn omezením osobní svobody a teritoria. Argot, jímž se dorozumívá většina vězňů a lidí dostávajících se do konfliktu se zákonem, převzal asi 70 % světského argotu. Světský argot má značnou část slovní zásoby (cca 35 %) převzatou z romštiny, neboť charakter života světských a Romů byl podobný, ale světština vždy nebyla nutným prostředníkem přejímek z romštiny.
V průběhu 19. století se tato komunita postupně stěhovala do rostoucích průmyslových měst. Ve velkoměstě se pak mísila mluva světských, „společenské spodiny“, bohémy, studentů i dělníků a vytváří se mluva podsvětí (galerky). Například mluva dolní vrstvy pařížské byla prosáklá argotem vlastní spodiny již od počátku 19. století a jako k „módě z velkoměsta“ k ní vzhlížel i venkov. Pro zajímavost dodejme, že v Paříži se soudilo, že Romové přišli do západní Evropy původně z Čech, a proto se jim říkalo bohème (z tohoto pojmenování pak vzniklo slovo bohém jako označení volně a neuspořádaně žijícího člověka, zvláště umělce).
V souvislosti s industrializací a stěhováním Romů do měst se v argotu zvyšoval počet romismů. Slova romského původu se kvůli migraci Romů postupně objevovala ve všech evropských jazycích, a to zvláště od druhé poloviny 19. století, kdy se po zrušení nevolnictví na území dnešního Rumunska přesunulo do střední a západní Evropy mnoho olašských Romů. I když si až do roku 1945 udržuje zásadní vliv na oblast českého argotu němčina, zastoupení výrazů z romštiny dodnes významně narůstá.
Jak vznikly prachy?
Například metaforické pojmenování peněz slovem prachy souvisí s německým Staub, které označuje prach a zároveň i drobné peníze. V českém argotu je doložen výskyt slova prach ve druhém významu ve smolné knize mladoboleslavské z roku 1597. Smolné knihy z 16. století, do nichž byla zaznamenávána vyznání zločinců při mučení, lze považovat i za počátek dokumentace argotu. V Puchmajerově knížce Romani Čib z roku 1821, která kromě romštiny obsahovala i slovníček tehdejšího argotu, je vedle slova prachy doložen i výraz lovej (bohatý). Slovo prachy pak přešlo do obecné češtiny a v argotu se rozšířil romský výraz love (z romského o lovo – mince). Pro označení peněz existují v argotu i výrazy lováky, lováče, lovy, bubny, buky, dingl, dukáty, floky, granty, groše, háky, hotový, chechtáky, keš, krupica, lupení, many, mergle, plechy, prádlo, šajny, škvára, šrouby, vata, živí a mnoho dalších.
Musíme uznat, že „Pozor, přijíždějí policisté.“ působí vedle slangové formulace poněkud škrobeně.
Ve věznicích docházelo často také k míšení dialektů, protože dříve byli vězni často umisťováni co nejdále od domova. Stejně tak tomu bylo i při výkonu základní vojenské služby. Ostatně právě s vojenským slangem má vězeňská mluva mnoho slov společných, např. apelák, apelplac, buzerplac (prostor pro nástupy), bagančata (vojenské a vězeňské boty), banán (žluté pyžamo), bidlo (horní patro palandy), civil (život mimo vojnu a vězení), dvoják (palanda o dvou postelích), komínek (způsob srovnání dek, oblečení), lágr (tábor), myš, mlíčňák (nováček), rajóny (úklid), regál (spodní patro palandy), špačkárna (strážní věž u tábora), šúrovat (mýt podlahu), tvrdý/natvrdo, ostrý/naostro (kázeňský trest uzavřením do izolace), zaražený prdy (zákaz výhod, např. vycházek, nákupu, balíčků).
V druhém díle se podíváme do českých věznic a šíření argotu od devadesátých let minulého století.
