Dnes pro vás máme několik málo tipů, jak zvednout výkon operační paměti instalované ve vašem počítači.
Ještě než však přistoupíme k popisu jednotlivých nastavení, chtěl bych upozornit na to, že operační paměť je choulostivé místo počítače a proto další kroky činíte na vlastní nebezpeží. Naše redakce nenese odpovědnost za škody způsobené neodbornou manipulací s vaším počítačem. Proto doporučujeme přečíst si vždy manuál k základní desce a obeznámit se s přesnou technickou specifikací všech součástí vašeho počítače. Děkujeme za pochopení.
Pokud se nic převratného nestane, bude v budoucnu nejrozšířenějším druhem pamětí typ DDR. Je totiž pravděpodobné, že většina uživatelů bude mít svůj počítač tímto druhem paměti vybaven, nebo ho už vybaven má. Proto se dnes budeme věnovat právě jí.
Nyní už můžeme přistoupit ke zvedání tolik žádaných výkonů.
Frekvence paměti
Každá operační paměť dokáže pracovat s určitou frekvencí. Nejčastěji to bývá 100, 133 a nově též 166 a 200 MHz. V případě pamětí typu DDR se pak tyto označují DDR200 (100 MHz) DDR266 (133MHz) a DDR333 (166MHz). V současné době nejmodernější a nejrychlejší paměti typu DDR pro osobní počítače jsou 200 megahertzové DDR400 (i když se vlastně o DDR400 oficiálně nejedná).
Frekvenci pamětí lze nastavit ručně v BIOSu počítače. U většiny moderních (a některých vybraných starších) čipsetů lze nastavit frekvenci paměti asynchronně na frekvenci FSB. Co to znamená? Pokud například procesor pracuje s externím taktem 133 MHz (např AMD Athlon XP) lze frekvenci DDR nastavit na 166 MHz (DDR333). Čím vyšší takt paměti, tím lépe. Z mnoha provedených testů víme, že pokud propustnost paměti přesáhne výrazně datovou propustnost procesor -->> čipset, výkon v reálných aplikacích roste nepravidelně, nebo vůbec ne. Proto přichází ke slovu další nastavení.
SPD a CAS Latency (CL)
Každý paměťový modul má výrobcem nastavený určitý limit, do kterého pracuje spolehlivě a stabilně. Po překročení tohoto limitu, například při přetaktování, není zaručeno, že paměť bude pracovat správně. Frekvenci paměti a její typ naleznete v drtivé většině případů na nálepce nebo potisku modulu. Pokud tam není, je ještě možnost identifikovat přímo druh čipů, kterými jsou paměťové moduly osazeny. V případě, že si ani v tomto případě nevíte rady, nemusíte zoufat. Můžete nastavení paměti svěřit SPD čipu.
SPD je malý čip, který je uložen přímo na modulu (malý cca 5 mm velký čip v rohu každého modulu). Pokud je tedy BIOS nastaven na položku SPD, přečte se informace uložená v tomto malém čipu a paměť se nastaví automaticky na nejvhodnější nastavení. To však neznamená, že na nastavení nejvýkonnější.
CAS Latency
Co je to CAS? A co je to RAS? CAS je zkratka z anglického "Column Address Strobe". Sloupec - adresa - snímací signál. DRAM paměť si můžeme představit jako matrici, která se skládá z buněk. V buňkách jsou uloženy informace (data) a každá buňka má svojí sloupcovou adresu a řádkovou adresu (row address + column address). Také je tu RAS signál, což je zkratka pro "Row Address Strobe". Pokud tedy procesor požaduje nějaké data, které jsou uloženy "někde" v paměti, musí si je za pomoci paměťového řadiče napřed najít.
Co je to Latence, neboli Latency?
Latency je čas, po který čeká procesor na to, co po paměti chce - na data. A jak tedy CAS pracuje? K tomu abychom to pochopili, musíme napřed vědět jak řadič paměti čte paměť.
Nejprve čipset nastaví přístup k řádku v paměti. Potom musí čekat pár taktů známých jako "RAS to CAS Delay", po němž následuje čekání na aktivaci přístupu ke správnému sloupci v matrici.
Pokud je na modulu paměti uvedeno "CAS2", čeká procesor na požadovaná data 2 takty a v případě "CAS3" takty 3. V extrémním případě, kdy procesor čeká na data, nepracuje (nepočítá). Přitom je třeba brát v úvahu, že CAS2 není o 33 procent rychlejší, než CAS3. Je tu bohužel několik faktorů, které nárust výkonu zkreslí.
Díky moderním základním deskám se dá CAS2 některým CAS2.5 a CAS3 pamětem "vnutit". Pracují tak rychleji - bohužel za cenu občasné nestability.
Souvislosti s Cache procesoru
Cache procesoru je místo, kam procesoru ukládá nedávno použitá data k výpočtům, nebo data, o nichž dopředu ví, že je bude potřebovat. A tak většinu informací, které procesor potřebuje, najde už uložené v Cachi, a to v 95 procentech případů.
Nejlepší výsledky s agresivnějším nastavením se dosahují v počítačových hrách, nebo v aplikacích, které jsou velmi závislé na propustnosti paměti. Typicky dekódování videa. Pro ostatní aplikace takový význam nemá.
Ale, výhodou pamětí CAS2 je to, že jdou přetaktovat mnohem výše (o více Mhz), než jejich pomalejší kolegyně s CAS Latency 3. (Podobný princip můžete znát například z grafických karet). Pokud uvažujete o tom, že přetaktujete svůj počítač, CAS2 je v současnosti asi nejlepší volba.
Bank Interleaving
A je tu ještě jedno nastavení, které dokáže zvednout výkon počítače. Bank Interleaving se vyskytuje zpravidla jen u špičkových základních desek a né všechny špičkové motherboardy tuto technologii zpřístupňují.
Dovoluje čipsetu přístupovat do paměti simultáně (na více míst najednou), čímž zvedá její propustnost. V takovém případě může procesor číst z paměti najednou více informací, nebo do ní zároveň i zapisovat. Čtení probíhá v blocích a v současné době je k dispozici 2-way, nebo 4-way Interleaving. Pokud BIOS umožní 4-way Interleaving, přináší toto nastavení vyšší výkon.
