Měli by vědci mít možnost vydat svůj výzkum bez uvedení jména? Psycholog Paul Hanel z Cardiffské univerzity ve svém článku publikovaném na arXiv.org to považuje za dobrý nápad. Výzkum za výzkumem totiž ukázal, že jméno vědce ovlivňuje, zda bude článek přijat k publikaci v recenzovaném časopise, či nikoliv. Známý je třeba fakt, že články podepsané ženským jménem to mají v některých oborech těžší než stejné články podepsané mužským či neutrálním jménem (tzv. Matildin efekt).
Hanel navrhuje, aby byl vědecký výzkum publikován anonymně: „Článek od držitele Nobelovy ceny by měl být posouzen kvůli obsahu, nikoli podle slavného jména autora,“ uvádí jako příklad neférového zvýhodňování. Podle Hanela by také ubylo „podlézavé“ praxe, kdy autoři ve své práci schválně odkazují články těch, kteří možná budou jejich práci posuzovat.
Anonymní práce znamená nebezpečí střetu zájmu
Jenže anonymní publikování článků by zřejmě přineslo i negativní dopady. „Zodpovědnost a transparentnost by byly prvními obětmi anonymizace vědeckého výzkumu,“ domnívají se Ivan Oransky a Adam Marcus. „Bylo by téměř nemožné ověřit, zda se autor nenachází ve střetu zájmů. Jednoduché řešení neexistuje.“
Magazín Nature, jeden z nejznámějších vědeckých časopisů, alespoň od února 2015 nabízí autorům článků možnost „zatajit recenzentovi jméno autora“, což má přispět k objektivnějšímu hodnocení.
Měly by vědecké články obsahovat jméno autora?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 8. ledna 2016. Anketa je uzavřena.
