Stává se pomalu běžnou záležitostí, že uživatelé internetu a správci sítí najdou ve své e-mailové schránce čas od času dopis od některé z copyrightových organizací. Většinou obsahuje upozornění na porušování autorských práv a zdvořilou žádost o odstranění závadného materiálu. Uživatelé soubor smažou, provideři vypátrají narušitele podle adresy a vedou s ním jednoduchý dialog ve stylu "buď anebo". V jednom případě to ale neplatí: Těžko vypátrat surfaře, který se k internetu připojil pomocí hot spotu na ulici.
Trefa mimo
Podobnou zprávu obdržel také Anthony Townsend, spoluzakladatel internetové sítě NYCWireless. Uživatel jeho sítě údajně porušil autorská práva. Jenže NYCWireless spravuje řadu veřejně přístupných hot spotů - bezdrátových přístupových bodů. Jediným vodítkem byla IP adresa počítače, která patřila mezi adresy vyhrazené hot spotu v Bryantově parku v New Yorku. Zde ale stopa končí.
"Incident jsme oznámili správě parku, ale nijak je to neznepokojilo," řekl Townsend magazínu News.com. "Celý mechanismus identifikace osob porušujících copyright tak v případě sdíleného bezdrátového připojení zcela selhává." Townsendovi dávají zapravdu i zkušenosti dalších podobných operátorů. V systému, na nějž RIAA sázela jako na hlavní zbraň proti hudebním pirátům, objevili surfaři s Wi-Fi kartami trhlinu, která se stále zvětšuje.
Poslední bašta svobody
Bezdrátový přístup k internetu prostřednictvím veřejných hot spotů je patrně posledním místem na internetu, které opravdu zaručuje dokonalou anonymitu jeho uživatelům. V případě připojení pomocí pevné linky nebo modemu jsou všichni uživatelé registrováni a mají od systému přidělen statický nebo dočasný identifikátor, podle něhož lze zpětně dohledat jejich aktivitu na síti. Volné přístupové hot spoty jsou ale otevřeny každému, kdo se s potřebným příslušenstvím ocitne v dosahu signálu. Nikdo tak nemá přehled o tom, kdo a jak síť právě používá. Identifikace je možná pouze v případě placeného bezdrátového přístupu.
Wi-Fi je v USA vůbec nejrychleji se rozvíjejícím segmentem internetových služeb. Podle průzkumu společnosti Allied Business Intelligence existuje celosvětově asi 28 tisíc veřejně přístupných hot spotů, v roce 2007 by to mělo být již 160 tisíc. Použití některých sítí je zpoplatněno, ale na veřejných místech, jako jsou restaurace, kavárny a parky, se stále více rozmáhají hot spoty, které nevyžadují žádnou registraci. Provider SpeakEasy dokonce nabízí domácnostem se širokopásmovým připojením možnost sdílet část svého pásma prostřednictvím Wi-Fi.
RIAA (zatím) nezasahuje
Představitelé nahrávacího průmyslu dosud neoznámili, že by ve věci neregistrovaných uživatelů Wi-Fi sítí podnikali nějaké zvláštní kroky. Pátrání po jedincích, porušujících autorská práva, však podle RIAA nemusí nutně uvíznout na mrtvém bodě. "Nemyslím, že bychom se spokojili se zprávou vyšetřovatelů, která říká, že pachatel nebyl dopaden," nechal se slyšet viceprezident organizace Matt Oppenheim.
Co by však mohli držitelé autorských práv podniknout? Jediným možným krokem je prosazení legislativy, která by vyžadovala povinnou registraci uživatelů bezdrátových sítí. Občanská hnutí a organizace bojující za ochranu soukromí a svobodu slova však volné hot spoty vehementně propagují.
"Myslím, že je tu dobrý důvod pro to, aby se i obyčejní lidé stali poskytovateli internetu," naráží na aktivitu firmy SpeakEasy právník Fred von Lohmann z organizace Electronic Frontier Foundation. "Jen tak se mohou uživatelé internetu stoprocentně spolehnout na to, že i na síti zůstanou v anonymitě." Podle von Lohmanna by pro tyto "mini-ISP" měla platit stejná pravidla, která regulérní providery zprošťuje odpovědnosti za aktivitu svých uživatelů.
