Přehled tweetůVýběr důležitých zpráv o výbuchu na sociálních sítích.  Zptávy o výbuchu v Divadelní ulici na sociálních sítích |
Válečné zpravodajství se na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV vyučuje běžně. Ještě nikdy se ale zřejmě studenti v učebnách budovy Hollar nedostali do situace, která tolik připomínala válečnou zónu. První neurčité informace o výbuchu v Divadelní ulici se na Twitteru objevily krátce po desáté hodině, jen několik minut po výbuchu. Poté Miloš Čermák, novinář a publicista vyučující žurnalistiku na FSV, tweetnul první obrázek - vymlácená okna v přízemí budovy Hollar. Pořád nebylo jasné, o co jde: "Výbuch v Divadelní, hodně zraněných."
Teprve finský student mediálních studií Olli Vainio, který na FSV studuje v rámci studijního programu Erasmus, nahrál první fotografie. Ty se dále šířily po Twitteru a postupně je převzaly Wall Street Journal, RT a řada dalších zpravodajských stanic, samozřejmě včetně těch finských. "Ještě teď se třesu," napsal nám, než dal interview finským médiím. "Byl jsem hodně blízko, když došlo k výbuchu, a mám několik skvělých záběrů."
Fotografie z místa neštěstí, které Ollio Vainio publikoval na Facebooku krátce po výbuchu
Od té doby jej citovaly CNN, BBC a další. Až několik hodin od výbuchu měl čas napsat svým přátelům, že je v pořádku: "Moji fotku převzaly mediální domy v ČR i ve Finsku. Potom jsem se dozvěděl, že to tam pořád bylo docela nebezpečné kvůli unikajícímu plynu."
Velký zájem o fotografie autora Olli Vainioa v diskusi pod (sdíleným) záběrem. Kolem autorství fotografie zpočátku panoval zmatek.
Retweety původního sdělení o výbuchu od Miloše Čermáka z 10:04
Díky relativně rychlé reakci českých i světových médií se zpráva stala tématem číslo jedna. Podíl na tom jistě měl i fakt, že o události jako jeden z prvních informoval Miloš Čermák, jedna z nejvlivnějších osobností na českém Twitteru. Z výbuchu v Divadelní ulici se stalo téma dne.
Počet tweetů obsahujících klíčové slovo "divadelni". Výbuch se odehrál krátce před desátou hodinou.
Zpočátku šlo o několik reálných zpráv tázajících se po tom, zda jsou všichni známí v pořádku (obvykle se týkalo lidí, kteří mají spolužáky nebo známé na FSV). Další užitečné tweety hledaly relevantní odkazy na nejlepší zpravodajství. Jiní studovali, jak média pracují s fotkami převzatými z Twitteru (nápověda: rozhodně nestačí napsat "zdroj: Twitter"). Další se pokusili o užitečný remix a z dostupných fotografií sestavili koláž srovnávající, jak ulice vypadala před a po výbuchu.
Bez zábavy nejsou následovníci
Brzy výbuch přešel do všeobecného povědomí, což v podání Twitteru znamená jediné: soutěž o nejlepší glosu, nejlepší vtip, nejlepší dvojsmysl. Většina vtipů více či méně kreativně využívala některé z populárních a "provařených" témat:
- USA si spletly Čečensko a Česko
- Plyn pocházel z Ruska!
- "Plyn už syčí z trouby ven..."
- "Beztak je to jen nějaké divadlo..."
S určitým zpožděním nastal i výrazný nárůst mezinárodní diskuze o výbuchu v Praze (klíčové slovo "prague").
Objevily se i zajímavé postřehy, třeba o botičce, kterou někdo sundal z poškozeného auta. Je jasné, že to v kontextu události není příliš relevantní. Zřejmě se nedozvíme, zda by se podobně žertovalo i v případě, že by událost skončila tragičtěji a byly ztráty na životech (které se zatím, díky Bohu, nepotvrdily). Událost samozřejmě i tak patří mezi ty nejsmutnější (měřeno pomocí emot.cz - projektu studentů FSV, jejichž budova byla evakuována, takže tam v tomto případě čekejme nemalé zkreslení) a někteří zranění museli být hospitalizováni.
Na 140znakovém Twitteru ale platí jednoduchá ekonomika - pokud chceš být hojně následován, odkazován a retweetován, musíš šokovat, pobavit nebo být užitečný. A o užitečnosti internetových detektivů si po jejich bostnonském přehmatu nemůžeme myslet jen to nejlepší: od počítače je jednoduché nevědomky šířit nesmysly a omyly, a hra na tichou poštu se rozjíždí všemi směry.
Komu věřit?
Sociální sítě versus událostiBostonský atentát názorně demonstroval mediální paniku, zmatek i systematičnost na sociálních sítích.  |
V případě pražského výbuchu nedošlo k tak závažným omylům jako u výbuchů v Bostonu. Některá média sice převzala fotografii, kterou špatně zdrojovala, ale celkově byly zprávy z místa celkem relevantní. Někomu možná přišlo směšné, že zahraniční média mohou díky přebírání tweetů reagovat na situaci rychleji, než některá média česká, ale to osobně považuji za pozitivní projev zodpovědnosti. Zatímco britský novinář může na základě Twitteru napsat, že "zdroje na místě neštěstí hovoří o třech až pěti zasypaných lidech", český reportér, který má místo neštěstí za rohem, nikoli. Je jeho povinností na místo dojet a zjistit relevantní informace. Protože tady nejde jen o minuty a schopnost rychle přebírat písmenka ze sociálních sítí. Reportér na místě si musí uvědomit, jaká zodpovědnost je na jeho bedrech, že u obrazovek sedí vystrašení rodiče a příbuzní.
Jak už jsem psal, rychle reagující sociální sítě práci novinářů zjednodušují i zesložiťují. Kladou na ně větší nároky. Asi je dobré zároveň dodat, že větší nároky budou brzo kladeny i na čtenáře. Mají na výběr z více zdrojů, a budou se muset mnohem častěji rozhodovat, komu a čemu věřit.
A jak je vlastně možné, že následky výbuchu, který se odehrál jen několik metrů od líhně budoucích novinářů, skoro nikdo z přítomných studentů žurnalistiky a nových médií nezachytil? "Víte, na to člověk potřebuje nějakou otrlost. Tu já třeba nemám. Nechtěl bych fotit zraněné lidi na ulici," řekl mi Miloš Čermák, který se po výbuchu staral hlavně o to, aby se všichni studenti dostali z budovy. "Několik studentů pak běželo pomáhat s vyprošťováním. Nikoho nenapadlo fotit, chtěli prostě pomoci."
To je, doufám, pro budoucí novináře ten nejdůležitější instinkt.
