Internet z nás dělá hlupáky. Přitom si myslíme, že všemu rozumíme

Roztěkanost, povrchnost, neschopnost chápat věci v hlubších souvislostech. Tak na nás podle odborníků působí internet. Jiní oponují, že na verdikt je ještě brzy, internet nám přináší mnoho možností, které mohou vzdělanost naopak prohloubit. Pokud nás tedy nerozptýlí nějaké to legrační video...

Díky internetovým návykům jsme povrchnější a méně soustředění. Na verdikt je ale ještě brzy... | foto: Profimedia.cz

Mění internet způsob, jakým přemýšlíme?

Každé nové médium budí pozornost laiků i vědců. Jak tato revoluční novinka mění myšlení a chování lidí, ptají se obvykle. A v případě internetu může být odpověď celkem pesimistická: internetový svět vychovává lidi k nesoustředěnosti, zkratkovitosti a povrchnosti.

Tento názor zastává i americký autor Nicholas Carr, který na toto téma už poněkolikáté rozpoutal debatu. Píše, že internet pomáhá proměnit, "předrátovat" naše mozky a vrací nás do stavu, ve kterém se lidé nacházeli v divočině: neustálá připravenost, neschopnost udržet soustředěnost a touha být neustále zabaven vnějšími stimuly.

Jak z nás Internet dělá hlupáky?

Nešvary, které web přivedl k dokonalosti...

Neschopnost udržet pozornost po delší dobu

Vytrhávání informací z kontextu, trivializace

Záměna moudrosti za znalost, vyhledatelnost

Touha být neustále baveni a stimulováni

Uzavírání se do "svých" komunit a mikrokontextů

Pomíjivá a proměnlivá podstata webu nás odrazuje od pečlivosti

Nemusíme trénovat paměť

Ztrácíme schopnost orientovat se v informacích a rozlišovat důvěryhodné zdroje

Méně důkladně čteme, text spíše prolétáváme

Carr odkazuje mimo jiné na studii Patricie Greenfieldové, která analýzou několika desítek odborných prací zjistila, že zatímco některé studie poukazuji na vylepšené prostorové vnímání u pravidelných hráčů počítačových her, velké množství studií konzistentně zjišťuje, že nové schopnosti získávají lidé na úkor kognitivních procesů vyššího řádu: abstraktního vyjadřování, pečlivosti, kritického myšlení, indukčního řešení problémů a představivosti. "Jedním slovem," shrnuje Carr, "internet nás činí povrchními."

Nejde prý zdaleka jen o jednorázové změny, které se týkají jen našeho času stráveného na internetu. Carr ukazuje, že povrchní nejsme jen při pobytu na webových stránkách, ale tuto nově osvojenou povrchnost a nepozornost si neseme i do dalších činností.

"Je užitečné, a hrozivé, porovnat dopady internetu s dopady předchozí informační technologie - tištěné knihy," dodává Carr. "Zatímco internet naši pozornost rozptyluje, kniha ji umí zacílit. Narozdíl od obrazovky nás kniha povzbuzuje k zamyšlení." Jak ovšem upozorňuje jeho kritik, Erick Schonfeld z TechCrunch, webové čtení umožňuje efektivní chápání souvislostí, a "díky hypertextovým odkazům text doslova ožívá ve vztahu k ostatním textům."

Zlatý věk knihy

Carr ale není jediný, kdo se upíná ke knize jako k ideálu vzdělanosti a hluboké znalosti. Neil Postman, známý americký autor a mediální teoretik, ve své knize Ubavit se k smrti (1985) mluví o typografickém věku jako o rozkvětu vzdělanosti a smysluplné komunikace. Zvláště když jej dává do kontrastu s věkem televizním, který směřuje k Huxleyho utopické (resp. dystopické) vizi světa. V té je zábava a konzumace na prvním místě, zatímco jakákoli znalost či zkušenost je trivializována.

Četba knihy je ve skutečnosti pro člověka velmi nepřirozenou záležitostí, na čemž se Carr a Postman shodují se svými kritiky. Aby člověk mohl konzumovat knižní text, musí se například izolovat od vnějších podnětů, zaměřit svou pozornost a držet v paměti právě přečtený text a dávat jej do souvislostí, kontemplovat nad ním. V typografické éře se zrodily knihy, encyklopedie, vědecké časopisy, seriózní přírodně i společenskovědní výzkum...

Postman poukazuje na trivializaci mediálního (a akademického) diskurzu prostřednictvím dominantní televize; demonstruje to třeba na předvolebních debatách kandidátů na prezidenta. V době typografické debatovali kandidáti několik hodin formou dlouhých, propracovaných a předem připravených řečí, apelující na rozum a logickou stavbu argumentu. Asi není třeba zdůrazňovat, že věk televizní klade důraz spíše na vzezření, vystupování, krátké a úderné řeči a jakousi zkratkovitost.

Internet jako bohaté médium plné možností

S Postmanovou kritikou triviality obecně souhlasí i zastánci teze, že internet lidi neohlupuje, ale naopak jim dává možnost být chytřejší než kdy dřív. Clay Shirky se domnívá, že internet dokáže posunout typografickou éru o úroveň výše. "Wikipedia vzala myšlenku recenzovaného vědeckého časopisu a spojila ji s dobrovolníky po celém světě, v globálním měřítku. Stala se nejdůležitějším anglicky psaným zdrojem. Zahrnuje 100 milionů hodin lidské práce, což je ovšem stejný čas, který lidé v Americe stráví sledováním reklam za jeden víkend," poukazuje Shirky na to, že potenciál internetu ještě zdaleka nebyl prozkoumán. Třeba Wikipedia a podobné crowdsourcingové nástroje (schopné využívat "moudrost davu") jsou nepochybně novinkou, která v předinternetové éře nemá obdoby.

Jak nás Internet činí chytřejšími

Celosvětová síť přináší řadu pozitivních dopadů na vzdělanost.

Díky internetu je vzdělání dostupnější a levnější

Je snadné získat o tématu rychlý přehled a dostat se k mnoha rozmanitým zdrojům

Internet umožňuje intenzivnější kontakt mezi lidmi fyzicky vzdálenými

Hypertextová povaha webu umožňuje propojovat informace do souvislostí a snáze je vyhledávat

Možnost publikovat své poznatky má mnohem více lidí

Náklady na vstup do odvětví jsou relativně nízké a mohou tak flexibilně vznikat nové služby a nástroje

Lidé si mohou efektivněji vybírat, co chtějí číst a jakému obsahu budou věnovat pozornost

Lidé si na internet stále ještě zvykají. Nejen proto vedle sebe sledujeme dopady velice pozitivní, a zároveň velmi negativní. Tak tomu bylo ostatně u každé nové technologie. Sigmund Freud si třeba svého času posteskl: "Díky telegrafu se můžu snadno dozvědět, že moje dítě dorazilo v pořádku dalekého města,... ale kdyby neexistovaly železnice, žádné takové starosti jsem nemusel mít." Každá nová technologie má tendenci vyvolat mediální paniku, připomíná Steven Pinker.

"Nová média se ujala z dobrého důvodu. Znalosti (lidstva) rostou exponenciálně, ale naše mozková kapacita nikoli. Naštěstí nám internet a informační technologie pomáhají spravovat, vyhledávat a shromažďovat potřebné informace a údaje v různém měřítku, od Twitteru a náhledů přes e-booky až po on-line encyklopedie".

Na zodpovězení otázky, zda internet přispívá vzdělanosti, či jí škodí, je zřejmě příliš brzy, jak připomíná český psycholog Lukáš Bilka: "Dá se říci, že vědomá a reflektovaná změna (chápání internetu ve vztahu ke vzdělanosti a informacím) v širší společnosti zatím neproběhla. Žijeme v době změny, to je zjevné. Zatím je naše zkušenost příliš afektovaná."

Pravděpodobně nejdůležitější je tedy nenechat se zatáhnout do podobných debat příliš hluboko (nebo naopak příliš povrchně), ale všímat si konkrétních dopadů nových technologií i jejich možností. Je nepochybné, že za pouhých dvacet let jsme objevili pouze nepatrný zlomek toho, co internet nabízí. Na jednu stranu má negativní dopady na vzdělanost a trivializaci znalostí, které si musíme být vědomi. Na druhou stranu dává šanci pro vznik férovějšího a otevřenějšího přístupu k informacím a hodnotné spolupráci.

"Abychom povzbudili intelektuální hloubku, nemá cenu nadávat na Google nebo PowerPoint," uzavírá Steven Pinker. "Zvyk hluboce rozvažovat a analyzovat informace v souvislostech a smysluplně argumentovat, to nepřijde mimochodem. Vyžaduje to speciální instituce (univerzity) a speciální typ činnosti (analýzu, kritiku, debatu). A ty se magicky neobjeví tím, že vám někdo hodí knihu do klína, ani automaticky nezmizí s příchodem internetu."

Zdroje:

• Jste díky Internetu chytřejší? (WSJ, anglicky)
• Cena za závislost na technologiích (NYT, anglicky)
• Ne, Internet z vás hlupáky neudělá (TechCrunch, anglicky)
• Vyhledávání pro hlupáky (NYT, anglicky)
• Palčivá otázka: dělá z nás internet hlupáky? (anglicky)
• Jak internet změnil váš způsob myšlení - odpovědi expertů (anglicky)
• Komiks: Huxley vs. Orwell (anglicky)
• Ohlupuje nás Google? (anglicky), Dělá z nás Google hlupáky? (PEW, anglicky)
• O masových médiích (NYT, anglicky)
• Postman, N. (1987). Amusing Ourselves to Death. London: Methuen
• Postman, N. (1993). Technopoly. New York: Vintage Books
• Goldacre, B. (2009). Bad Science. London: Fourth Estate
• Sunstein, C. R. (2006). Infotopia. New York: Oxford University Press