Pokud si myslíte, že cenzura internetu je v současné době možná jen v zemích s tvrdým komunistickým režimem, pak se hluboce mýlíte. Praktickou ukázku, jak lze kontrolovat obsah internetu, totiž předvedla jedna z členských zemí NATO. Blíží se doba temna?
Pro některé provozovatele tureckých webových serverů zřejmě ano. Místní legislativci totiž doplnili mediální právo o jisté části týkající se internetu, a postavili tak webové stránky naroveň ostatním informačním médiím, jakými jsou např. rozhlas a televize. Z tohoto zákona mimo jiné vyplývá nutnost být oficiálně registrován jako vydavatel a také povinnost denně zasílat tištěné kopie publikovaných materiálů do příslušné regionální kanceláře určeného státního orgánu – turecké obdobě naší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Tento orgán tak prakticky získal neomezenou kontrolu nad publikovaným obsahem. Mezi další zákonem stanovené podmínky patří i nutnost jmenování zodpovědného redaktora, jehož věk musí činit minimálně 21 let a který musí mít minimálně úplné středoškolské vzdělání.
Proti kontroverznímu zákonu se samozřejmě okamžitě zdvihla vlna protestů, a to nejen z řad provozovatelů internetových serverů, pro které tato legislativní úprava může v nejhorším případě znamenat konec jejich existence. Doposud totiž byla turecká internetová média jediná, která se odvážila kritizovat vládu a zveřejňovala i materiály odmítané tištěnými periodiky. Shodný názor s poskytovateli obsahu mají poskytovatelé připojení k internetu i samotní uživatelé internetu, kterých je nyní v Turecku přibližně pět milionů. Ti se navíc domnívají, že toto legislativní opatření bude mít výrazně negativní vliv na rozvoj internetu v Turecku a rozvoj tamní ekonomiky. Navíc, jak se zdá, doposud neexistuje závazný právní výklad. Zákon totiž zakazuje šíření „falešných“ a „lživých“ zpráv, přičemž přesně nedefinuje, co je to falešná či lživá zpráva. Není také zcela jasné, jak velká část obsahu pod tento zákon spadá. Někteří právníci totiž tvrdí, že jeho platnost pokrývá např. i obsah diskusních fór. V současnosti tak nikdo neví, co je legální a co není – a vzniká prakticky neřízený chaos.
Evropská unie, ke které chce Turecko přistoupit, však podobné zákony odsuzuje a považuje je za neslučitelné se stávající legislativou v rámci společenství. Díky těmto faktům také došlo k tomu, že turecký prezident Ahmet Necdet Sezer požádal Ústavní soud o přezkoumání tohoto zákona. Zákonná lhůta, ve které musí turecký Ústavní soud o této kauze rozhodnout, může činit až jeden rok a po tuto dobu zůstává zákon v platnosti…
