Žijeme v době, kdy si několika dotyky na displeji můžeme vybrat ze stovek tisíc alb a přehrát si je v nejlepší dostupné kvalitě, leckdy i v podobě studiového masteru ve vysokém rozlišení. Přesto stále roste navrácená obliba technologie představené v roce 1948. Pro poslech jednoho konkrétního alba musíte fyzicky vlastnit a do rukou uchopit 30cm desku, vyjmout ji ze dvou obalů, vyvarovat se jakéhokoli dotyku záznamové plochy, opatrně ji položit na talíř gramofonu, očistit karbonovým kartáčkem a pak teprve zahájit poslech.
Podivné? Možná trochu. Ale pochopitelné. Výše popsaný proces má své kouzlo a je dost často přípravou na klidný soustředěný poslech, při kterém hudba není kulisou, ale hlavním objektem zájmu. Zároveň si během poslechu můžete prohlížet velkoformátový obal desky, často umělecky zpracovaný a leckdy doplněný rozsáhlým bookletem. Je to jiné než ťupnout na displej telefonu a spustit nehmotný datový stream.
