"Už jsem absolvoval hodně rozhovorů, ale s něčím takovým na mě ještě nikdo nepřišel," uvítal mě ředitel IFPI ČR Karel Kučera, obdivujíc digitální diktafon Philips. Sedli jsme si ke kulatému stolu, sekretářka přinesla voňavé presso se smetanou a interview mohlo začít. Téma: budoucnost českého hudebního trhu, ochrana CD, internet.
I přes slibný vývoj zaznamenal český hudební trh v loňském roce opět výrazný propad. Kde hledat jeho hlavní příčiny?
Ano, počet prodaných kusů klesl o necelých 21 %, tržby pak o 26,5 %. Na trhu se přitom vyskytovalo přibližně stejné množství titulů jako v roce 2001. Nejvíc se na sestupném trendu podepisuje neskutečný fenomén pirátství, což dokumentuje i obrovský nárůst odhalených případů pirátství - za loňský rok 763, tj. o 200 případů více než v roce 2001. Mnohem více se zabavují enormní objemy CD (až 70 tisíc pirátských disků), daří se odhalit i distribuční a výrobní místa sítí organizovaného zločinu. Zhruba dalších 50 % příčiny poklesu je domácí kopírování. Pramení to ze snadné dostupnosti prázdných médií. Není problém je sehnat za 5 korun, z čehož máme podle autorského zákona 2% část na vykrytí autorských práv, tedy asi 10 haléřů pro výrobce a umělce, což je pochopitelně nedostačující. V současné době jsme zahájili určité kroky, abychom změnili percentuální poplatek z prázdných nosičů na fixní částku ve výši přibližně 20 Kč, což už je smysluplná náhrada pro autory.
Nemůže být pokles trhu způsoben také tím, že na oficiální české hudební scéně je příliš komerce a málo umění a lidé jsou přesycení?
Hudební průmysl jako každé odvětví v tržním prostředí pouze reaguje na poptávku a nabízí pouze to, co lidé chtějí. Nevytváří vkus a nevychovává posluchače. Už jsem byl mnohokrát tázán, jak je možné, že se na všech rádiích hraje totéž a skutečně kvalitní muzika se nikam nedostane? Bohužel je to tím, že na našem trhu je poptávka právě po tom, co se hraje na komerčních stanicích. Když se podíváte na hitparády prodejnosti, uvidíte, že to jsou přesně ty tituly, které rotují v rádiích.
Slušela by alternativní hudební scéně větší propagace než jen Radio 1?
Určitě, byl bych pro všemi deseti, aby tu byla stanice se současnou rockovou produkcí, byl bych pro, aby vzniklo celoplošné rádio orientované na taneční muziku. V dnešní době však například pražské Express Rádio, které hraje velmi kvalitní současnou hudbu, stojí před otázkou další existence. Průzkumy poslechovosti totiž přišly s tím, že toto rádio nikdo neposlouchá, což je pochopitelně naprostý nesmysl. Bohužel, kvůli komerčnímu zájmu ať už rádií nebo příslušných orgánů, které existenci stanic povolují a předávají licence, jsou projekty orientované na kvalitní produkci zašlapány v samém zárodku. Je to velice špatné, ale poptávku na mediálním trhu ovlivnit nedokážeme. My ale všem typu Radio 1 nebo Express držíme palce, protože je to jedna z cest, jak může hudební průmysl dokázat, že není tak zkostnatělý a umí začít reagovat na to, co je preferencí hlavní cílové skupiny, což je mládež do 25 let.
Souhlasíte s tím, že ochrany hudebních CD namísto snížení pirátství svým omezením zákazníky spíš přiměly, aby se po hudbě poohlédli jinde?
Verze, které se do současné doby používaly, převážně Cactus 100 izraelské firmy MidBar, definitivně. Já osobně jsem prohlásil, že Cactus 100 se choval jako virus, který poškozoval zákazníka, a myslím si, že díky mému přičinění došlo k tomu, že v ČR všichni hudební vydavatelé od jeho používání upustili. Řešili jsme ten problém i s Českou obchodní inspekcí ze začátku loňského roku a upustili jsme od uvádění chráněných CD na trh. Nicméně zhruba pár měsíců poté přišel další systém Cactus 200, který podle přesných analýz byl přehratelný na 499 přehrávačích z 501 testovaných. Ukázalo se však, že například autopřehrávače Grundig ve vozech Škoda nebyly schopny toto CD přehrát, takže jsem opět všem vydavatelům doporučil, aby stáhli používání tohoto softwaru. V tuto chvíli čekáme na to, až bude vytvořen systém, který umožní, aby CD šlo přehrát "i na ledničce, pokud tam bude šuplík, do kterého by se dalo dát", bude člověku umožňovat pořídit max. 3-4 osobní, dále nešiřitelné kopie z toho CD, nebude jakýmkoliv způsobem narušovat práva spotřebitele a měl by splňovat určité očekávání v kvalitě poslechu. Do té doby já se k ochraně stavím tak, že by se neměla používat, protože v některých případech skutečně může zákazníka vést k tomu, že by přestal originály kupovat.
Máte od vydavatelství nějaké zprávy o tom, jakou ochranu a v jaké míře budou letos na vydaná CD aplikovat?
Nemáme bohužel přesný přehled, ale věříme, že podíl chráněných nosičů na trhu bude letos minimální. Všem vydavatelům v ČR jsme doporučili, aby současné systémy nepoužívali, dokud nebudou 100% nezávadné pro spotřebitele. Je to pro nás důležité z pohledu toho, že pokud vydavatelé přistoupí k aplikování takových ochran, které do určité míry poškozují zákazníka, tak se vystavují nebezpečí stíhání ze strany České obchodní inspekce, která má ve své náplni chránit zájmy finálního spotřebitele. Doufám, že firmy nebudou riskovat svou dobrou pověst a špatné PR prostřednictvím uvedení těchto CD na trh pro finálního zákazníka.
Hudební fanoušci u nás nyní prakticky nemají možnost získat legálně třeba jen jednu písničku, která se jim líbila v rádiu. Oživení singlového trhu asi můžeme čekat až s přechodem na elektronickou distribuci?
Myslím si že ano, určitě by neměla chybět sekce, která bude nabízet jednotlivé songy a možnost vytvoření si vlastní kompilace, řekněme, za určitý příplatek oproti normálnímu downloadu, který se týká celkových materiálů toho kterého umělce. Nicméně, co se singlového trhu týče, tady musíme vidět to, že v ČR singlový trh jako takový nikdy neexistoval. Ačkoliv tu byly od první poloviny 90. let singly tak, jak jsou nabízeny v Británii, kde je obrovský singlový trh a není výjimkou 500 nebo 600 tisíc prodaných kopií od jednoho titulu, v ČR toto neexistuje. Zčásti díky tomu, že v našem kulturním dědictví není hudba vnímána tak jako v Británii nebo Francii, kde má obrovskou tradici.
U nás singly v masovém měřítku prakticky skončily se zánikem malých vinylů...
Je to asi pravda. Sám mám ještě několik malých singlových vinylů, co v období komunistického hudebního průmyslu stály 12 korun. Chápu, že v dnešní době je pro lidi singl zahraniční skupiny za 299 korun neatraktivní. Jsou tam tři tracky plus nějaké video, co si může člověk přehrát na počítači, v porovnání s finálním produktem, tedy albem, které se pohybuje kolem 500/600 korun, se cena singlu zdá samozřejmě velká a nepřiměřená a zákazníci ztrácejí jakýkoliv důvod pro případnou koupi.
O hudebním průmyslu se mluví jako o strnulém kolosu, který zaspal dobu a nezachytil nástup internetu. Kdy podle vás proběhne zákazníky tolik požadovaná reforma odvětví?
Já sám jsem přesvědčen, že v internetu je největší budoucnost pro distribuci hudby. Odhaduji, že do třech let bude tak o 50 % méně maloobchodu než v současnosti, a to i v České republice. Elektronická distribuce bude nastupovat i díky snižování věku hlavní cílové skupiny a její preference, co se získávání informací týče, se budou přesouvat k té elektronické cestě. Hudební průmysl v uplynulých zhruba pěti letech investoval milionové částky do funkčního internetového distribučního systému, který by dokázal pokrýt poptávku a potřeby zákazníků, kteří shánějí hudbu jen na internetu. Situace je však akuálně stále velice složitá, protože je tu obrovská konkurence v podobě nelegálních sítí typu KaZaa, Gnutella a dalších. Nicméně v tuto chvíli existují minimálně dva velice dobře fungující servery s legální nabídkou Listen.com a Pressplay.com, o nichž bohužel stále ví velice málo lidí. Přitom nabízejí neomezené stahování hudby za, myslím, velice rozumný poplatek 10 dolarů měsíčně. Problém je samozřejmě v tom, že žádný server nemůže mít globální hudební produkci, nehledě na to, že někteří interpreti svou hudbu v elektronické distribuci prostě mít nechtějí.
K internetu se hledí s nadějí na nižší ceny hudebních děl. Ze sousedního Německa zase probleskly zprávy o snaze snížit DPH na nosiče. Začíná se blýskat na lepší časy?
Internetová distribuce musí muziku zlevnit. Vezměte si, že na té placce, co si koupíte v krámě, máte jen 25 % maloobchodní marži. To je vůbec největší část ceny z CD, která jde jednomu subjektu. Dále je tam část 27 % pro vydavatele, autory a výkonné umělce dohromady. Dalších sedm procent spolkne distribuce fyzických nosičů. Velkým problémem je vysoké zatížení DPH. Naše centrála v Bruselu usiluje o snížení DPH v rámci Evropské unie. My tyto kroky kopírujeme a již jsme zahájili přípravy k jednání s českou stranou ohledně snížení DPH.
Zmínil jste 27% podíl z ceny na autorské odměny - častá otázka je, kolik vlastně z jednoho prodaného CD dostane samotný interpret?
Co se týče podílu pro umělce, vydavatele a autory z ceny jednoho cédéčka, tak na základě kolektivní smlouvy s OSA autoři dostávají vždy 9,009 % z této 27% částky. Autory v tomto případě rozumíme skladatele a textaře. Další částky se dělí mezi výkonného umělce a vydavatele, a závisí to vždy na jednotlivé smlouvě s daným umělcem. Pokud se jedná o známějšího umělce, může brát větší část z oněch 2/3, jedná-li se o začínajícího umělce, kde vydavatel hodně investuje na začátku a musí si investice vykrýt, většinou má větší podíl než umělec. Pokud je výkonný umělec úspěšný a postupuje svými alby nahoru, pak se upravuje i poměr těch jeho peněz, které z CD dostává. U hudebních skupin, které si svou produkci píší sami, je tu pouze podíl vydavatele a umělci a autoři se spojí v jednu položku.
Přinese snížení DPH skutečně tolik očekávané zlevnění fyzických nosičů na českém trhu?
Ano, pokud se nám podaří prosadit snížení sazby DPH, tak už máme příslib od všech vydavatelství, že to 100% promítnou do doporučené maloobchodní ceny. Ta by se tak měla snížit o 80 až 100 korun, což je myslím rozdíl poměrně znatelný.
Je ještě další cesta kromě snížení DPH? Co třeba nižší marže kamenných obchodů? Lidé si stěžují, že je hudba předražená a "kameníkům" předpovídají brzký zánik...
Co se úrovně maloobchodní marže týče, nemyslím si, že by maloobchodníci mohli přežít s 25% marží - prostě nemohli. V současné době - což je na škodu hudby a servisu tomu finálnímu zákazníkovi, protože ten prodej je hromadný - dochází k největšímu prodeji hudby v ČR prostřednictvím hypermarketů, které jsou v rámci svých politik mnohem vstřícnější v jednáních o snížení svých maloobchodních marží než specializované prodejny. Ty bohužel v některých případech z úplně nepochopitelných důvodů drží tu 25% marži a pak na hudební vydavatele křičí, abychom s tou krizovou situací něco udělali, že to takhle dál nejde.
Mezi veřejností jsou slyšet obavy, aby po snížení DPH nedošlo ke zmrazení cen na současné úrovni a tím pádem k větším ziskům článků, které se podílejí na distribuci CD...
To by bylo naprosto neospravedlnitelné. To je věc, kterou prakticky nemůžeme dopustit. Jednání ohledně snížení DPH jsou velice složitá, i stát po nás určitě bude chtít záruky, že se nižší DPH skutečně promítne do ceny. Jediným argumentem pro snížení sazby na CD je to, abychom opět přiblížili produkci finančním možnostem zákazníka v ČR. Pokud by si prodejci přirazili a drželi ceny na současné úrovni, tak jsme připraveni je přestat zásobovat. Hudební průmysl v současnosti dělá všechno pro to, aby způsob distribuce hudby odpovídal současným požadavkům zákazníků, a pokud to někdo do budoucna nepochopí, nebude mít šanci na přežití. Je jen logické, že pokud se hudební průmysl v České republice snaží dostat z krize, tak se na tom musejí podílet všechny složky, které z něj profitují.
