Poslední srpnový pátek v deset hodin dopoledne se ve společnosti GZ Digital Media v Loděnicích začala měnit žlutě obarvená vinylová hmota do podoby LP desek se sedmnácti skladbami z pera hudebníka Jana Lstibůrka a textaře Robina Krále. Během osmi hodin pak vylisovali 500 kusů desky Blázinec.
Fotogalerievýroba vinylových desek podrobněji obrazem |
Sáhnou po ní především fajnšmekři. "Pro vinylovou desku jsme vytvořili speciální master s vyšší dynamikou," prozradil mistr zvuku Marek Štifter. Pro CD totiž nahrávku prohnali kompresorem pro zvýšení střední hlasitosti, tak jak dnes velí producenti desek a co se stalo jakousi zvukařskou "módou".
Tento proces se negativně podepíše na dynamice, ale umožní skladby přehrávat v rádiích. Pokud by byla na CD plná dynamika (nižší střední hlasitost), skladba by pak mezi ostatními působila ve vysílání tiše a nezáživně.
Na vinylové desce, kterou si každý pustí doma sám a nastaví si hlasitost podle chuti, je dynamika oproti CD průměrně o 1,5 dB vyšší. A to je hodně.
A když jsme u rozdílů mezi CD a LP: na desce jsou basy nahrány monofonně, aby se do drážky "vešly" při zachování jejich hloubky a intenzity. Při poslechu to však nepostřehnete, nízké kmitočty se na rozdíl od výšek nešíří od reproduktorů směrově.
Autor hudby Jan Lstibůrek, autor textu Robin Král a zvukový mistr Marek Stifter při prvním poslechu čerstvě vylisované desky. Všimněte si legendárního zesilovače Transiwatt TW 140 Studio z dílen HI-FI klubu organizace Svazarm a sluchátek Sennheiser HD-414. To byla první otevřená dynamická sluchátka na světě.
Jak se vyrábí černá, tedy vlastně žlutá deska
Ačkoli bych v článku rád občas pro zpestření použil výraz "černá deska", nemohu. Deska Blázinec je totiž v netradiční žluté barvě. Na kvalitě to nic nemění, vinyl je v základu transparentní a i ta tradiční černá je výsledkem přisypání barviva. Žlutou barvu vybral grafik Petr Štěpán z praktických důvodů: byla to jediná barva, která byla v bookletu čitelná. Ostatní se ztrácely v podkladové grafice. Výběr odpovídá i symbolicky, když ve středověku byla žlutá považována za barvu bláznů.
Výroba vinylová desky je řemeslná a do překvapivé míry ruční práce. Vše začíná zhotoverním měděného nosiče, ze kterého se vyrobí matrice – „deska“ s negativní záznamovou drážkou, ze které se výsledné vinylové desky budou kopírovat.
Autor textů Robin Král, autor hudby Jan Lstibůrek a mistr zvuku Marek Štifter v odrazu na měděné desce budoucí matrice.
Záznamovou drážku (mechanický záznam zvuku, který je v gramofonu snímán diamantovým hrotem na chvějce přenosky) na měděný nosič diamantovým nožem vyrobí nahrávací souprava. V Loděnicích mají stroj od německého výrobce Georg Neumann GmbH, což je firma, která spolu se společností TelDec (Telefunken-Decca) metodu přímého masterování do kovu vymyslela.
Dříve se totiž dělal master z akrylátové fólie, která se sice lépe "opracovává", ale ve výsledné drážce zanechá výraznější statický šum. DMM (Direct Metal Mastering) má i své odpůrce, podle kterých má oproti masterování do akrylátu zkreslenější vysoké kmitočty.
Zde se připravuje signál pro vyřezání matric. Systém propočítává potřebný odstup drážek a kontroluje, aby ve zvuku nebyly prvky, které by při přehrávání způsobily zkreslení.
Nahrávací souprava vyřezává DMM nosič. Tato deska by šla přehrát v gramofonu, ale v Loděnicích se použije pro výrobu negativních forem, na kterých se pak lisují finální desky.
Před samotným "vyřezáním" drážky je potřeba připravit nahrávaný signál.
Hudební záznam, dodaný studiem, se nahraje do počítače a prožene analýzou ve speciálním, na zakázku vyrobeném softwaru. Ten dokáže vygenerovat virtuální podobu finální záznamové drážky a ukáže, zda a kde je potřeba signál upravit, aby při přehrávání nepůsobil zkreslení. "Dříve zvukaři věděli, co si mohou v analogovém záznamu dovolit. Dnešní hudba ale někdy obsahuje prvky, které by při snímání drážky gramofonovou jehlou působily problémy. Ty zde musíme korigovat," řekl nám Ladislav Kuss, který stojí za lisováním desek v Česku od samého začátku.
Zde se na měděný nosič s hotovým záznamem galvanicky nanáší silná vrstva niklu. Tímto procesem vznikne dokonalý negativ - lisovací forma.
Systém také rozvrhne optimální rozteč drážek, která je přizpůsobena charakteru nahrávaného materiálu.
Upravený signál pak putuje do nahrávací soupravy, kde v reálném "přehrávacím" čase vznikne měděný nosič. Ten poté putuje do chemické laboratoře, kde se na ní pomocí galvanoplastiky nanese vrstva niklu. Ta se poté od měděného nosiče "odloupne" a vznikne tak dokonalý negativ (= matrice) a tedy lisovací forma.
Negativní forma, na které se budou lisovat finální desky. Jsou vždy potřeba dvě - jedna pro stranu A, druhá pro stranu B.
Lisovací formy pro obě strany desky se vloží do lisu, jehož obsluha je víceméně manuální. Dávkovač vytvoří dávku roztaveného vinylu a obsluha (např. paní na snímku) jej v rukavici vloží do lisu. Z každé strany přitom položí připravenou etiketu, která se tak k desce trvale a především zcela koncentricky přilepí.
Dávce roztaveného vinylu v lisovně nikdo neřekne jinak, než koláček.
Do lisu se vloží "sendvič" v pořadí etiketa - koláček - etiketa a za několik desítek sekund je na světě nová deska.
Z lisu již sice vyjde v podstatě hotová deska, avšak lemovaná zhruba dvoucentimetrovým pruhem přebytečného vytlačeného materiálu, který je potřeba odříznout.
Lisováním mezi negativními formami z koláčku vznikne deska.
Odříznutí "límečku" z přebytečného vinylu.
Po odříznutí zbytků a začistění okrajů je deska v podstatě hotová. Desky jsou uloženy do plastových krabic a putují do kompletačního centra.
A je hotovo. Desku už stačí jen zabalit, vybalit a vložit do gramofonu. Vpravo vidíte odřezky okrajů z přebytečného vinylu.
Tam se sejdou vnitřní sáčky (často sloužící jen jako ochranné) i z tiskárny připravené a slepené vnější obaly a další dodatečné komponenty jako plakáty, inserty a podobně. Balení je také ruční práce, desky z krabic vyndavá rameno s podtlakovým úchopem, do sáčku a obálky je však ukládá lidská ruka.
Na křest a speciální koncert se můžete přijít podívat do La Fabriky desátéhoo září - více zde.
