Do klubu, který je doma v Chomutově, ho doporučil bývalý perštejnský kouč Pavel Třešňák. Ten vede slovenský národní tým. Volejbalu se začal Vokál věnovat až v patnácti letech. Kromě toho plaval, dělal atletiku, zkusil si i basketbal. Když se během jediného roku vytáhl o čtyřicet centimetrů, bylo rozhodnuto: zůstane pod sítí. „Měl jsem problémy, jak jsem rychle vyrostl. Ale dostal jsem se z toho. Překvapení byli i spolužáci, nestává se to často,“ vypráví.
Nyní měří 208 centimetrů, v Perštejně je o chlup nejvyšší. O centimetr méně má blokař Michal. U dorostu blokař, u mužů smečař a nakonec univerzál. Takovou pouť sestavou podstoupil. „ Většina trenérů dává vysoké hráče na blok, až Oravec mě v Prešově posunul na smeč. Využil moje kvality jinak, musím těžit z toho, že se vytáhnu za vysokým míčem,“ objasňuje. Dosah při smeči má 354 centimetrů, při bloku 333 centimetrů.
Jak říká, během studia na vysoké škole se volejbal teprve učil hrát. „Trochu jsem pinkal,“ tvrdí s úsměvem. Státnicemi v Prešově stvrdil magisterský titul, který ho opravňuje vyučovat fyziku a technickou výchovu. Na škole se seznámil s budoucí manželkou Jarjou, která nyní učí v Kadani na základní škole.
Jako cizinec si v Česku nepřipadá. „Jsem tu skoro jako doma,“ podotýká. „Česká liga je ale jiná než na Slovensku. Zdejší hráče neznám, seznamuji se, vštěpuji si jejich jména do paměti.“
V Prešově se mu prý dařilo trochu víc. Přikládá to změně prostředí, trenéra a spoluhráčů. „Dostanu se do toho, doufám, že co nejdřív. Začátky jsou vždy těžší,“ míní. Stejné je to i s Perštejnem, který mužstvo přebudoval. „Chce to čas, vyladit,“ zdůrazňuje Vokál, přezdívaný Zajo. „Druhá polovička soutěže bude okej,“ věří.
