Milan Čuda

Milan Čuda - Milan Čuda. | foto: MF DNES

Úspěšný manažer. Čuda získal osm medailí

České Budějovice - V září mu bude 66 let. Volejbalista Milan Čuda je oslaví odpočatý. Ke 31. květnu oficiálně jako manažer Volejbalového klubu České Budějovice skončil. "Do konce srpna neplánuji, že bych něco dělal," říkal včera odhodlaně. "Budu odpočívat, mám svůj program."

Není typem člověka, který by uměl ztratit celý den. Natož týdny a měsíce. V zimě jezdí na hory a nedá si pokoj ani v době, když už většina lidí lyže uklidí. S volejbalem začínal ve Slavii VŠ Praha.

"Byl to tehdy nejlepší klub v republice," pamatuje si dobře. Zahrál si druhou ligu za B-tým a přešel do Slavoje Bráník. Odtud si ho vytáhl trenér Karel Brož. " Dodnes jsme kamarádi," poznamenal.

"I když je mezi námi patnáctiletý věkový rozdíl." Karel Brož ho uvedl do volejbalu i do života, jak řekl. Vzal si mladého Čudu do Rudé hvězdy Praha v době, kdy mu chyběl rok do vojny.

Nakonec zůstal mladý hráč i po vojně. V lednu roku 1968 se s rodinou odstěhoval do Českých Budějovic. V té době za sebou měl i účast s reprezentací Československa na olympijských hrách 1964 v Tokiu, kde získal stříbrnou medaili. "Byla to první olympiáda s volejbalem v programu," vybavil si.

V Českých Budějovicích také hrával za Slavoj. V roce 1992 začal působit jako manažer klubu. Stále však pracoval ve Škodě. Už předtím volejbal organizoval.

"Baví mě to." Od 1. září 1994 byl manažerem z profese.

Když si měl vybavit nejsilnější vzpomínku, nehledal ji. Nebylo to nutné. "Celé období se nedá zapomenout," prohodil. "Začínali jsme vlastně na zelené louce," použil přirovnání. "S hráči i financemi."

Klub se za tři roky dostal do tuzemské špičky a volejbal v Českých Budějovicích, kde je i tak silným sportem, začal prožívat své nejlepší období v historii.

"Věděli jsme, že pokud se chceme dostat a udržet ve špičce, že musíme přejít k profesionalismu," připomněl tehdy nemyslitelnou věc. S Václavem Drhovským se pustil do dlouhodobé práce.

Ani to netrvalo zase tak dlouho a klub se dral nahoru. "To byl silný zážitek," vybavil si. "Podílela se na něm výborná atmosféra v klubu. Jeho vedení se pak neměnilo až do loňského roku." Sháněly se peníze a volejbal se učili mladí odchovanci klubu i neznámí hráči odjinud.

Za devět let od té doby Jihostroj získal osm medailí. Dva tituly, tři stříbra a tři bronzy. Hrál Final Four evropského Poháru CEV v Itálii. Z neznámých hráčů byli reprezentanti a z Jihostroje obvyklý a respektovaný finalista závěru ligy. Pravidelně hrál evropské klubové soutěže.

Přitom pro první medaili si klub došel nenápadně. Vyřadil velkého favorita Odolenu Vodu a vyhrál i jeden zápas finálové série v Ústí nad Labem. V Českých Budějovicích ale Ústí nic nepodcenilo a zvítězilo v obou utkáních.

Jak to všechno bylo? "Asi jsem se ocitl ve správný čas na správném místě," použije dnešní obvyklé přirovnání. "A jsem rád, že jsem u toho období mohl být." Za velké štěstí považuje, že se českobudějovický volejbal spojil s Jihostrojem Velešín. "To byl trumf.

Dneska má klub více než dvojnásobný rozpočet." Pamatuje si, jak s Jihočechy zatočil Zlín a sebral jim titul v době, kdy si mysleli, že jim ho nikdo nevezme.

Celé jižní Čechy věděly, že na volejbalisty nikdo nemá. "Ten titul jsme prohazardovali." Stalo se. Ale nebyl v tom odchod do historie. Klub se nezhroutil a znovu bojoval ve špičce. S Milanem Čudou, který si vždy věděl rady.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž