Není typem člověka, který by uměl ztratit celý den. Natož týdny a měsíce. V zimě jezdí na hory a nedá si pokoj ani v době, když už většina lidí lyže uklidí. S volejbalem začínal ve Slavii VŠ Praha.
"Byl to tehdy nejlepší klub v republice," pamatuje si dobře. Zahrál si druhou ligu za B-tým a přešel do Slavoje Bráník. Odtud si ho vytáhl trenér Karel Brož. " Dodnes jsme kamarádi," poznamenal.
"I když je mezi námi patnáctiletý věkový rozdíl." Karel Brož ho uvedl do volejbalu i do života, jak řekl. Vzal si mladého Čudu do Rudé hvězdy Praha v době, kdy mu chyběl rok do vojny.
Nakonec zůstal mladý hráč i po vojně. V lednu roku 1968 se s rodinou odstěhoval do Českých Budějovic. V té době za sebou měl i účast s reprezentací Československa na olympijských hrách 1964 v Tokiu, kde získal stříbrnou medaili. "Byla to první olympiáda s volejbalem v programu," vybavil si.
V Českých Budějovicích také hrával za Slavoj. V roce 1992 začal působit jako manažer klubu. Stále však pracoval ve Škodě. Už předtím volejbal organizoval.
"Baví mě to." Od 1. září 1994 byl manažerem z profese.
Když si měl vybavit nejsilnější vzpomínku, nehledal ji. Nebylo to nutné. "Celé období se nedá zapomenout," prohodil. "Začínali jsme vlastně na zelené louce," použil přirovnání. "S hráči i financemi."
Klub se za tři roky dostal do tuzemské špičky a volejbal v Českých Budějovicích, kde je i tak silným sportem, začal prožívat své nejlepší období v historii.
"Věděli jsme, že pokud se chceme dostat a udržet ve špičce, že musíme přejít k profesionalismu," připomněl tehdy nemyslitelnou věc. S Václavem Drhovským se pustil do dlouhodobé práce.
Ani to netrvalo zase tak dlouho a klub se dral nahoru. "To byl silný zážitek," vybavil si. "Podílela se na něm výborná atmosféra v klubu. Jeho vedení se pak neměnilo až do loňského roku." Sháněly se peníze a volejbal se učili mladí odchovanci klubu i neznámí hráči odjinud.
Za devět let od té doby Jihostroj získal osm medailí. Dva tituly, tři stříbra a tři bronzy. Hrál Final Four evropského Poháru CEV v Itálii. Z neznámých hráčů byli reprezentanti a z Jihostroje obvyklý a respektovaný finalista závěru ligy. Pravidelně hrál evropské klubové soutěže.
Přitom pro první medaili si klub došel nenápadně. Vyřadil velkého favorita Odolenu Vodu a vyhrál i jeden zápas finálové série v Ústí nad Labem. V Českých Budějovicích ale Ústí nic nepodcenilo a zvítězilo v obou utkáních.
Jak to všechno bylo? "Asi jsem se ocitl ve správný čas na správném místě," použije dnešní obvyklé přirovnání. "A jsem rád, že jsem u toho období mohl být." Za velké štěstí považuje, že se českobudějovický volejbal spojil s Jihostrojem Velešín. "To byl trumf.
Dneska má klub více než dvojnásobný rozpočet." Pamatuje si, jak s Jihočechy zatočil Zlín a sebral jim titul v době, kdy si mysleli, že jim ho nikdo nevezme.
Celé jižní Čechy věděly, že na volejbalisty nikdo nemá. "Ten titul jsme prohazardovali." Stalo se. Ale nebyl v tom odchod do historie. Klub se nezhroutil a znovu bojoval ve špičce. S Milanem Čudou, který si vždy věděl rady.
