Do Řecka jste se přitom těšil.
Až trochu později mi došlo, že jim nešlo o kvalitní práci, ale aby se o nich hodně psalo.
Co se stalo?
Přes veškeré problémy, že se jeden Američan nevrátil z mistrovství světa kvůli zraněnému ramenu, jsem s nimi začal dobře. Měli jsme pět vítězství a jedinou porážku u vedoucího Olympiakosu. Druhý Američan hrál dobře, můj krajan Kvasnička také. Jenže pak ho vyměnili za třetího Američana, takže jsem měl v jednu chvíli v týmu tři hráče z USA. Místo přihrávajícího smečaře koupili blokaře! Taková změna neměla koncepci. Byl jsem proti a brzy se situace vyhrotila .
Jak?
V momentě, kdy jsme hráli o první místo, hráči přitlačili na klub a přestali trénovat. A pak to už nemělo cenu, to není sport. Vše založili na zraněném Američanovi, jenže na Vánoce odjel a nevrátil se. Neplatili mu. A pak začaly moje soukromé problémy finančního rázu.
Ani vám nedávali mzdu?
Dostal jsem jen podpisový bonus, od té doby jen trable. V září nezaplatili, to jsem dostal až někdy v listopadu. O dalších penězích ani nemluvím. Když jsem si šel vybrat v prosinci vypsaný šek, banka mi ho neproplatila - nebyl krytý. Absolutní průšvih.
Před týdnem vydaly agentury zprávu, že vás Aris Soluň propustil. Tým byl pátý, z 15 zápasů prohrál jen čtyři.
Rozhodnutí padlo, když jsem zjistil, že klub neplatí ani za školu mého syna. Přitom jsem si to prosadil do smlouvy, byla drahá. V anglické škole se klukovi líbilo, ale nedostane ani vysvědčení. Jedině tak se škola může bránit.
Prohlásil jste, že si budete stěžovat u světové federace, že nejste trenér, kterého najedou jen tak na ulici. Platí to stále?
Navštívil jsem advokáta a řekl mi, že je vše jasné. Na 99,9 procenta nemůžu spor prohrát. Jenže soud se může táhnout tři čtyři roky. Při představě, že kvůli tomu budu létat do Řecka, je mi zle. Nechci si odrovnat zdraví. Nervovat se pro Řeky, kteří lžou, naslibují hory doly? Ne, to ne. Řecko je krásná země na prázdniny, na dovolenou, ale na práci jedna velká katastrofa.
Když odmyslíte finanční starosti, jaká je řecká liga?
Soutěž je vynikající, jedna z nejlepších. Může se rovnat s Itálií. Úroveň je daná tím, že vesměs všichni cizinci jsou kvalitní. Kluby je většinou platí, na rozdíl od domácích hráčů. I ty nejhorší celky můžou kdykoli porazit nejlepší. Každý zápas se hraje nadoraz před fanatickými diváky. To k tomu patří.
Jak se dá tedy hodnotit vaše několikaměsíční anabáze?
Vynikající zkušenosti, kterých si cením. Když se ale nejedná o Olympiakos Pireus, Panathinaikos Atény nebo Iraklis Soluň, nemá cenu tam chodit. Oni dělají volejbal opravdu kvalitně, bez starostí o peníze. Ostatní jsou podvodníci, kteří vás dřou, dokud to jde. Celkově je tam nepoměr veškerých tlaků.
Kolik na vás chodilo diváků?
Naše hala byla pro 2500 fanoušků, pokaždé vyprodaná, policejně uzavřená. Tak to chodilo všude. Obrovské derby jsme hráli s Iraklisem, fanoušci se mlátili.
Co vás čeká ve slovenské reprezentaci, kterou také vedete?
Právě jedu do Bratislavy, musím tam vyřídit, že narukuji v Perštejně. V květnu nás čeká kvalifikace na mistrovství Evropy. V té optice jsem zvědavý, co se děje s nahrávačem Mikulou. Budoucnost před sebou, nesmí si ji zkazit.
A do Perštejna jste poslal i dalšího Slováka Vokála.
Patří do širšího kádru reprezentace. Do Čech jsem ho doporučil, aby nasbíral zkušenosti. Vynikající zápas se mu povedl právě proti Řecku v Bardejově. Jenže Slováci mají na univerzálu hodně dobrých hráčů.
Prý máte ještě jednu pikantní zprávu z Řecka.
Slovenský blokař a univerzál Kravárik se rozhodl, že se na Řeky vykašle a bude hrát za Slovensko. Nabízeli mu řecké občanství, jenže řečtí hráči ho nechtějí a vedli proti němu velkou kampaň. Neskutečné pletichaření. V Iraklisu je nedotknutelný, jenže mezi Soluní a Aténami se vede politický boj i na volejbalové scéně. Kluby z Atén tedy zařídily, aby Kravárikovi pas před soutěží nevydali, aby Iraklis nemohl mít o cizince víc. Andrej se urazil a vypadá to, že se vrátí do slovenského nároďáku.
Až trochu později mi došlo, že jim nešlo o kvalitní práci, ale aby se o nich hodně psalo.
Co se stalo?
Přes veškeré problémy, že se jeden Američan nevrátil z mistrovství světa kvůli zraněnému ramenu, jsem s nimi začal dobře. Měli jsme pět vítězství a jedinou porážku u vedoucího Olympiakosu. Druhý Američan hrál dobře, můj krajan Kvasnička také. Jenže pak ho vyměnili za třetího Američana, takže jsem měl v jednu chvíli v týmu tři hráče z USA. Místo přihrávajícího smečaře koupili blokaře! Taková změna neměla koncepci. Byl jsem proti a brzy se situace vyhrotila .
Jak?
V momentě, kdy jsme hráli o první místo, hráči přitlačili na klub a přestali trénovat. A pak to už nemělo cenu, to není sport. Vše založili na zraněném Američanovi, jenže na Vánoce odjel a nevrátil se. Neplatili mu. A pak začaly moje soukromé problémy finančního rázu.
Ani vám nedávali mzdu?
Dostal jsem jen podpisový bonus, od té doby jen trable. V září nezaplatili, to jsem dostal až někdy v listopadu. O dalších penězích ani nemluvím. Když jsem si šel vybrat v prosinci vypsaný šek, banka mi ho neproplatila - nebyl krytý. Absolutní průšvih.
Před týdnem vydaly agentury zprávu, že vás Aris Soluň propustil. Tým byl pátý, z 15 zápasů prohrál jen čtyři.
Rozhodnutí padlo, když jsem zjistil, že klub neplatí ani za školu mého syna. Přitom jsem si to prosadil do smlouvy, byla drahá. V anglické škole se klukovi líbilo, ale nedostane ani vysvědčení. Jedině tak se škola může bránit.
Prohlásil jste, že si budete stěžovat u světové federace, že nejste trenér, kterého najedou jen tak na ulici. Platí to stále?
Navštívil jsem advokáta a řekl mi, že je vše jasné. Na 99,9 procenta nemůžu spor prohrát. Jenže soud se může táhnout tři čtyři roky. Při představě, že kvůli tomu budu létat do Řecka, je mi zle. Nechci si odrovnat zdraví. Nervovat se pro Řeky, kteří lžou, naslibují hory doly? Ne, to ne. Řecko je krásná země na prázdniny, na dovolenou, ale na práci jedna velká katastrofa.
Když odmyslíte finanční starosti, jaká je řecká liga?
Soutěž je vynikající, jedna z nejlepších. Může se rovnat s Itálií. Úroveň je daná tím, že vesměs všichni cizinci jsou kvalitní. Kluby je většinou platí, na rozdíl od domácích hráčů. I ty nejhorší celky můžou kdykoli porazit nejlepší. Každý zápas se hraje nadoraz před fanatickými diváky. To k tomu patří.
Jak se dá tedy hodnotit vaše několikaměsíční anabáze?
Vynikající zkušenosti, kterých si cením. Když se ale nejedná o Olympiakos Pireus, Panathinaikos Atény nebo Iraklis Soluň, nemá cenu tam chodit. Oni dělají volejbal opravdu kvalitně, bez starostí o peníze. Ostatní jsou podvodníci, kteří vás dřou, dokud to jde. Celkově je tam nepoměr veškerých tlaků.
Kolik na vás chodilo diváků?
Naše hala byla pro 2500 fanoušků, pokaždé vyprodaná, policejně uzavřená. Tak to chodilo všude. Obrovské derby jsme hráli s Iraklisem, fanoušci se mlátili.
Co vás čeká ve slovenské reprezentaci, kterou také vedete?
Právě jedu do Bratislavy, musím tam vyřídit, že narukuji v Perštejně. V květnu nás čeká kvalifikace na mistrovství Evropy. V té optice jsem zvědavý, co se děje s nahrávačem Mikulou. Budoucnost před sebou, nesmí si ji zkazit.
A do Perštejna jste poslal i dalšího Slováka Vokála.
Patří do širšího kádru reprezentace. Do Čech jsem ho doporučil, aby nasbíral zkušenosti. Vynikající zápas se mu povedl právě proti Řecku v Bardejově. Jenže Slováci mají na univerzálu hodně dobrých hráčů.
Prý máte ještě jednu pikantní zprávu z Řecka.
Slovenský blokař a univerzál Kravárik se rozhodl, že se na Řeky vykašle a bude hrát za Slovensko. Nabízeli mu řecké občanství, jenže řečtí hráči ho nechtějí a vedli proti němu velkou kampaň. Neskutečné pletichaření. V Iraklisu je nedotknutelný, jenže mezi Soluní a Aténami se vede politický boj i na volejbalové scéně. Kluby z Atén tedy zařídily, aby Kravárikovi pas před soutěží nevydali, aby Iraklis nemohl mít o cizince víc. Andrej se urazil a vypadá to, že se vrátí do slovenského nároďáku.
