Michalovič byl s 21 body nejúdernějším volejbalistou sobotního derby s Beskydami. Pomohl Ostravským urvat bod za prohru 2:3.
„Byly tam nějaké výpadky, ale pozitivní je, že jsme se po dvou prohraných setech vrátili do zápasu. Doufám, že další utkání bude zase lepší a doma předvedeme kvalitnější a hlavně stabilní výkon.“
Ostravští v sobotu od 18.00 hostí Příbram. Pak hrají v Benátkách nad Jizerou, doma s Brnem a základní část zakončí 2. března ve Zlíně.
„Pořád je možnost, abychom se dostali do předkola play off, což by bylo příjemné. Musíme však hrát na maximum,“ upozornil třiatřicetiletý Michalovič, který byl čtyřikrát vyhlášen nejlepším volejbalistou Slovenska a působil v prestižní italské sérii A1.
Co vám ukázal první zápas a úvodní tréninky s Ostravou?
Že je hodně věcí, na kterých musíme pracovat. Na přihrávce, na souhře s nahrávačem, ale doufám, že to nějak velmi rychle zvládneme a nasbíráme co nejvíce bodů.
Nahrávač Dawid Pawlun je mladý. Stihnete se sehrát?
Půjde to. Proti Frýdku-Místku to nebylo ideální, ale byly tam světlé momenty. K tomu se musím dostat do servisu, protože ten ode mne nebyl vůbec ideální. Pokud mi půjde, hodně to týmu pomůže.
Proč jste se rozhodl v závěru sezony pomoci Ostravě?
Je to náhoda. Byl jsem nějaký čas bez angažmá a nic se mi nerýsovalo. Chci se dostat do nějaké herní pohody, do hráčského zatížení, a tak jsem kontaktoval Tomáše Zedníka (manažera Ostravy). Dohodli jsme se, že zůstanu do konce základní části, což je asi měsíc. Pokud by vyšlo play off a nemusel bych nikam utíkat, dohrál bych sezonu tady.
V lednu jste chvíli trénoval s Karlovarskem. Je to tak?
Ano, tam jsme se nedohodli. Smůla byla, že se jim zranili dva smečaři, přičemž Kuba Ihnát šel na operaci. Museli hledat jiné řešení než vzít dalšího univerzála.
Tuto sezonu jste rozjel v italské sérii A3 ve Smartsystemu Fano. Čím to, že vám to tam nesedlo?
Měli obrovské ambice a mysleli si, že hned budeme vyhrávat všechny zápasy, že budu sbírat třicet bodů v utkání... Minulé léto jsem nebyl v nároďáku, a tak jsem tam přišel po pěti měsících v podstatě bez volejbalu. A týden před sezonou. I série A3 je celkem vyrovnaná soutěž. Nechtěli mi dát čas, abych se znovu dostal do tempa, takže jsme se rozešli. Ale byla to pozitivní zkušenost a tamějšímu celku držím palce.
Přece jen nebyl pro vás odchod do třetí ligy, byť italské, pád dolů?
Byl, ale v Itálii jsem se vždy cítil dobře, chtěl jsem se tam po delší době podívat (po odchodu z Ostravy působil v Itálii tři sezony, a to v sérii A1 v Latině a Calabrii a o soutěž níže v Ortoně). Ono to ve Fanu fungovalo, jen si nesedly některé detaily.
Ondřej Lach, Peter Michalovič a Jan Rodek (zleva) s medailemi v roce 2013
Kam jste se za těch skoro jedenáct let, co jste odešel z Ostravy, posunul?
Už se na volejbal dívám jinak, jsem takový rozvážnější. Když se něco ve volejbale nepodaří, už to tak neprožívám jako dříve. Vím, že jsou v životě o hodně důležitější věci. Člověk musí být vděčný, když je zdravý a fungují věci kolem. Volejbal je samozřejmě moje práce, je důležitý, musím se na něj soustředit, ale už to není můj jediný cíl jako v minulosti.
Jak vůbec vzpomínáte na nečekaný titul s Ostravou v roce 2013?
Jsou to super zážitky, finálové zápasy (s Českými Budějovicemi), celkově play off. V hale byla úžasná divácká kulisa. Od toho titulu jsem se odrazil do světa, kde jsem zažil vynikající i horší momenty, ale s tím, co jsem dokázal, mohu být spokojený.
