Marek Beer

Marek Beer | foto: VK ČEZ Karlovarsko

Beerovo pokání: Odcházel jsem jako mistr světa, ale dostal jsem za uši

  • 0
Odcházel, jak sám říká, trošku jako mistr světa, vrátil se s třemi rakouskými tituly, s dvěma šerpami českého vicemistra a s německým bronzem. Volejbalista Marek Beer už zase blokuje pod ústeckou sítí, v extralize chce svůj tým dotáhnout do play off.

„Před deseti lety na Facebooku vyskočilo, že jsem posílil Ústí, pak jsem tu hrál tři sezony, po sedmi letech jsem zpátky,“ spočítal 31letý blokař, který si mezitím udělal kolečko na štacích v Liberci, Innsbrucku, Alpen Volleys a v Karlovarsku.

Proč jste znovu v Ústí?
To bylo befelem od manželky. Jé, ta mě zabije! (smích) Jsem tu doma, bydlíme v Lovosicích. V Karlovarsku jsem měl ještě na rok opci, ale po nepodařené sezoně jsme se dohodli, že nebudeme pokračovat.

Jaká je vaše role v týmu?
Nějaké zkušenosti jsem za ty roky nabral, teď je potřeba je prodat, poradit, pomoct. Třeba s obranou. Je to jiná role než dřív, mám zodpovědnost. Líbí se mi to a naplňuje mě to. I marketingová práce pro klub. Vzal jsem do ruky telefon, sem tam něco natočíme, trošku pohneme se sociálními médii.

Jak se klub za sedm let posunul?
Baskeťáci přebrali halu, je pěkná, je tady regenerace, šatny se opravily, tedy zatím kromě té naší. U nás je kvalitní trenér Jakub Salon, jeho tréninky i vedení zápasů se mi líbí, máme nakoupené kvalitní hráče. Teď tu kvalitu přetavit v body.

Jak jste se za sedm let změnil vy?
Když jsem odcházel do Liberce, trošku jsem si myslel, že jsem mistr světa. Dostal jsem za uši a srovnal se. Doufám, že mám lepší všechny činnosti, že to nešlo dolů.

Užil jste si rakouskou etapu?
Čtyři super sezony! Nejdřív tři krásné roky, pak se žena se synem vraceli domů a já tam zůstal sám. Ale pořád šlo o dobrý ročník, uhráli jsme bronz v německé lize.

Jak to, že v německé?
To je unikátní. Je to oficiálně německý Unterhaching, tým Alpen Volleys, ale trénuje se v Innsbrucku a některé zápasy se tam i hrají. Na logistiku je to komplikované, města od sebe dělí dvě hoďky. Byli jsme pořád na cestách, ale jak jsem byl sám, neměl jsem čas přemýšlet, že nejsem doma. Kluci, co tam měli přítelkyně, to měli horší, remcali.

Proč jste šli do německé ligy?
Rakouská liga už byla Innsbrucku málo, za hodinu hotovo, to nikoho nebavilo. Sice mohli být v Lize mistrů, ale ty limity jejich ligy… Klub prostě chtěl hrát lepší volejbal. Německá liga je úžasná. Přijeli jsme do Berlína a spadla nám čelist, jak byla narvaná aréna. I na nás chodilo několik tisíc fanoušků.

Vrátil jste se i o tři tituly bohatší.
V Liberci jsme měli v lize každou medaili kromě zlaté, ale vyhráli jsme pohár, ve Varech prdlajs. A tři tituly v Innsbrucku byla povinnost; neuhrát to, tak nás asi upálí. Manželka si udělala titul na škole a já si ho musel pořídit v Rakousku.

Jako bývalý legionář jste si pod patronát vzal v Ústí cizince?
Trochu. Jsou fajn. Každý jiná povaha, ale se všemi se dá v pohodě mluvit. Bavíme se víc anglicky, většina z nás umí. A když někdo angličtinu tak neovládá, o to větší je pak sranda.

Vodíte cizince na české pivo?
Pivo viděli a mají ho zakázané! (smích) Chilana Parraguirreho a Američana Melchera jsem vzal na víkend k našim; první má na svém kontinentu pyramidy, druhý nejstarší kostel postavený asi před 30 lety. Teď viděli Český Krumlov, Budějovice, Hlubokou. Byli z toho u vytržení.

,

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž