Nasazené jedničky nakonec na turnaji plážových volejbalistek Prague Open prohrály s brazilskými sestrami Marií Clarou a Carol 1:2 na sety a nepovedlo se jim obhájit titul, skončily na devátém místě.
Kristýno, rozhodil vás úder do hlavy?
Rozhodil, byla to hrozná rána. Na druhou stranu už jsme prohrávaly o tři body a bylo by těžké to proti takhle rozehraným Brazilkám stahovat.
Jak jste se z té rány dokázala oklepat?
Snažila jsem se si vzpomenout na hokejisty, kteří dostávají takovéhle rány pomalu při každém doteku s pukem. Tak jsem si říkala, že mě to nemůže rozhodit. Na druhou stranu to bylo za stavu 14:11, kdy byly Brazilky hrozně moc nahoře, ten jeden balon už by extra nic nezměnil. Kdybych si mečbol nevykryla v autu nohou, možná mohlo být všechno jinak. Ještě tenhle nešťastný balon to všechno uzavřel tak úžasně, až je to k pláči…
Jak se cítíte nyní krátce po zápase?
Bolí mě za krkem, bolí mě hlava. Myslím, že to bude jenom takový lehký otřes a bude to v pořádku.
V prvním setu jste byli lepší, ale od skóre 9:9 ve druhém se zápas začal lámat na stranu Brazilek. Co se stalo?
Začaly jsme hodně špatně hrát v útoku, konkrétně já. Ony nám utekly o tři, čtyři body, rozehrály se a nepustily nás vůbec k ničemu. My jsme se neubránily, nezablokovaly, nechytily jsme se servisem, nic nefungovalo. Proti takovému týmu to pak vypadá, jak to vypadalo.
Jak berete deváté místo?
Top ten je vždycky solidní umístění. Na druhou stranu, chtěly jsme se dostat dál. Už jsme si trošku zavařily ve skupině, kdy jsme nepostoupily z prvního místa, proto jsme musely na takhle dobré Brazilky, které byly čtvrté nasazené, nastoupit už v osmifinále. Což je trošku naše chyba. Na druhou stranu jsme se rozehrávaly, každý zápas byl o trochu lepší. Myslím, že se pomalu nacházíme a na nadcházejících turnajích budeme hrát stabilněji.
Jak byste porovnala loňský a letošní turnaj?
Největší rozdíl je, že loni to bylo první místo a letos deváté. Na druhou stranu, diváci byli skvělí, tak jako byli skvělí loni, snažili se nás hrát dopředu. Musím říct, že my jsme daleko víc bojovaly samy se sebou. Divácká kulisa samozřejmě pomůže, pokud je člověk úplně v pohodě a potom mu dovolí, aby ho to táhlo dopředu. My jsme se soustředily víc na sebe a možná jsme ani divákům nedaly prostor, aby nás trošku víc povzbuzovali. Byly jsme uzavřené samy v sobě. Ale turnaj to byl krásný, jsem strašně ráda, že Praha tenhle turnaj má, že máme tu šanci hrát před domácím publikem, před rodinou, před přáteli. To, že jim neukážeme znova ten nejlepší výkon, nás samozřejmě mrzí, na druhou stranu doufám, že i tak ocení, co jsme předváděly.
Doma na vás ale zároveň byl větší tlak. Bylo to svazující?
Určitě ta situace nebyla jednoduchá, ten tlak je obrovský. Snažíme se si to nepřipouštět, na druhou stranu podvědomě ho přece jenom cítíme. Pro nás je to první turnaj, to je taky něco jiného. Vloni jsme byly rozehrané, mohly jsme očekávat, kde je naše maximum, minimum. Přijde mi, že letos jsme se do toho dostávaly. První dva zápasy nebyly z naší strany nic moc, i z toho pohledu to bylo docela těžké. Předvést se před domácím publikem a obhajovat titul je něco, co se nedělá snadno. Jak vidíte, tak se nám to nepodařilo.
Bylo znát tréninkové manko způsobené nemocemi?
Byly jsme nemocné dohromady skoro měsíc. Markéta brala tři týdny antibiotika, já jsem taky proležela deset dní s nějakou virózou. Určitě jsme neměly natrénováno, jak bychom si představovaly. Musely jsme zrušit jeden tréninkový kemp v Turecku, kam jsme měly jet s velmi dobrými týmy. Takže nám to přípravu hodně narušilo. Na druhou stranu, to ke sportu patří, my se na to nechceme vymlouvat. Fyzické síly je možná třeba načerpat stejně jako sebevědomí, které nám přichází s dobře zahranými zápasy i dobře zahranými balony. Kvůli pauze jsme jich ještě neměly tolik.
Kdy vyrážíte na grandslam do Moskvy?
V pondělí, ve středu začíná hlavní soutěž. Měly bychom hrát všechny grandslamy a turnaje major. Podle toho, jak se nám bude dařit, uvidíme, jestli budeme hrát i turnaje série Open.
Sluková: Zklamání? Tak bych deváté místo nebrala Kristýna Kolocová a Markéta Sluková (vpravo) na turnaji Prague Open. Kdekdo od nich po loňském vítězství čekal obhajobu, Markéta Sluková ale říká: „I když jsme loni vyhrály, tak těžko můžeme říkat, že bychom sem šly s tím, že všechno kromě výhry je zklamání. Já bych deváté místo jako zklamání nebrala.“ Uvědomuje si však, že postup do čtvrtfinále nebyl daleko, po prvním setu se zdálo, že mají české hráčky herně navrch. „Ale ve druhém setu Brazilky trochu změnily taktiku, zatlačily na příjmu a my jsme nebyly schopné z toho skórovat. Pak jsme na ně nenašly v druhém setu zbraň a nechaly jsme je rozehrát. I tak jsme na ně měly, takže je to škoda,“ říkala Sluková. „Ale nehrály jsme tady nějakou vynikající hru. Je to náš první turnaj sezony po 7-8 měsících bez soutěže, takže to bylo znát. Ale ke konci se hra zlepšovala, to je pozitivní.“ |
