Také letos se Západočeši prodrali až do semifinále play-off, prvně s výhodou domácího prostředí v zádech a byť na tým poskládaný někdejším reprezentačním univerzálem a v současné době šéfem klubu Jakubem Novotným tentokrát nevyšla žádná z extraligových medailí, byla pro Karlovarsko právě nedávno skončená sezona tou vůbec nejúspěšnější v historii klubu a pro tohle tvrzení existují pádné argumenty.
Čtvrtfinalisté v evropském Poháru CEV, čtvrtí v extralize, druzí v domácím poháru... „To bylo naše vůbec první finále,“ připomíná s úsměvem šéf klubu Jakub Novotný vůbec první finálovou účast klubu a zároveň další medaili do před třemi lety založené sbírky.
„Zase jsme se posunuli o kus dál, takže můžeme být spokojení. Splnili jsme cíle, které jsme si vytyčili před začátkem sezony,“ říká.
Jaké cíle to byly?
V extralize jsme chtěli znovu do semifinále. Tajně jsme mysleli i na finále, to se sice nepovedlo, ale celkově jsme s výsledky spokojení. V domácím poháru jsme chtěli postoupit do finále a to se povedlo, stejně jako dostat se v evropských pohárech co možná nejdál.
Že se ale dostanete až do čtvrtfinále... Kdo by to do vás řekl, že se postaráte o nejvýraznější stopu českého volejbalu v pohárové Evropě za poslední desetiletí.
To byla fantazie. A pro nás super zážitek, po sportovní stránce i v rámci dalšího budování klubu. Bylo to jedno velké dobrodružství, museli jsme na to pokaždé sehnat peníze, vyřídit víza do Ruska. Jako klub jsme získali spoustu dalších zkušeností. Na jednu stranu jsme se těšili, na druhou trochu báli, jak zaplatíme zas to další kolo. Nakonec se nám to vždycky nějak povedlo, ale musím říct, že bez podpory města Karlovy Vary a Karlovarského kraje bychom na tohle nemohli ani pomyslet a za jejich podporu jim taky moc a moc děkuju.
Na druhou stranu, pro region byla vaše jízda pohárovou Evropou taky slušná reklama.
Budujeme značku a tohle jsme potřebovali. Klubu to udělalo velké jméno. Dnes se na nás díky tomu obrací manažeři hráčů z Evropy, kteří o nás předtím ani nevěděli.
Pro klub to byla v Evropě premiéra, pro vás samotného až tolik ne. Jako volejbalový internacionál jste si zahrál v nejlepších soutěžích světa a taky jste se něco nacestoval. Zavzpomínal jste si na to třeba teď proti Surgutu, cestou na Sibiř?
Já byl ještě dál, až v Novosibirsku. Byl jsem i v Kazani, Bělgorodu, Moskvě... Rusko znám jako hráč opravdu dobře. Strašně dlouho se tam cestuje a je s tím spojená spousta vyřizování, včetně víz, to jsem si teď jako funkcionář zažil vůbec poprvé. No a pak tam přijedete, dostanete za padesát minut 0:3 a můžete se vrátit zpátky domů.
To vás teď ale nepotkalo, návraty z pohárové Evropy jste si mohli užívat. I ze Sibiře, v Surgutu jste vyhráli 3:1.
Pro nás super, ale jen tak někomu se to tam nepovede.
Estonský Tallinn, finská Kokkola, ruský Surgut. Z pohárové Evropy vás nakonec vyprovodilo až francouzské Tours ve čtvrtfinále.
Ukázali nám, jak se to hraje, prostě nás spláchli. Ale na druhou stranu, vypadli jsme s těmi nejlepšími. Celý Pohár CEV vyhráli, ve finále porazili i Trento, které je teď ve finále italské ligy. Na téhle úrovni je u klubů už hrozně znát jejich ekonomická síla, co si budeme nalhávat.
Silná byla letos v extralize i semifinálová čtyřka. Základní část skvěle sedla Kladnu, za nimi v tabulce jste byli hned vy a až pak tradiční rivalové - Liberec jako obhájce loňského titulu a čerství mistři z Českých Budějovic, kteří vás vyřadili v semifinále.
Prohráli jsme sice 2:4 na zápasy, ale bylo to vůbec poprvé, co jsme v semifinále uhráli dva zápasy. A mohly být i tři, mohli jsme vyhrát i ten třetí, chcete-li druhý domácí. Trestuhodně jsme jej ale zahodili.
Pak by se celá série možná vyvíjela jinak.
Možná. Ale Českým Budějovicím rostla forma kolo od kola. Přežili svou klinickou smrt ve čtvrtfinále s Příbramí a nakonec přešli přes nás a ve finále i přes Kladno. Mistry jsou zaslouženě.
A jaká je podle vás úroveň extraligy obecně?
Jde nahoru. Postupně začínají prosakovat informace kdo kam půjde a podle toho můžu už teď říct, že příští rok bude nejvyšší soutěž zase o něco silnější.
Včetně vás? Dají se čekat v létě znovu výrazné změny na soupisce?
Až do těch zranění nám letos kádr fungoval výborně, není důvod něco výrazně měnit. Soupisku jsme moc neobměňovali ani před touhle sezonou. V plánu jsme měli udělat dva hráče, ale kvůli tomu, že nám odešel Donovan Džavoronok, jsme nakonec brali tři, museli jsme na to nějak zareagovat.
Své klíčové hráče tedy přes léto udržíte pohromadě?
Můžu prozradit, že se nám podařilo podepsat smlouvy s Ondřejem Hudečkem a Tomášem Širokým, smlouvu jsme prodloužili Henrimu Treialovi, zůstává i Marek Zmrhal, Michal Kriško nebo Daniel Pfeffer. Tedy většina hráčů, na kterých jsme v sezoně stavěli, zůstává pohromadě. Jediné, na čem teď pracujeme, je rozšíření kádru. V tom množství zápasů (i s pohárovou Evropou celkem sedmačtyřicet) mít jen jednoho univerzála, to prostě nestačí.
Jakub Novotný
To se ostatně ukázalo v semifinále extraligy, kdy jste neměli odpovídající náhradu za zraněného Kriška.
Na to jsme asi taky dojeli. A chceme to zlepšit. Na druhou stranu si uvědomujeme, že ekonomická síla Českých Budějovic a Liberce je o trochu větší, ale nemíníme se za to schovávat. musíme to prostě vymyslet tak, abychom jim byli schopni konkurovat.
Jestli chcete tip na skvělého univerzála, tak bych jeden měl. Jakuba Novotného, asi ho budete znát. Nevíte, proč nenaskočil do semifinále za zraněného Kriška?
Samozřejmě, že mě to napadlo. V tu chvíli už to nešlo, byly uzavřené přestupy a já nebyl napsaný na soupisce.
Tak teď je třeba vhodná chvíle se tam zase napsat.
I to jsem jako manažer klubu rychle zavrhl. Musím být soudný, dobře vím, že už tam nemám co dělat. Vždyť jsem tlustý a hlavně netrénuju. Úroveň jde tak nahoru, že bych tam teď byl už spíš všem jen pro smích. Takže radši ne.
To je zklamání. Chtěli jsme vás všichni vidět na place, včetně vašeho táty, který měl k volejbalu vždycky hodně blízko.
A má pořád, je naším čestným předsedou, klubu se snaží pomáhat jak může, spolu s Milanem Bicanem trénuje mládež, věnuje se kadetům a juniorům. Baví ho to.
Aby ne, první liga juniorů, extraliga kadetů...
...pořád je ale co zlepšovat. Zatím samozřejmě nemůžeme konkurovat klubům, které se výchově mládeže věnují dvacet let.
No a co za těch dvacet let? Vyroste tady někdo?
Dobře nám tady běží projekt Barevného minivolejbalu. Máme dvacet, třicet šikovných kluků, o které se bezvadně starají dva naši špičkoví hráči Ondřej Hudeček a Tomáš Široký. S několika páry letos už dokonce postoupili do celorepublikového kola.
Stěžovat si letos nemůžete ani na přízeň diváků. Také svými návštěvami patříte mezi extraligovou špičku. Jak to děláte?
Divák očekává sportovní zábavu v příjemném prostředí, my se mu snažíme nabídnout obojí. I do krásné haly bude chodit méně lidí, když se domácím nebude dařit, to je jasné. Vyhrávání baví lidi prostě ze všeho nejvíc a u nás to mají, proto máme takové návštěvy.
V systému play off a střídání palubovek měli ale fanoušci letos trochu „hokej“.
A přitom hokej nehrajeme (usměje se). Jsem jeden z těch, kdo podporuje série hrané v play-off na tři vítězné zápasy. Snad se to povede prosadit už pro nadcházející sezonu.
Volejbalista Karlovarska Henri Treial (čelem) smečuje v utkání s Libercem.
Když už mluvíme o nadcházející sezoně, jak to vypadá s klubovým rozpočtem?
Je stabilizovaný. Snažíme se ho držet v mezích dosažitelných v rámci nejlepší čtyřky extraligy. Někteří naši konkurenti jsou na tom samozřejmě o něco lépe, ale jak už jsem říkal, na to se vymlouvat nebudeme. Partneři jsou s námi spokojení, chtějí ve spolupráci pokračovat, s některými máme už na příští ročník uzavřené smlouvy.
Jak je to s podporou od města a kraje? Pádem karlovarských hokejistů do první ligy by vaše vyjednávací pozice měla celkově posílit.
Město Karlovy Vary je k nám vstřícné a moc si toho vážíme, s Karlovarským krajem o jejich podpoře momentálně vedeme jednání.
