Po návratu na rodné Slovensko však, od neděle třiadvacetiletá univerzálka, absolvovala ještě další vyšetření a nakonec dostala zelenou. V lednu se připojila k Prostějovu a Hanačky dovedla k jedenáctému extraligovému titulu.
„Přišla na přelomu roku, po tříměsíční zdravotní přestávce dostala čas vrátit se zpátky do tempa. Každý den na sobě tvrdě pracovala, zápas od zápasu se pak zlepšovala. Její potenciál sahá do špičkového evropského týmu. Je rozdílovou hráčkou, pro nás super posila,“ prohlásil o ní její trenér Miroslav Čada.
Teď kouče může těšit to, že mu klíčová hráčka zůstane i na další rok.
Co vás nakonec přesvědčilo k prodloužení smlouvy o rok?
Byly jsme dobré, kvalitní mužstvo. Letos si zahrajeme evropský CEV Cup. Nebude to sice moje první zkušenost s Evropou, ale asi do toho zasáhnu více než předtím. To byl jeden z hlavních aspektů.
Na Hanou vás přivedla kamarádka a bývalá spoluhráčka Karolína Fričová. Povězte, jak to bylo?
Ano, Kája byla iniciátorkou toho všeho. Doslechla se o mé situaci v Itálii a hned kontaktovala trenéra. I agenta máme společného. Zapadlo to dohromady a v lednu jsem nastoupila. Ale ano, jsem vděčná hlavně Kaje. Pan Čada mi pak říkal, že mě chtěl už dřív. Měla jsem i jiné nabídky, které byly spíš ze Slovenska. Rozhodovala jsem se, zda zůstat doma. Ale nakonec jsem si vybrala Prostějov.
Teď ale Karolína družstvo opustila. Nechtěla jste zůstat s ní?
Měla jsem i jiné možnosti, to ano. Ale rozhodla jsem se zůstat tady.
Vítězství v extralize muselo být po všech patáliích velkou satisfakcí.
Kdyby mi někdo řekl, co vše se stane, vůbec bych mu to nevěřila. Jsem teď vděčná za vše, co mám. Je to super pocit.
Jak přesně to bylo v Itálii?
Na předsezonních testech se doktorům něco nezdálo, poslali mě na jiné vyšetření, kde zjistili, že tam něco je. Klub se lekl a přerušil se mnou kontrakt. Musela jsem se vrátit do Bratislavy. Tam jsem absolvovala další vyšetření. Ale bylo to s hodně malou dušičkou. Bylo mi totiž řečeno, že musím skončit s volejbalem, neboť to prý nevypadalo dobře. Výsledky ze Slovenska ale ukázaly, že můžu pokračovat, protože to není celé tak vážné, jak se v Itálii zdálo.
To pro vás asi nebyly jednoduché časy.
Už jsem s tím vším byla smířená. Dokonce jsem si už i šla vyřizovat přihlášku na vysokou školu. Skutečně jsem tomu nedávala velké naděje. Pak mi doktoři na Slovensku řekli, že můžu hrát. Byl to velký šok, vůbec jsem to nečekala!
A obnovit angažmá v Itálii už nešlo?
Ne, ne. Navíc si tým celkem rychle našel náhradu. Kdybych se přece jen chtěla do Itálie vrátit, musela bych absolvovat vyšetření tam. Potřebovala bych povolení od italského doktora. Celkově tam jsou ale na vyšetření přísnější.
Pořád ale v zahraniční angažmá věříte, což?
Určitě doufám. Myslím, že Prostějov je výborný začátek. O hráčky se starají moc dobře. Máme velmi kvalitní tréninky. Je to ideální klub na přípravu možná něčeho většího. Určitě bych se chtěla vrátit zpět do Itálie. To je moje vysněné angažmá. Uvidíme, jak to bude se zdravím. Ale i Německo či Francie zní dobře.
Jaké bylo přijít do klubu uprostřed sezony?
Velmi lehké. Baby mě mezi sebe hezky přijaly. Měly jsme super kolektiv, což byl asi i hlavní bod našeho úspěchu. Každá jedna z nás byla uvolněná. Do všech zápasů jsme šly s tím, že nemáme co ztratit. Většinou byl náš soupeř favoritem. Ať už Dukla, či Brno. Hrály jsme jako jeden tým a vyšlo to. Neuvěřitelné.
Když jste do týmu přicházela, čekala jste až takový úspěch?
Věděla jsem, že v družstvu je velký potenciál. Na druhou stranu jsem vnímala i velkou konkurenci napříč extraligou. Tušila jsem, že to nebude lehké. Měla jsem pocity, že bychom to mohly dát, ale věděla jsem, že to bude velmi tvrdá práce.
A nakonec zlato.
Bylo to nezapomenutelné. Určitě jedna z mých nejúspěšnějších sezon. Jsem ráda, že jsem mohla být toho všeho součástí.
Navíc jste si kromě extraligového titulu připsala 374 bodů. Za pouhý půlrok. A jen ve finálové sérii to bylo 73 vítězných míčů.
Na tohle nerada cokoli říkám (smích). Nečekala jsem to. Nevěděla jsem, jestli se mi podaří dostat do formy. Ale když máte nahrávačku takovou, jakou máte, pak jsou body maličkost.
Ke slovenskému titulu z roku 2017 jste teď přidala i ten český. Jaký je v soutěžích rozdíl?
Nechci podceňovat slovenskou ligu. Ale na tu českou asi nesahá. V podstatě ve slovenské lize je problém to, že každým rokem tam jsou mladší a mladší hráčky.
To je špatně?
Neříkám, že je to špatně, ale možná některé z nich ještě nejsou na takovou úroveň připraveny. Na Slovensku je to o dvou týmech. Tady se jich bije pět, šest. Rozhodně je česká liga více vyrovnanější.
A vy teď tady zápolíte pod vysokou sítí, místo toho, abyste byla gymnastkou...
Ano, v dětství jsem chodila na gymnastiku. Ale moje nejlepší kamarádka navštěvovala na škole kroužek volejbalu. Chtěla jsem jít s ní, tak jsem šla. Ona po půl roce s volejbalem přestala. A já ho hraji doteď.
