„Často slyším od našich fanoušků, že by se jeli podívat na evropský pohár ven, ale zatím je to pro ně nedostupné,“ mrzí Romana Macka, trenéra mužstva a zároveň manažera klubu. „Když se člověk podívá na rozlosování, tak je smůla, že na nás připadli takoví soupeři.“
Karava, která hraje svoje zápasy v městečku Lakatamia, je od Zlína ze všech pěti zmíněných destinací suverénně nejdál – vzdušnou čarou přibližně 2 500 kilometrů, na dohled břehů Sýrie.
„Když to ale srovnám s předchozím soupeřem, tak jsme na tom časově výrazně lépe,“ připomíná Macek listopadový zápas v rumunské Craiově, kam se výprava trmácela pět hodin autobusem z Bukurešti po letu z Vídně.
To by však pořád nebylo nic proti tomu, pokud by Zlín postoupil do osmifinále. Pak by zřejmě harcoval do města Novyj Urengoj, který leží v Západosibiřské rovině v Jamaloněneckém autonomním okruhu Ruské federace, čtyři časová pásma na východ, odkud je blíže k Severnímu pólu než do Zlína.
„Už jsme si z toho dělali srandu,“ prohodil smečař Jiří Vašíček.
Macek tak dalece nepřemýšlí. Jisté ale je, že náklady na cestu by šly do statisíců korun. Už teď jsou přitom vyšší o sto tisíc korun než loni. Craiova a Karava spolykaly více než půl milionu korun.
„Před Vánocemi nebylo moc alternativ, ceny letenek na Kypr šplhaly do astronomických výšin,“ líčí Macek. K tomu je potřeba připočíst tři noci v hotelu. „Jinak to nešlo, dlouho jsme nevěděli, kdy se bude hrát. Museli jsme dopředu rezervovat letenky.“ Pro klubový rozpočet však mezinárodní soupeření neznamená zásadní výdaj. Jediného zástupce kolektivních sportů v evropských pohárech totiž finančně podporují město i kraj. „Bez jejich pomoci by to bylo velmi problematické,“ uznává Macek.
