Úvodní kontakt s arénou obstarala "přepinkávaná" mezi Davidem Konečným a Alešem Holubcem. Tváře roztály, objevily se úsměvy a ty nezmizely po valnou většinu z bezmála 120 tréninkových minut.
Na dispozice vcelku útulného sportovního stánku, kterému by těžko někdo odhadoval diváckou kapacitu od osmi a půl do deseti tisíc, si totiž není proč stěžovat. "Hala je dobrá, je tu černo, díky tomu pak člověk líp vidí balon. A světla jsou taky v pořádku," chválí si kapitán Ondřej Hudeček.
Hlavní část středečního odpoledne obstaral herní trénink. Napoví vám o víkendové taktice kouče Stewarta Bernarda, když prozradíme složení šestek?
Na jedné straně dvorce stanuli Ondřej Boula, Karel Linz, Vladimír Sobotka, Jan Štokr, Václav Kopáček a Ondřej Hudeček. Na druhé pak Filip Habr, Aleš Správka, Aleš Holubec, David Konečný, Tomáš Hýský a Jiří Král.
Dobrá zpráva: oběma univerzálům, Konečnému a Štokrovi, to pálí. I když první z nich v závěru tréninku popocházel s ledovým pytlíkem upoutaným na koleni.
Berlínská aréna Max-Schmeling-Halle
Stejně pevně měl k sobě přilepenu také dobrou náladu. Mezi týmovými ranaři je Konečný pro jeden den jedničkou, jak dokázal radar. "Konec" vystřelil nejtvrdší podání dne, 107 kilometrů za hodinu. Ale na týmový rekord nemá. Se 114 kilometry ho drží - kdo jiný? - Jan Štokr.
Exaktní pomůcku na kontrolu servisu si Češi nyní vozí spolu s novým nizozemským trenérem, a tak se mohou spokojeně hecovat a vsázet.
Je tu ještě jedna inspirace, kterou hala Maxe Schmelinga nabízí. Šestnáct let starý, zelení obrostlý dóm, který měl původně hostit olympiádu 2000 (nehostil, musel by se totiž za ní přesunout až do Sydney), přece nese ideální jméno pro místo německé porážky.
Schmeling, to byl nejlepší německý boxer meziválečného období, supermuž nacistické říše. Ale přišel černý kůň Joe Louis a vavříny putovaly do Ameriky. Co na to čeští volejbalisté před utkáním (nejen) s Německem?
