"Jejich kvalita je ve fyzické výbavě. Jsou silní, jsou velcí, skáčou vysoko, skvěle podávají," shrnuje přednosti Středoameričanů kouč Bernard.
Uznalá slova mohla být ještě vznosnější, kdyby byl výběr z karibského ostrova kompletní. Ale není. Všichni hráči působící v evropských klubech chybějí, pozvánky putovaly k superhvězdám Osmanymu Juantorenovi či Michaelu Sánchezovi marně.
Dost o tom ví český univerzál Jan Štokr, který je v italském Trentinu Juantorenovým spoluhráčem. Vyvrací některé zkazky, že by měl tento brilantní zakončovatel zájem reprezentovat.
"Juantorena měl možnost v týmu být. Nabízeli mu to, aby se vrátil. To by byl u nich průlom," poznamenává ke sportovní historii ostrovní diktatury. "Ti hráči, kteří utekli, už zájem o reprezentaci nemají. On si po sezoně jezdí zahrát do Kataru a tam si vydělá velké peníze."
A Sánchez, momentálně hájící barvy ruského Novosibirsku? "Ten má ruskou maminku a reprezentaci taky neřeší," říká dobře informovaný český univerzál.
Kubánským číslem jedna, pomyslným i podle dresu, se tak stal Wilfredo León, teprve osmnáctiletý kapitán, který před necelými dvěma lety zazářil na mistrovství světa. A v národním týmu je od svých čtrnácti.
Soupiska celku, který vybral Orlando Samuels, i jinak překypuje ročníky narození 1993, 1994. Nejzkušenějším mužem je už devětadvacetiletý Yenry Bell se 47 mezinárodními starty. Pro srovnání: Česko má s sebou čtveřici "stovkařů", pořádající Němci dokonce devět - mezi nimi i dva "dvoustovkaře".
Nizozemský trenér českého celku však odmítá myšlenku, že by kubánský tým neměl dost zkušeností. "Hodně spolu trénují, skoro celý rok. Za sebou mají už dvě kola olympijské kvalifikace, odehráli spolu Světovou ligu, takže na mezinárodním poli toho už docela dost stihli," říká Bernard. Coby slabinu Kuby vycítil některé situace na příjmu.
Možná tudy cesta povede, jeho kubánský protějšek Samuels o tom však zjevně pochybuje. "Každý ze čtyř týmů má šanci na Londýn, ale my jsme připraveni tak, abychom postoupili," odvážně prohlásil na oficiální tiskové konferenci.