Na konci druhého setu jste dlouho vedly debaty s rozhodčí, zda na mokré trávě pokračovat. Byla jste pro?
Ano. Řekla jsem, že chci hrát dál. Bylo lepší čekat pár minut na židli než jít do šaten. Tráva byla lehce vlhká, takže to bylo trochu nebezpečné, ale já byla připravena pokračovat ve hře. Věděla jsem, že mám šanci.
Byla jste překvapená, jak se Schiavoneová dohadovala o přerušení?
Ani ne. Pro ní to bylo náročnější než pro mě, protože se potřebovala pohybovat víc než já. Když hraju rychle, míče po trávě víc sklouzávají, takže je to ještě rychlejší než obvykle.
Myslíte, že soupeřka při té pauze ztratila koncentraci?
Na vlhké trávě nechtěla hrát. Možná jo. Ale nejsem si jistá, jestli to byl klíčový moment zápasu.
V prvních dvou setech hrála Italka velice dobře.
Já od začátku neproměňovala brejkboly a necítila jsem se nejlépe. Nehrála jsem moc dobře. Ale ve druhém setu jsem jí snad po hodině zápasu konečně brejkla a pak šlo všechno lépe. Poslední zápasy se mi tady skvěle povedly, byly rychlé, ale tohle byl boj. A mám radost, co jsem v něm předvedla.
Postupem v pavouku se na vás zvyšuje tlak. Jak se s tím srovnáváte?
Teď to je mnohem lepší než na začátku turnaje. Popravdě o tlaku nepřemýšlím, jsem sice obhájkyně, ale to vítězství je z loňska...
Ve čtvrtfinále čeká Serena Williamsová.
Pro obě to bude velký zápas a už se na něj těším. Bude to výzva. Ona hraje dobře, několikrát tady vyhrála, je to velká šampionka. Uvidíme, pokusím se předvést to nejlepší. Hrály jsme tu spolu před dvěma lety v semifinále, což pro mě byla velká zkušenost. Ale zítra bych ráda ten zápas měla na své straně.
